Je tu další Samota. Na Tuhle kapču ste asi dlouho čekali, nebojte, taková idilka to zas dlouho nebude, no co nechte se překvapit. Prosím piště komentíky, budu za ně moc vděčná. Tuhle kapitolku věnuju všem mým věrným čtenářům. Děkuju za podporu, bez vás bych se do toho nedokopala. Užijte si jí a ČÁGOBÉLO ŠÍLENCI
19.09.2009 (13:30) • Kacikacka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5278×
SAMOTA Po chvíli chůze prolomil to klidné a příjemné ticho. „Můžu se tě na něco zeptat?“ „Určitě.“ Už mi nepřišel tak arogantní. Z Cullenovic rodiny mi přišel asi nejnormálnější. Teda vlastně jsem ještě nemluvila s jejich rodiči, takže nevím. „Proč vlastně piješ?“ To mě zarazilo. „Já….nevím. Člověk se potom cítí volně a skvěle…..cítí se jako bůh A hlavně, zapomene na všechny svoje starosti.“ Poslední větu jsem si zamumlala pro sebe. Divně se na mě podíval. „Ty ses asi ještě nikdy neopil co?“ „Vypadám na to?“ Jen jsem se ušklíbla. „Mohla bys mě nějak popsat?“ Nechápavě jsem se na něj podívala. „Chtěl bych vědět, jak mě vidíš.“ „No….tak dobře……“ Chvilku jsem si ho prohlížela. „ No…takže, postava dobrá…“ Podívala jsem se mu na zadek. „…oprava….skvělá.“ Usmál se. „Potom…charakteristiku taky?“ Kývnul. „Občas se v tobě člověk těžko vyzná, tvoje rychlé změny nálad mě občas šokujou a si hodně tajemnej, ostatně jako zbytek tvojí rodiny. A jsi první kluk u kterého…u kterého se cítím v bezpečí.“ Jej to sem neměla říkat. Sklopila jsem zrak a ucítila na sobě jeho pohled. „To je asi všechno.“ Pak už jsme ani jeden nepromluvili. Po chvíli jsem zakopla o kořen stromu a padala na zem, ale nedopadla jsem, jen mě něco studeného drželo v náručí.. Otevřela jsem oči. Edward mě držel a jeho rty byly od těch mých malý kousínek, moje srdce bilo jak splašené. Začal se přibližovat a políbil mě, najednou přidal na intenzitě. NE, MOJE VZPOMÍNKY. JDĚTE PRYČ. HUŠ!! NEPOSLECHLI, VKRADLI SE MI DO HLAVY JAKO NEVÍTANÝ HOST. Začala jsem se kroutit. Vybavila se mi ta noc……Ten úchylák mě držel pevně ve svém sevření a osahával mě, při každém jeho dotyku sem si přála desetkrát zemřít tou nejhorší smrtí……Musela jsem ho od sebe odstrčit, jinak bych to nevydržela. „Já…….“ Couvla jsem. Vyhrkly mi slzy. „…promiň.“ A utekla. Teď se dostavily i vzlyky. Doběhla jsem k baráku, nasedla do auta a jela směrem do Seattlu, ani nevím proč zrovna tam, aspoň si dotankuju benzín. V Seattlu jsem zastavily u první bezíny, kterou jsem uviděla. Dotankovala jsem a koupila si k tomu bagetu, tu sem snědla za jízdy domů. Cestou jsem přemýšlela. NEMĚLA JSEM UTÍKAT. MUSÍM MU TI NĚJAK VYSVĚTLIT. Asi tak za půl hoďky jsem byla před jejich domem. Zhluboka jsem se nadechla a vešla, nikdo tam nebyl. Vyšla jsem schody., čím víc jsem se blížila k Edwardovu pokoji, tím víc jsem byla nervní a zpomalovala jsem. Zastavila se před jeho dveřmi, zaťukala a vstoupila, ale on tam nebyl. JEŽIŠ MARJA. Zavřela dveře a šla do svého pokoje. Vešla jsem a lekla se. Edward se rozvaloval na mojí posteli, pomalu se zvednul a z kapsy vyndal zmuchlaném papírek. Otevřel ho a ukázal mi ho. Byl tam ten nápis I’M BITCH. „Proč si to napsala?“ Vytrhla jsem mu papír z ruky, roztrhala ho a vyhodila. „To ti neřeknu. A vůbec, co tu děláš?“ Vyjela jsem na něj. „Chtěl jsem se ti omluvit..“ No jo vlastně. Teď mě ale něco napadlo. Aspoň se otestuju co všechno vydržim. „Ne,ne. To já bych se ti měla omluvit, ale nejdřív chci něco zkusit.“ Pomalu jsem k němu došla, zavřela oči a vtiskla mu na rty něžný polibek. DOBRÝ, TO MI ŽÁDNÝ PROBLÉMY NEDĚLÁ. Trošku jsem pootevřela ústa a stiskla svými rty jeho spodní ret. Edward to asi nevydržel a polibky mi začal vracet. TO MI TAKY NEVADÍ. U tohohle jsme se zdrželi hodně dlouho. V břiše mi poletovalo milion motýlků. Bylo to tak vzrušující. Jenomže pak Edward zapojil i jazyk. TAK TOHLE ASI NEPUDE. Rychle jsem se od něj odtáhla. Nechala zavřené oči a zhluboka se nadechla. Stále jsem měla zavřené oči, chytla Edwarda okolo pasu a přitiskla se k němu. Opatrně položil ruce na moje boky. Ani nevím jak dlouho jsme tam takhle stáli, ale najednou někdo promluvil. „Hej, já chci taky.“ Otevřela jsem oči a odtáhla se od Edwarda. Po dlouhé době jsem jen trošičku zčervenala. Pochybuju že to bylo vidět, ale krev mě v tvářích pálila jako nikdy předtím. „Emmette vypadni!!“ Přikázal. „To nepůjde, mám přivést Bellu, Alice jí chce koupit nějaké oblečení. „Emme, vzkaž Alici, že s ní pojedu zítra, dneska nemám náladu.“ „No tak jo. A moc nevyvádějte.“ Jen jsem se na něj usmála a on odešel. Edward se na mě jen chtivě chvíli díval, pak ke mně přišel, objal mě a dal mi pusu do vlasů.
23.KAPITOLA
Autor: Kacikacka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Samota 23:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!