Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Samota 18

11.09.2009 (21:00) • Kacikacka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4838×

SAMOTA

18.KAPITOLA

Když jsem si ruku oplachovala, vtrhl na záchody Edward. To už jsem si stahovala rukáv. „Edwarde, co tu děláš? Tohle jsou dívčí záchody.“

„Co je to?!“ Ukázal na umyvadlo. Byla tam kapička krve.

„Jo tohle, to už tady bylo.“ Chtěla jsem vyjít ze záchodů, ale on mě odstrčil zpátky.

„Ukaž mi ruku!“

„Proč?!“ Tohle už fakt přehání.

„Ukaž!! Mi!! Tu!! Ruku!!!“ Přikázal.

„Co si to dovoluješ?! Okamžitě odejdi z těhle záchodů.“ Odešel. Já se musela ušklíbnout. Odešla jsem taky. Sedla jsem si k baru a hodila do sebe tu vodku. „Johny! Ještě jednu.“

„Jasně zlato, hned to bude.“

„Už nic nepij, pojedeme domů.“ Řekl Edward.

„Hmm, tak si jeď, já tu zůstávám.“ Sesedla jsem z barový židle, protože mě začala tlačit do stehů tam dole. „Johny!“

„Ano Bonnie?“

„Přesedávám ke stolu.“

„Určitě.“ Za chvilku si ke mně přisedl Edward. A Johny mi přinesl vodku.

„Díky, jo a přines mi hned další dvě.“ Jen kývl. „Edwarde, vážně si nic nedáš? Maj tu i nealko.“

„Ne díky, vážně nic nechci. Není ti horko?“

„Ne.“ Bylo mi horko, ale kdybych si sundala mikinu, mohl by si všimnout těch jizev. Díval se na mě se strachem v očích. Začala se mi motat hlava.

„Bello.“ Podívala jsem se na něj. „Neubližuješ si, že ne?“

„Edwarde prosím. Přestaň se o mě starat jako o svý dítě.“ Vyklopila jsem do sebe štamprdle. Johny mi akorát přinesl další dvě vodky. Vyklopila jsem do sebe i ty další dvě. „Johny, přines mi dvojitou.“ Kývl na souhlas. Chtělo se mi brečet, ale na záchody bych už nedošla. Položila jsem své ruce přes sebe na stůl a lehla si na ně čelem dolů. Slzy už mi začaly týct. Uslyšela jsem jak Johny pokládá skleničku na stůl. Bylo mi fuk, že uviděj můj zničeném obličej. Počkala jsem až Johny odejde. Zvedla jsem hlavu, vzala do tuky panáka a vypila ho. Periferním viděním jsem si všimla Edwarda, jak se na mě vyděšeně kouká. NEVYDRŽIM TO!! Začaly se mi třást ruce. UŽ ZASE. Zvedla jsem se, vzala skleničku a šla k záchodům, ani jednou jsem nezakopla. Vešla jsem do kabinky. Bouchla jsem se skleničkou o zeď a ta se rozpadla na spoustu střepů. Vzala jsem jeden velkej střep, vytáhla si rukáv a chtěla říznout, ale Edward najednou rozrazil dveře od kabinky, vytrhl mi střep z ruky. „Vrať mi to, prosím.“ Zaprosila jsem zoufale. Celý ruce se mi třásly.

„Ne, to nemůžu.“

Začala jsem brečet a mezi vzlyky jsem stihla vykoktat. „Prosím, prosím.“ Pomalu jsem se svezla po zdi na zem a přikryla si oči svými dlaněmi. Ruce se mi třásly jak o závod.

„Pojď, pomůžu ti.“ Chytl mě za pravou ruku a chtěl mě zvednout. Vytrhla jsem svou ruku z jeho sevření. Utřela si slzy a řekla.

„Chceš mi pomoct? Opravdu mi chceš pomoct?“ Mile se na mě usmál.

„Tak mě zabij.“ Jeho milý úsměv zmizel, vystřídalo ho zděšení. „Zabij mě prosím.“ Znovu jsem začala brečet.

„Nevíš co mluvíš. Odvezu tě domů.“

„Ne, domu ne. Charlie mě zabije.“ Chtěl mě vzít do náruče. „Ne, já půjdu sama.“ Šli jsme, sice jsem se trochu motala, ale k autu jsem došla. Nasedla jsem, opřela hlavu o opěradlo a zavřela oči. Bylo ticho. Po chvíli se zeptal.

„Nechceš se vypovídat? Neboj, nikomu to neřeknu. Aspoň to ze sebe dostaneš.“

„Tak dobře. Začalo to tím, jak jsem se s tebou vyspala. Byla jsem opilá a nevěděla jsem co dělám.“ Začaly se mi klížit oči. Zatřepala jsem hlavou a pokračovala. „A pak jsem se v neděli pohádali a já se……“ Zívla jsem a položila si hlavu tak, aby to bylo pohodlný. „….musela jsem se jít projít….“ Další zívnutí. Víčka mi spadly. „…A…“ Usnula jsem.