Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Samota 29

07.11.2009 (21:00) • Kacikacka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5204×

SAMOTA

29.KAPITOLA

Ani jsem necítila, jak se postel zatřásla, když si na ni lehal. Že by byl opra… Ne Bello, není!! Slyšíš?! Není!!

„Nekřič. Chci ti jen něco ukázat.“ Hned jak tohle dořekl, byl pryč. Dívala jsem se vykuleně na místo, kde ležel před dvěmi vteřinami, ale nebyl tam. Najednou se pode mnou zachvěla postel a začala se zvedat. Kulila jsem oči div, že mi nevypadly z důlků, když jsem si všimla, že má Edward hlavu v úrovni mých kolen. Prudce jsem se zvedla do sedu. To jsem, ale neměla dělat, protože jsem se pořádně praštila hlavou o strop. Automaticky jsem se přikrčila. Podívala jsem se nad sebe. Centimetr nade mnou byl strop. Nakonec můj vyděšený obličej skončil na Edwardovi, který teď pomalu sundával postel zpátky na zem. Pořád jsem se na něj vyděšeně dívala a mnula si bolavou hlavu. Udělal ještě pár rychlých pohybů po pokoji, tak, že jsem ani nestihla postřehnout, kde se ve skutečnosti nachází. V tom se objevil vedle mě na posteli. Srdce mi poskočilo. On sundal mou ruku z mé hlavy a sám na místo, kam jsem se praštila položil svou studenou dlaň. Pomohlo to.

„Už mi věříš?“

„Svým způsobem ano.“ Neodvážila jsem se na něj podívat.

„Jak, svým způsobem?“ Zeptal se nechápavě.

„Víš, jedna část mne ti chce věřit, ale ta druhá mi říká, že je to jen sen a že se za chvíli probudím a ty tu nebudeš.“ Jeho oči se rozzářily.

„Takže tobě nevadí, že jsem zrůda?“ Zeptal se překvapeně.

„Jaká zrůda? Už jsi se někdy podíval do zrcadla?“

„Bello, já to myslím vážně!“ Pokáral mě.

„Nevidím důvod proč by mi to mělo vadit. Poprvé za tenhle rozhovor jsem se mu podívala do očí. „Navíc, ty žádná zrůda nejsi.“ Chtěl něco navrhnout, ale já ho předběhla. „Je ještě něco, co bych měla vědět?“

„Ano, je toho hodně, ale nejdřív musím udělat jednu věc.“

„Jakou?“ Zeptala jsem se zvědavě. Odpovědi jsem se už nedočkala, protože spojil naše rty. Jako vždy to začalo nevinným polibkem, postupně přidával na intenzitě a pak zapojil do hry i jazyk, strnula jsem a čekala až se dostaví mé vzpomínky. Nedostavily se, a tak dřív než si stihl Edward všimnout toho, že se něco děje jsem mu polibky začal oplácet se stejnou intenzitou. Nečekaně se odtáhl.

„Vážně ti nevadí, že líbáš monstrum?“

„Jak už jsem řekla, já v tobě monstrum nevidím. Ty jsi pro mě anděl.“ Dal mi pusu do vlasů. „Jen by mě zajímalo, čím se živíš?“ Najednou se mi v hlavě vyrojilo takových otázek, až jsem se divila, že mi hlava nepraskne, kolik jich tam bylo.

„Já a moje rodina se živíme zvířecí krví. Je nás málo našeho druhu, kteří se živíme tímto způsobem, říkáme si vegetariáni. Ostatní se živí krví lidskou.“ Znechuceně se zatvářil.

„A ty teď na mě vážně nemáš chuť?“ Hned jak jsem tuto otázku vyslovila, litovala jsem toho. Propaloval mě pohledem.

„Ani nevíš jak moc, ale kdybych tě teď zabil, už bych nikdy neviděl tvůj nádherný smějící se obličej, nikdy bych neslyšel tvé srdce splašeně bít a tvůj zrychlený dech. Jsem moc velký sobec na to, abych tě teď zabil.“ Zaposlouchala jsem se, moje srdce opravdu běželo jak splašené. Usmála jsem se, v mžiku byly jeho dva ledové prsty na mých rtech a obkreslovaly je.

„Mýtické příšery miluju.“ Zašeptala jsem a pohladila ho prstem po jeho dokonalém nose.

„Už si se někdy zamilovala?“ Jej, co mu mám říct? Přece se mu tu nevrhnu okolo krku a nevyznám mu lásku. Moment… okolo krku už mu visím.

„Víš, já nejsem ten typ člověka, který by se bavil s každým, ale pak se tu objevíš a… „ Ten úchyl. „… a změníte-š mi život od základů. Nikdy jsem si ještě nebyla tak nejistá. Vždycky jsem věděla co chci a tvrdě jsem si za tím šla, ale teď? Stačí jeden jediný pohled do tvých očí a nejsem si jistá ani pevnou půdou pod nohama.“ Neříkala jsem náhodou, že mu lásku vyznávat nebudu? Teď si určitě bude myslet, že jsem na něm totálně závislá. Sklopila jsem oči a trošku i hlavu a nechala svou ofinu, aby mi zakryla obličej. Ucítila jsem něžný, chladný dotyk pod bradou. Edwardova ruka nadzvedla mou bradu a jeho druhá ruka odstranila z mého obličeje vlasy. Už jsem se neměla za co schovat. Snad poprvé od té hrozné noci se mi do tváří nalila krev. Tváře mě pálily, jako nikdy dřív. Proč mě tak trápí? Asi vycítil, že mi to vadí a spustil ruku dolů. Lehla jsem si a tupě zírala do stropu. Edward se něčemu uchechtl.

„Co?!“ Zeptala jsem se a podívala se na něj.

„Reneé se o tebe bojí, myslí si, že ti ubližuji.“ Nechápavě jsem se na něj podívala.

„Jak to můžeš vědět?“ Podívala se na mě.

„Umím číst myšlenky.“ Vykulila jsem na něj oči.

„Co prosím?!“ To bude určitě další vtípek.

„Tak schválně… rozhodla se, že sem vlítne a když mě uvidí jak sedím v křesle a ty jak sedíš na posteli. Zeptá se mě, jestli nechci čaj.“ Sedla jsem si, Edward už seděl v křesle a najednou řekl. „A co takhle třeba… ?“ Najednou se otevřely dveře, Reneé se na mě podezřele podívala, ale když se všimla, že jsem na posteli sama a Edward je v křesle, její podezřelí pohled zmizel a objevila se v něm provinilost.

„Nedal by sis čaj Edwarde?“ Zeptala se.

„Ne, děkuji.“ Usmál se na ní. Já jen kulila oči.

„Dobře.“ Odešla. Po chvíli se zase Edward objevil u mě na posteli a držel mě za ruku.

„Na co myslí teď?“

„Cítí se provinile, za to, že tě podezřívala z toho, že… se tu… spolu… milujeme.“ Sklopil zrak a pozoroval naše ruce. Pohladila jsem ho po tváři.

„A ty čteš i moje myšlenky?“ Jeho pohled byl frustrovaný, podíval se mi do očí a něco tam usilovně hledal.

„Ne… je strašné, když nevím na co myslíš. Hrozně rád bych znal příčinu, proč se chováš tak odtažitě. Musíš mí říct na co myslíš.“ Jeho pohled byl frustrovaný, pálil mě všude na mém těle, kam se podíval.

„Nejde to Edwarde, s tímhle se musím vypořádat sama.“ Najednou Edwardovi zazvonil telefon. Zvedl ho, aniž by spustil oči z mého obličeje. Nic neříkal, jen poslouchal a pak to položil.

„Musím jít.“ Řekl a já jen kývla.

…

Po tom co odešel už jsem ze svého pokoje nevylezla. Cítila jsem se hrozně. Vždyť on mi o sobě a jeho rodině řekl a já jemu ne. Zase se ke slovu přihlásili mé dvě já.

Měla by jsi mu říct pravdu.

Ne, to ať tě ani nenapadne.

A proč ne? On k ní byl taky upřímný.

No a? Kdo ví, jak by se k ní choval. Kdyby zjistil co se jí stalo.

A jak by se k ní měl podle tebe chovat?

STOP!! Zastavila jsem je. Stejně je to jedno. Neřeknu mu to. Možná dýl, ale teď ne. Došla jsem se osprchovat a pak si šla lehnout. Ještě chvíli jsem přemýšlela, tohle ode mě není fér, on mi o sobě řekl vše, měla bych mu to říct. Dobře, zítra mu to povím. Po chvíli jsem usnula.