Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Samota 14

04.09.2009 (13:30) • Kacikacka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5048×

SAMOTA

14.KAPITOLA

Probudila mě hrozná bolest tam dole, zvláštní bylo to, že jsem byla oblečená. Posadila jsem se. „AAU!“ Příšerně to bolelo. Vedle mě ležel papír. Bylo tam napsáno: BYLA SI DOBRÁ, ALE MĚL JSEM UŽ I LEPŠÍ. W. Proboha! Proč zrovna já?! Ne Bello, není čas na vyptávání, musíš domů. Snažila jsem se zvednout normálně ze sedu, ale bolest mě vždycky zastavila a já spadla zpátky na zem. Přetočila jsem se na všechny čtyři a pomalu se zvedla. Všimla jsem si, že mám kalhoty u rozkroku od krve. „A sakra!! Au. Tak tohle bude zlý.“ Vyšla jsem domů.

Trvalo mi dvě hodiny, než jsem se tam dobelhala. Rychle jsem se šla vysprchovat. Bolelo to ještě víc, ale musela jsem si to umýt. Rozhodla jsem se, že do školy nepojedu. Zavolala jsem do kanceláře, že mi není dobře a že dneska nepřijdu. Musím do Seattlu na gynekologii a to hned. Oblíkla jsem si jiné hadry a ty staré vyhodila, opatrně nasedla do auta a vyjela.

V Seattlu jsem byla za půl hodiny. Zajela jsem k ordinaci. Vešla jsem do čekárny, nikdo tam nebyl. Zaťukala jsem na dveře. „Dále.“ Ozvalo se ze vnitř. Vešla jsem. „Ahoj Bello.“

„Dobrý den doktorko Parkerová.“

„Copak máš za problém Bells?“

„Mohla by jste mě prohlédnout paní doktorko?“

„Jistě, tak se za paravanem svlékni a,…..však ty už to znáš.“

„Dobře.“ Zalezla jsem za paravan, sundala si kalhoty a kalhotky a lehla si na lehátko, nohy bych sama nezvedla, tak jsem počkala.

„Tak, jdeme na to.“ Přišla za mnou. „No rychle nohy na horu.“

„Víte, já to asi…..“

„Proboha, co se ti stalo?“

„Co?“ Moc dobře jsem věděla na co se ptá.

„Vždyť je tady pod tebou loužička krve.“ Řekla zděšeně.

„No právě.“ Zvedla mi nohy a položila je na opěradlo. Sykla jsem bolestí.

„Kdo ti to udělal?“

„Já nevím. Nic si nepamatuju.“ Lhala jsem, ale kdyby se to Charlie dozvěděl, byla bych….však vy víte kde.

„Musíme to zastavit. Sestro, přineste mi jehlu a nit. Zašijeme to……“

„Cože?! To je to tak vážný?“

„No, není to tak hrozné, ale zašít se to musí. Ještě dezinfekci. Teď ti to vydezinfikuju, bude to pálit.“ A sakra.

„AAAU!“ Vhrkli mi slzy do očí.

„Vydrž Bello, už to bude.“ Opravdu to pálilo a bolelo. „Tak, teď jen zašít a bude hotovo. Zašívání ani tak nebolelo. Oblékla jsem se a šla si sednout. No sednout, radši jsem stála, taky bych se potom nemusela zvednout. „Posaď se Bello.“

„Já radši postojím.“

„Dobře, takže jsem ti to zašila a bude to v pořádku, ještě ti napíšu léky na bolest a omluvenku do školy, asi do konce týdne.“

„Jo, děkuju.“ Podala mi recept a omluvenku. „Nashle.“

„Počkej ještě. Viděla jsi ho, jestli použil ochranu?“

„Myslím, že ne, nepoužil.“ Na co naráží?

„Víš, nechci tě do ničeho nutit, ale měla by jsi si nechat udělat testy…..“ Cože?!

„Vy si myslíte, jako že mám AIDS?“

„Ne, ale měla by jsi se pojistit, krev ti můžu odebrat hned a výsledky by byly až za měsíc.“ Až za měsíc?!

„Jo, dobře.“ Odebírání krve trvalo ani ne dvě minuty. Už jsem chtěla odejít.

„Bello, opravdu si nevzpomeneš kdo to byl?“ Najednou jsem ucítila novou bolest na své levé, hned pod zápěstím.

„SSS!“ Sykla jsem bolestí. Vytáhla jsem si rukáv a podívala se. To co jsem uviděla mě docela vyděsilo. Měla jsem na ruce nožem vyřízlé asi tři centimetry velké dvojité vé. Doktorka ke mně přišla.

„Sestro, přineste mi dezinfekci, sterilní obvazy a čtvercové sterilní polštářky. Ty se posaď.“ Podívala jsem se na ní. „Promiň.“ S tímhle byla hotová za šest minut. „Tak hotovo, ještě za mnou za týden přijď na kontrolu.“

„Dobře.“

„Bello, měla by jsi to nahlásit na policii.“

„Ne!! V žádném případě. Nikdo se to nesmí dozvědět.“

„Jak chceš. Buď opatrná. Nashledanou.“

„Nashle.“ Odešla jsem. Stavila se v lékárně pro léky a pak jela domů.