Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Samota 7

22.08.2009 (07:00) • Kacikacka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5144×

SAMOTA

7.KAPITOLA

Najednou přede mnou zastavil velký jeep a z něj vyskočil Emmett a přiběhl za mnou. Zastavil se. Teď mi došlo co chce udělat.

„Ne!! Emmette, to ať tě ani nenapadne!!“ Výhružně jsem se na něj podívala. Šibalsky se na mě usmál. Chytl mě do náruče. „Emmette, okamžitě mě pusť!!“ Jako by mě vůbec neslyšel, mě nesl k autu. „Dělej!! Postav mě na zem, ty debile jeden.“ Úplně mě ignoroval. Celou doby jsem se snažila dostat z jeho sevření, ale vůbec mi to nešlo. Měl hroznou sílu. Otevřel dveře u spolujezdce, posadil mě připoutal a zavřel dveře. Pokoušela jsem se odpoutat, ale nějak se mi to nedařilo. Nasedl na místo řidiče, nastartoval a vyjel.

Vražedně jsem se na něj podívala. „Nenávidím tě!!!“

On se jen pousmál a řekl se smíchem. „Taky tě miluju.“ A dostal záchvat smíchu. Bylo mi jasný, že to co řekl, nemyslel vážně. Chtěla jsem mu říct něco sprostého, ale vzpomněla jsem si na Carlisleovo upozornění a tak jsem radši mlčela.

Zbytek cesty proběhl tiše. Ani jeden jsme nic neříkali a já za to byla vděčná, protože kdyby zase něco řekl, musela bych ho zabít. Dojeli jsme k nám domů. Vystoupila jsem a šla k domu.

Emmett na mě zavolal. „Ahoj Bells.“

„Sbohem Emmette.“ Řekla jsem dost nahlas, ale neotočila se. Vešla jsem do domu.

„Ahoj, už jsem doma.“ Nikdo se neozýval. Podívala jsem se na hodiny, které vysely na stěně v kuchyni. Bylo něco po půl jedné. Není divu, že tu nikdo není. Oba dva jsou ještě v práci. Začala jsem dělat oběd. Udělala jsem hranolky a pár steaků. K tomu jsem zkusila udělat tatarku podle domácího receptu. Najedla se a šla do svého pokoje. Připravila jsem si věci na zejtřek do školy. To mi trvalo půl hodiny. Nevěděla jsem co mám dělat, tak jsem si lehla na postel a přemýšlela, ani ne do dvou minut jsem byla úplně tuhá.

„Bello, Bellinko. Vstávej, nebo přijdeš pozdě do školy.“ Kdo mě to budí. Nechtěla jsem vstávat. Cítila jsem se jak spráskanej pes.

„Ještě ne.“

„Ale vstávej a rychle, nebo přinesu kýbl se studenou vodou.“

„No jo. Tak hlavně zavři dveře, abych nenastydla.“ A ležela jsem dál. Už jsem skoro usnula, když v tom jsem ucítila hroznej chlad. A postupně se to stupňovalo do ještě většího chladu. Rychle jsem vylítla z postele.

„ÁÁÁÁÁ! Mami, co to děláš?“ Podívala jsem se na ní. Moje matka tam stála v záchvatu smíchu a dívala se na mě, na na kost promočený strašidlo. „Pěkně děkuju.“ A šla jsem do koupelny.

„Já ti říkala, že to udělám.“ A se smíchem odešla z mého pokoje.

Já se umyla, oblíkla a šla dolů, kde už na mě čekala miska cereálií.

„Dobré ráno Bells.“ Charlie? Co ten tady dělá? Poslední dobou se mí rodiče nějak moc flákaj.

„Ahoj.“ Neměla jsem chuť se teď s někým bavit. Pořád jsem byla naštvaná, kvůli tomu probuzení. Sedla jsem za stůl a začala jíst. Všimla jsem si, že se na mě oba dva zvědavě dívají. Mezitím jsem si do pusy dala další lžičku. „Co?“ Zeptala jsem se jich s plnou pusou.

„Ale nic.“ Řekla mamča. Už jsem chtěla polknout, když v tom jsem v puse ucítila něco kovového. Rychle jsem to vyplivla zpátky do misky. Tázavě se podívala na své rodiče, oba se koukali do misky. Začala jsem cereálie prohledávat a našla jsem….klíč?! Podívala jsem se na rodiče se zmatkem v očích. „Zkus se podívat ven.“

Rychle jsem vyběhla ven a tam uviděla nádherné, nablýskané, černé auto. Byl to takovej menší sporťáček, asi BMW se střechou, která se dala stáhnout. Nejspíš byl z bazaru, protože nevypadal tak nově. Ale mě to nevadilo, byla jsem hrozně šťastná.

„Děkuju, děkuju moc. Ale kde je náklaďáček?“

„Nemáš zač. A náklaďáček je za barákem.“ Řekl Charlie.

„Dobře, děkuju ještě jednou moc.“ Přišla jsem k nim a dala jim pusu na tvář. Nasedla jsem do sporťáčka a zajela s ním za barák. Doběhla jsem si zadním vchodem pro batoh. Rychle nasedla do náklaďáčka a jelado školy. Za chvíli mi zazvonil telefon.

„Proč si nejela svým novým autem?“ Ptal se mě Charlie vyčítavě.

„Protože si ho chci vzít…..Dávej pozor ty debile, copak nevidíš, že jsem na hlavní? Pako jedno…..“ Teď jsem si uvědomila, že mluvím s Charliem. „….UPS Promiň.“

„Celá po mně.“

„Cože?“

„Ale nic, kam že si ho to chtěla vzít?“

„Hmm…. Jo už vím. Zejtra až na ten ples.“

„Jo, dobře. Tak se měj. Ahoj.“

„Ahoj.“ A típla jsem to. Dojela jsem do školy asi za 10 minut. Náklaďáček vyjímečně nedělal problémy. Měla jsem to jen tak, tak. Vběhla jsem do učebny matiky chvilku před vyučující. Mezitím mě Jessica ještě stihla otravovat.