Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Samota 2

06.08.2009 (21:00) • Kacikacka • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 6130×

SAMOTA

2.KAPITOLA

Vešla jsem do baráku, uhodila mě do nosu nádherná vůně, mamka dělala lasagne. To bylo jediný jídlo, který uvařila bez chybičky.

„Ahoj, mami.”

„Ahoj zlato, pojď si dát lasagne, jsou výborné.” Mamka seděla v kuchyni a četla nějaký kosmetický časopis. Moje mamča pracuje jako kosmetička a otec je policejní ředitel.

Otevřela jsem troubu, vyndala lasagne. Půlka pekáče už byla snědená.

„Měli by jsme před taťkou to jídlo schovávat.” Moment, táta tu ještě nebyl.

Podezíravým pohledem jsem se podívala na René. „Mami? To všechno jsi snědla ty?”

„Já měla hrozný hlad.” A šibalsky se na mě usmála.

„Pak se nediv, že na tebe ty diety nepůsobí.” Nandala jsem si a najedla se.

Za 15 minut tu byla Jessica.

„Hele mami, jedu s Jessicou a Angie do Port Angeles a přespím u Sydney, tak na mě nečekejte jo??

„Jo, jo, hezky se bav.” Nepřišlo mi, že mě vnímala, ale co.

Vyšla jsem ven a tam už bylo Jessicino auto. Moment, tady něco nesedí. Měli jsme jet jen tři ne? Jakože v autě byly tři osoby, vždyť já tam nejsem. Nasedla jsem na místo řidiče, vedle mě seděla Angela a vzádu Jessica a Edward?! Co ten tu dělá?

„Edwarde a ty tu děláš co?!” zeptala jsem se naštvaně a šokovaně. Nastartovala jsem auto a rozjela se.

„Jessica mi řekla, že jedete do kina na Transformers 2 a nabídla mi, jestli nechci jet s váma, tak jsem souhlasil.”

„Hmm. Tak si to užijte.” Řekla jsem jim. Všichni se na mě podivně podívali.

„Cože?!” Zeptali se mě sborově.

„Hned jak vás odvezu ke kinu se odpojím a pudu k Sydney a Joan, jestli chceš Angelo, můžeš jít se mnou.”

„Jasně, půjdu hrozně ráda.” Odpověděla a vděčně se na mě podívala.

Jessica se tvářila hodně zklamaně, ale na očích jí bylo vidět, že je štěstím bez sebe, jen Edward byl opravdu smutný. Chvilku jsem ho i litovala. Strávit celej večer s Jessicou? Děs běs, vemte nohy na ramena a zdrhejte, jak nejrychleji to jde. Mudela jsem se uchechtnout.

„Co?” zeptal se Edward.

„Ale nic, jenom, že si to určitě užiješ, Jessica je hrozně ukecaná.”

„Hele jo!!” ozvala se Jess. Já, Angela a Edward jsme se museli zasmát.

Přijeli jsme do Port Angeles, zajeli ke kinu. Všichni jsme vystoupili. Já s Angelou jsme se vydali k centru města a Jessica s Edwardem šli ke kinu.

„Hej, Jess.” Ona i Edward se zastavili.

„Ano?”

„Klíče.” A hodila jsem jí je, ale místo ní je chytil Edward. Uchechtla jsem se a šla s Angelou do centra. Došli jsme k Sydney domů. Pozvala nás dál. Její rodiče totiž zrovna nebyli doma, tak jsme mohli dělat blbosti. Dali jsme si naší oblíbenou pochoutku – jahody se šlehačkou a k tomu čokoládu, fakt mňamka. Pak ještě přišli kluci a přinesli piva a ještě nějakej alkohol. Párty se začala hezky rozjíždět, já si dala jenom dvě piva, protože alkohol moc ráda nemám. Hráli jsme flašku. Jako vždy mi kluci dávali ty nejzáludnější otázky.

Když mi začal zvonit telefon už jsem byla jen v kalhotkách a v podprsence. Podívala jsem se na displej. Taťka mi volal.

„Za chvilku se vrátím.” Řekla jsem.

„Kdo je to?” zeptala se Joana.

„Táta.” Udělala jsem kyselý obličej. Odešla jsem na záchod, to byla nejbližší místnost, kde nikdo nebyl.

„Ano tati?” Kdyby věděl, že jsem jen ve spodním prádle, tak by ho určitě klepla pepka. Zpozorovala jsem, že vede rozhovor s někým jiným.

„Carlisle, já si jenom něco vyřídím.” v povzdálí telefonu se ozval hlas. „Jistě.”

„Bells, mohla by jsi přijet domů?”

„Proč?!” To ne, mě se tu líbí.

„Máme pro tebe s Reneé překvapení.”

„Nepočkalo by to do rána??”

„Ne, snaž se tu být do 30-ti minut.”

„Cože, to nemám šanci stihnout, když půjdu pěšky.”

„Tebe nemá kdo odvést?”

„Ne nemá.” Odsekla jsem

„No jo, ale my máme rozbité auto a nákl……” zase ten Carlisleův hlas v povzdálí. „Já pošlu Edwarda, on pro ní přijede.” Cože, Edward ne. „Vážně Carlisle, to by jste byl vy i Edward moc hodní.” „Vůbec nemáte zač Charlie.” Řekl Carlisle.

Teď jsem se do toho vložila já. „Já půjdu pěšky, nechci, aby pro mě Edward přijel, mě se tu líbí. Chci tu zůstat.” Že já mu ten telefon vůbec zvedla.

„Už jsem domluvil mladá dámo, přece tě nenechám jít pěšky z Port Angeles až do Forks, buď ráda, že pro tebe Edward přijede.”

„Jo, jasně. Tak až bude v Port, tak ať mi zavolá. Nazdar.” A típla jsem mu to

Doufala jsem, že bude Edwardovi trvat cesta sem alespoň půl hodiny, ale byl tu za rekordních 10 minut. To mi snad dělá naschvál. Zrovna když už i kluci byli taky jen ve spodním prádle mi zazvonil telefon.

„Sakra.” Podívala jsem se na displej, to číslo jsem seznala, ale asi to byl Edward.

Zvedla jsem telefon a přešla k oknu, abych viděla, kde je. Byl hned před barákem. „No.”

Řekla jsem naštvaně.

„Tak už jsem tady.”

„Hmm, já na sebe jen hodím kalhoty a triko a jdu.”

„Cože?!” Zeptal se udiveně a podíval se mým směrem. Nemohl mě vidět, ale já bych klidně přísahala, že si mě prohlížel. Radši jsem odstoupila od okna a típla mu to.

„Musím jít.” A začala jsem hledat svoje věci.

„Proč?” zeptali se mě všichni. Teď už jsem měla v ruce všechny kusy svého oblečení a začala jsem se oblékat triko.

„Rodiče maj prej pro mě nějaký „překvapení”.” Rukama jsem ve vzduchu udělala uvozovky.

„Aha, tak to je škoda.” Řekl George.

Když už jsem měla oblečené triko, někdo zazvonil. Řekla jsem. „Já tam dojdu. To bude Edward.”

Ostatní byli zabraní do hovoru, ale slova Edward se hned chytly Joana a Sydney.

„Edward?” zeptali se.

„Školní „krasavec”.” Řekla Angela kysele a udělala taky uvozovky ve vzduchu.

Popadla jsem do ruky kalhoty, ponožky a mikinu a šla ke dveřím, holky šli sborově za mnou. Otevřela jsem dveře. Edward si mě vteřinu fascinovaně a hladově prohlížel.

Najednou Richarde zavolal. Já si mezitím začala oblékat kalhoty a ponošky. „Bells?”

„No? Richarde?”

„Nechceš sebou nějaký pivo?” OOu, jestli tohle řekne Edward taťkovi, tak mě táta zabije.