Takže, je tu další díleček. Užijte si ho, doufám, že se vám to bude líbit. Pište komentíky...Děkuju předem:D:D:D.
10.09.2009 (23:00) • Kacikacka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4649×
SAMOTA Vyšla jsem před ordinaci a zavřela za sebou dveře. Prosím ať je to jen sen. Zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla. BELLO, KLID. TO JE JEN NOČNÍ MŮRA. POMALU OTEVŘI OČI A ON TU NEBUDE. Otevřela jsem oči. Bohužel, takový štěstí asi nemám. Kus ode mě stál Edward. Pomalu jsem se otočila a šla k východu. Zavolal na mě. „Bello!!“ Otočila jsem se na něj. „Edwarde, já tě prosím. Já už to nezvládnu. Prosím, nech mě dneska na pokoji. Zejtra se se mnou pohádej, ale dneska ne.“ Otočila jsem se k východu a šla. Přiběhl za mnou. „Bello. Co se ti stalo?“ „Vůbec nic, jen jsem se trošku škrábla.“ To byla lež, za tu by mě měli zavřít. „A s tím si musela k doktorce, jo?“ Cože?! Tak tohle už přehání. „A co je tobě do toho. Staráš se o mě jako bych byla nějakej blázen.“ Popravdě jsem do toho nebyla daleko. Zamířila jsem k autu, stoupl mi do cesty. „Můžu tě alespoň odvést domů, pochybuju že to jednou rukou zvládneš.“ „Zvládla jsem to sem, zvládnu to i zpátky.“ Odsekla jsem, chtěla jsem ho obejít, ale než jsem to stihla udělat, chytl mě za pas, tak mě zastavil. Okamžitě se mi vybavila ta příšerná noc. Rychle jsem couvla zpátky a otřepala se. Zavřela jsem oči a zhluboka dýchala. UKLIDNI SE BELLO. BUDE TO V POŘÁDKU. Pomalu jsem otevřela oči. Díval se na mě jak na debila. „Můžu tě o něco požádat?“ Jen přikývl. „Neuraž se, není to nic proti tobě, ale už na mě takhle nešahej ano!!“ „Dobře.“ Odpověděl. Obešla jsem ho a šla ke dveřím řidiče. Zase mi stoupl do cesty. „Ale já tě nenechám řídit.“ V tom mě něco napadlo. „Souhlasím, můžeš mě odvést domů pod jednou podmínkou.“ „Jakou?“ „Zastavíme se v nějaký hospodě.“ „No tak dobře.“ Řekl znuděně. Nasedl na místo řidiče a já na místo spolujezdce. Vyjeli jsme. Po chvíli jsem si všimla mojí oblíbený hospody. Jmenovala se: U Blbého kozla. „Tady ta hospoda je dobrá.“ Zabočil a zaparkoval. Vystoupila jsem, ani jsem na něj nečekala a šla ke vchodu. „Ahoj Johny.“ Zavolala jsem na barmana. „Ahoj Bonnie.“ Bonnie mi říkalo jen málo lidí. Vlastně jen jeden. Teď už by mi tak mohl říkat i Edward a ten úchylák. NE BELLO. NEMYSLI NA TO!! Šla jsem k baru „Copak si dáš?“ Jako by to nevěděl. „Jako vždycky.“ Nalil mi panáka Jelzina. Hodila jsem ho do sebe. Položila jsem štamprdle zpátky na bar. Edward už seděl vedle mě. „Dáš si něco?“ Zeptala jsem se ho. „Ne, nechci, řídím.“ „Já si dám dvanáctku.“ „Dobře. Hned to bude.“ Johny mě pohladil po tváři. Jemně jsem sebou cukla a usmála se na něj. Všimla jsem si, že jedna bloncka v koutě po Edwardovi pořád kouká. „Tamhle tý holce se líbíš.“ Nenápadně jsem na ni ukázala. „Hmm.“ Nějak ho to nevzrušovalo. „Ty nejsi moc společenském tvor.“ Konstatovala jsem. Johny mi přinesl pivo. „Tady to je Bonnie.“ Jen jsem se na něj usmála a otočila se na Edwarda. „Tak mi to nejvíc vyhovuje….Proč ti říká Bonnie?“ „Takhle mi říkaj jen lidi s………“ Přišlo mi blbý říct mu to na plnou pusu. „…Jestli chceš můžeš mi taky tak říkat.“ Vzala jsem do ruky půllitr s pivem a celej ho vypila. „Johny, nalej mi vodku.“ „Jo, jo, hned to bude.“ Během chvilky mi přinesl panáka a já ho do sebe vyklopila. „Hned mi můžeš přinést dalšího.“ Měla jsem hroznou potřebu se dneska opít, ale vážně nevím proč. „Nebolí tě ta ruka?“ Zeptal se starostlivě Edward. „Ne, moc ne.“ „Co se ti vlastně stalo?“ „Nic důležitého.“ Jen mi nějakej sadista vyryl do ruky W, ale to je v pohodě. Začaly se mi do hlavy dostávat děsivý vzpomínky. „Omluvíš mě na chvíli?“ Seskočila jsem s té vysoké barové židle, to jsem ale neměla dělat. „AUU!! Kurva. Do prdele práce.“ Bolelo to tam dole. Všimla jsem si, že na mých mocích má někdo ruce. Zase se mi vrátili mé hororové. „Prosím, ty ruce!!“ Zavrčela jsem. Ten někdo je okamžitě sundal a já šla k záhodům. Potřebovala jsem se vzpamatovat. Opláchla jsem si obličej, ale jako vždycky to nepomohlo. Začaly se mi třást ruce. Prohlídla jsem kapsy u kalhot a našla tam žiletku. Moje záchrana. Umyla jsem jí, zalezla do kabinky, vytáhla rukáv a řízla se. To byla taková úleva. Vyhodila jsem jí a vyšla z kabinky. Když jsem si ruku oplachovala, vtrhl na záchody Edward. To už jsem si stahovala rukáv. „Edwarde, co tu děláš? Tohle jsou dívčí záchody.“
17.KAPITOLA
Autor: Kacikacka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Samota 17:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!