Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Samota 4

13.08.2009 (08:30) • Kacikacka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5495×

SAMOTA

4.KAPITOLA

Ráno mě probudila zvláštní bílá záře. Vstala jsem z postele. Šla k oknu a uviděla spoustu sněhu. Rychle jsem se šla upravit, obléknout a umýt obličej. Když jsem měla hotovo, utíkala jsem na snídani. Mamča seděla u stolu a četla si. A co tu vlastně dělá? Vždyť má být v práci.

„Ahoj mami, nemáš být v práci?” Vzala jsem si misku, nasypala do ní cereálie a nalila mléko. Sedla si za stůl a začala jsem jíst.

„Vzala jsem si volno. Musím ti totiž něco říct.”

S plnou pusou jsem jí povzbudila. „Povídej.”

„Víš, já………já jsem těhotná.” C-c-c-cože?!! To si ze mě dělá prdel. V tom šoku jsem upustila lžičku a ta spadla na stůl.

„Cože?” Zeptala jsem se vyděšeně. A rychle jsem sebrala lžíci ze stolu.

„Slyšela jsi správně, jsem těhotná.” Její hlas posmutněl. Uvědomila jsem si, že se nechovám fér. Vrhla jsem se na ní a dala jí velkou pusu na čelo.

„To je super.” Zmateně se na mě podívala. „Já jsem byla jenom vyšokovaná a nemohla jsem tomu uvěřit. Ale jsem hrozně šťastná. Ví o tom táta?”

„Ještě ne.”

„Kdy mu to řekneš?”

„Nejspíš dneska, říkal, že přijde na oběd domů.”

„Tak to ti přeju hodně štěstí. Já už musím jet do školy. Ahoj.” Chvátala jsem, protože jsem nechtěla schytat od spolužáků kouli do hlavy.

„Ahoj zlatíčko.” Vzala jsem si batoh, nasedla do náklaďáčku a jela do školy. Dorazila jsem tam asi za dvacet minut. Nikdo tu ještě nebyl, tak jsem rychle zapadla dovnitř. Pustila jsem si hudbu a poslouchala. Po chvíli jsem se zvedla a šla na hodinu.

Takhle to šlo až do oběda. Měla jsem docela hlad, tak jsem si vzala pizzu a pepsi. Byla jsem v jídelně mezi prvníma. Sedla jsem si a začala jíst. Okolní svět jsem úplně vypustila. Vyrušilo mě až to, když si ke mně někdo přisedl. Podívala jsem se. Byl To Edward. Cože?! Všimla jsem si, že nás všichni pozorují. Tak jsem jim dost nahlas řekla.

„Nemáte na práci nic jiného než nás vočumovat?” Všichni začali jíst a zase si povídat. Aspoň to tak vypadalo.

„Co chceš?!!” Zeptala jsem se chladně.

„Já se ti chtěl omluvit za to, že jsem ti včera neodpověděl.”

„No a?........Mě už to stejně nezajímá. A celkově je mi všechno jedno. A když mě omluvíš, mám hodně práce. Sbohem.” Odešla jsem. Myslela jsem si, že mě nechá odejít, ale nenechal. Doběhl mě a začal zase.

„Počkej, já ještě neskončil.” Mezitím jsem šla k biologii a on jako věrný pejsek mě následoval.

„Ale já s tebou jo!!” Prudce jsem se otočila, ale to jsem neměla dělat. Stáli jsme přímo naproti sobě. Mezi náma byla vzdálenost 10 cenimetrů. Měl nádherné oči. JEŽIŠI MARJA BELLO, VZPAMATUJ SE. Odstoupila jsem o dva kroky. On se ale o ty dva kroky přiblížil. Rychle jsem se otočila a chtěla odejít, ale on mě chytil za ruku otočil mě zpátky a přitáhl si mě k sobě. Tušila jsem co chce udělat a začala jsem se kroutit, ale on – jako by si mého odporu ani nevšiml – mě políbil. Snažila jsem se ho odstrčit. Nakonec se mi to povedlo a jednu jsem mu vlepila. Nezdálo se, že by ho to bolelo, spíš to bolelo mě. Prudce jsem se otočila a šla do třídy. LÍBAL NÁDHERNĚ. COŽE?! ANO A MLČ. NE TY MLČ. Moje dvě já se hádaly. Utnula jsem je a víc se o to nezajímala.

Když skončila hodina, vystřelila jsem ze školy a šla rychlým krokem k autu. Málem jsem sebou švihla na zem, ale ustála jsem to. Nikdo mé zavrávorání naštěstí neviděl.

Nasedla jsem do auta, opřela si hlavu o opěradlo, zavřela oči a přemýšlela. Byla jsem z toho hrozně vykolejená, tohle si ke mně ještě nikdo, nikdy nedovolil. No co. Hodím to za hlavu. Teď musím hlavně domů. Nastartovala jsem, ale motor hned chcípnul. Takhle jsem to zkusila ještě pětkrát. NO DO PRDELE, TOHLE SE MŮŽE STÁT JEN MNĚ. Dvakrát jsem bouchla do volantu. PROČ ZROVNA DNESKA?! Bylo mi do breku. Tátovi se mi volat nechtělo, přece jen po tom včerejšku radši ne.

Vystoupila jsem z auta, vzala si batoh, zamkla a vydala se pěšky domů. Snažila jsem se na to, co se dneska stalo, nemyslet, moc mi to nešlo. Ale v jedné věci jsem měla absolutně jasno. Nenávidím Edwarda Culena. Šla jsem asi půl hodiny, když v tom za mnou přizastavilo jedno stříbrné auto. Ignorovala jsem to.. Auto popojelo, dostalo se přede mě a zastavilo. Z auta vystoupil, no kdo jiný než EDWARD CULLEN.

„Takže ty mi nedáš pokoj?!” Spustila jsem.

„Nasedni si, odvezu tě domů.”

„Jo jasně, někde zabočíš a znásilníš mě?? Vůbec bych se po dnešku nedivila.”

„Mlč prosím tě. Sama provádíš se svými kamarády hromadný sex, tak by ti to tak vadit nemělo ne?”

„Nic o tom nevíš, tak sklapni.” Popšla jsem, takže jsem byla před jeho autem a otočila se na něj.

„A navíc, já tě znásilnit nechci, to bych si dal. FUJ”

Byl zlej. Měla jsem takovou chuť ho zmlátit. Ale ne, ne prosím, slzy ne. Rychle jsem se otočila a šla domů. Slzy už mi tekly po tváři, ale vzlyky jsem naštěstí zastavila. A on si rejpnul ještě víc. „Ale copak, slečince došli slova?” To už bylo trochu moc. Byla jsem hrozně vysílená. Cítila jsem, že mi za chvíli dojde energie. Pití jsem neměla. Začaly se mi dělat mžitky před očima. Přes slzy jsem skoro neviděla, tak jsem škobrtla. To mu neuniklo. „Copak, copak, ztratila si rovnováhu?” Zeptal se posměšně. Hajzl hnusném, co si to dovoluje? Teď mi bylo jedno, že uvidí můj uplakaný obličej. Otočila jsem se na něj. Když mě uviděl, jeho pohled zněžněl a zlítostněl. Nadechla jsem se, abych něco řekla, to už jsem ale nestihla. Omdlela jsem a spadla na zem.

Autor: Kacikacka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Samota 4: