Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Samota 3

07.08.2009 (18:00) • Kacikacka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5564×

SAMOTA

3.KAPITOLA

Popadla jsem do ruky kalhoty, ponožky a mikinu a šla ke dveřím, holky šli sborově za mnou. Otevřela jsem dveře. Edward si mě vteřinu fascinovaně a hladově prohlížel.

Najednou Richarde zavolal. Já si mezitím začala oblékat kalhoty a ponožky. „Bells?”

„No? Richarde?”

„Nechceš sebou nějaký pivo?” OOu, jestli tohle řekne Edward taťkovi, tak mě táta zabije.

„Ne dneska, toho mám dost, jen to vypijte a nezapomeňte na ochranu.” Ochranu proto, že pak vždycky přišel grupáč, někomu to přijde ujetý, ale my se u toho vždycky hrozně nasmáli. Já se toho nezúčastňuji, jen jednou jsem to zkusila, ale hned na začátku jsem to vzdala. To samý udělala i Angela, tak jsme si spolu vždycky povídali.

Edward se na mě zase šokovaně podíval. Já mu jen řekla. „Jdi napřed, já se ještě rozloučím, ano?”

Kývnul a odešel. Mezitím jsem se úplně dooblíkla. Bouchly vchodové dveře. Sydney totiž bydlela s rodiči v paneláku.

Sydney na mě spustila. „Ten je úplně boží, chodíš s nim?”

„NE!! Blázníš? Nesnáším takovýhle namachrovaný frajírky, i když on se s nikým kromě své rodiny nebaví.”

„Ale ty se mu očividně líbíš.” Řekla Joana.

„No jasně, zase mi začínáš dohazovat kluky.”

„Všimla sis jak se na tebe kouká?”

„Ne.”

„Teď se do rozhovoru vmísila i Sydney. „Jestli je volnej, tak já se ho klidně ujmu.”

„No jo prosím tě. Ahoj holky a užijte si to.”

„Jo, jo Ahoj.” Řekla Joana a zapadla dovnitř.

Sydney ještě dodala. „A pozdravuj toho borce.”

„Sydney!!” podívala jsem se na ní přísně. „Ahoj.”

„Ahoj.” A zašla dovnitř. Sjela jsem výtahem dolů a vyšla před panelák. Edward seděl v autě a čekal na mě. Pomalu jsem nasedla a vyjeli jsme. Ani jeden z nás nemluvil, já ho ale ještě musela nějak zpracovat, aby neřekl rodičům to o tom pití.

„Edwarde?”

„Ano?”

„Můžu tě o něco požádat?” Nevím proč, ale v jeho přítomnosti mě cosi nutilo, abych se chovala zdvořile.

„Ano.”

„Neřekneš o tom pití Charliemu, že ne?”

„Neřeknu, ale…..” chvíli přemýšlel „….co za to?”

Tohle mě zarazilo. „Já nevim….co chceš??”

„Hmm…..” zase byl zamyšlený „….přestaneš pít.”

„Cože? Já nejsem zas takovej závislák, a vůbec nejseš můj rodič.”

„Aspoň to zkus.”

„Dobře, ale pochybuju, že to vyjde.” Řekla jsem naštvaně a víc se s ním nehodlala bavit.

Po pěti minutách ticha se zeptal. „Co jste dělali, před tím než jsem ti volal?”

„To je snad moje věc, Ne?”

„Jak chceš, Charlie bude určitě nerad až se……” nenechala jsem ho domluvit. Tak on mě vydírá?!

„No dobře, dobře, hráli jsme flašku, nic víc.” Podivně se na mě podíval. Musela jsem se ho zeptat. „Copak ty jsi nikdy flašku nehrál??”

„Ne.” byl upřímný – to mě překvapilo.

„Kecáš, tuhle hru hraje každém, určitě už si jí někdy hrál.”

„Hmm, možná.” Až teď jsem si všimla jeho zamyšlených, krásně zlatých očí. ZLATÝCH?! Takový oči jsem ještě neviděla. Já jsem ten typ: co na srdci, to na jazyku. Takže jsem se zeptala. „Jak to že máš zlatý oči, nosíš snad čočky?”

Asi nepočítal s tím, že si toho všimnu. Ale má smůlu, já jsem v celku vnímavej člověk. Podivně se na mě podíval, takovým tím stylem, na tohle neodpovím. Ale já to chtěla vědět.

„Haló pane, já se vás na něco ptala” Zase nic neřekl. Dobře, přistoupím na jeho hru, taky nebudu nic říkat. V tichosti jsme dojeli až k nám domů. Vystoupila jsem, nic jsem neřekla a šla k domu. On hned odjel a já vstoupila do baráku. Teď mě čekalo to „překvapení”.”

„Ahoj zlatíčko, doufám, že si aspoň poděkovala Edwardovi za to, že tě odvezl domů, je to mladý, milý muž. Měla by ses chovat jako on.” Mamka se jen na tátu nechápavě dívala.

„Hmm, tak když je tak úžasném, mnohem lepší než já a líbí se ti, tak ho adoptuj. Pak budeš určitě šťastnější.” Zařvala jsem na něj a letěla nahoru do pokoje.

Reneé na mě zavolala. „Počkej, je tu ještě to překvapení.”

„O žádný nestojim.” Teď už jsem brečela. Zabouchla jsem dveře u sebe v pokoji a flákla sebou na postel. Pak jsem jen slyšela jak maminka říká. „Nediv se, že je taková, když jí pořád vyčítáš, že se špatně chová. Zkus jí taky někdy pochválit. Pověz mi, kdy jsi jí naposledy řekl, že je dobrá, nebo že jsi na ní pyšný? Chováš se k ní někdy hrozně.” Pak už jsem nevnímala. Za chvíli jsem přes slzy už ani nic neviděla. Jen jsem měla pocit, že mě někdo sleduje. Takže jsem si ani nevšinla, že někdo ťukal na dveře.

Po chvíli vešla Reneé. „Zlatíčko, on to tak nemyslel.”

„Jasně, vlastně, mě je to jedno. Jestli Edwarda tak zbožňuje, já pudu klidně pryč.”

Mamča nejdřív zkusila diplomacii, která na mě vždycky platila. „Nezapomeň na mě. Já tě miluju za všech okolností a ze všech nejvíc.”

„Já vím mami, miluju tě.”Obejmula jsem jí.

„Já tebe taky Bells.” Chvilku bylo ticho a pak mamka zase promluvila. „A nezapomeň tvůj otec tě má rád, jen to neumí dát najevo.”

„Já vím.”

„A teď to překvapení, na.” A podala mi krabici. „Určitě se ti budou na ples hodit.” Cože?? Ale já na ples nechci. Otevřela jsem krabici a v ní byli nádherné červené, lesklé, upnuté šaty se třemi tří centimetrovými koženými, černými pásky. Ty šaty neměly ramínka a končili v půlce stehen. K tomu byly přiložené černé boty na vysokém podpatku.

„Jsou nádherné, ale mě se na ples nechce mami.”

„Prosím, udělej to pro mě.” Udělala na mě psí oči, kterým se nedalo odolat.

„No jo, ale mám podmínku, vlastně dvě.”

„Jaké?”

„Takže za prvé: nikomu neřekneš, že jdu na ples.”

„Dobře a ta druhá??”

„Musíš mě nalíčit ty, jinak tam nejdu.”

„S tím ráda souhlasím. Vyzkoušej si prosím ty šaty.”

„Dneska už ne, až zítra.”Pořád jsem měla pocit, že mě někdo sleduje. „Půjdu spát. Tak dobrou.”

„Dobrou a hezky se vyspi.” A odešla. Šla jsem k oknu a otevřela ho. Bylo příjemně, tak jsem ho nechala otevřený. Připravila jsem si na postel pyžamo a šla se vykoupat. Dala jsem si horkou sprchu. Pořádně jsem se umyla, hlavně své opuchlé oči a vylezla z vany. Zabalila jsem se do osušky a šla do pokoje. Chtěla jsem si sundat osušku, ale ten pocit sledovanosti byl tak spalující, že jsem si musela vzít pyžamo a převléct se v koupelně. Vešla jsem do pokoje, ale něco mi tu nehrálo, zaboha jsem nemohla přijít na to co. Víc už jsem to neřešila. Zavřela jsem okno, zhasla světlo a šla spát.