Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Samota 8

JacobsJacob


Samota 8tak a je tu 8. kapča....doufám, že se vám bude líbit......9.KAPČU UŽ MÁM NAPSANOU V POČÍTAČI.....ZÁLEŽÍ JEN NA TOM, KOLIK BUDE KOMENTÍKŮ.....ČÍM VÍC....TÍM DŘÍV JÍ SEM DÁM........doufám, že se vám bude tahle kapitolka líbit......přeju příjemné počteníčko

SAMOTA 8

8.KAPITOLA

Dojela jsem do školy asi za 10 minut. Náklaďáček vyjímečně nedělal problémy. Měla jsem to jen tak, tak. Vběhla jsem do učebny matiky chvilku před vyučující. Mezitím mě Jessica ještě stihla otravovat.

„Co ti bylo?“ Zeptala se se zájmem.

„A co tě to zajímá?“ Zeptala jsem se jí posměšně.

„No tak, vždyť ti to nic neudělá.“

Mile jsem se na ni usmála. „Když tak hezky žadoníš tak….“ Můj úsměv zmizel. „…..NE!! Kdy už se konečně smíříš s tím, že ti nikdy nic neřeknu, i kdyby si mě na kolenou prosila.“

Ublíženě se na mě podívala a odešla. Nedalo mi to a ještě jsem si musela rejpnout. „A nedělej ze sebe chudinku, stejně by si to všem hned vykecala.“

„Říkala jste něco slečno Swanová?“ zeptala se mě učitelka.

„Ale ne nic, vůbec nic.“ A začala jsem se věnovat látce. Takhle to šlo až do oběda. Jessica, kdykoliv mohla, házela po mně vražedný pohledy a já se na ní jen škodolibě usmívala. Jak mě dělá dobře, když někoho naštvu.

Na obědě jsem byla zase mezi prvními, zase jsem si vzala pizzu a pepsi a šla si sednout. Měla jsem hroznej hlad, takže pizza byla ve mně za šest minut. Pak jsem jen pozorovala bublinky v pití. Jako v úterý jsem vypustila okolo a tak jako v úterý mě vyrušilo až to, když si ke mně někdo přisedl. Zvedla jsem hlavu. Edward Culen seděl naproti mně a usmíval se. Nahodila jsem otrávený pohled, vstala od stolu, vzala tác, odnesla ho a šla směr biologie. A stejně jako v úterý mě Edward doběhl.

„Co se děje?“ Zeptal se a stoupl mi do cesty.

„Co by se mělo dít?“

„Proč se se mnou nebavíš?“ V tom okolo nás prošel Emmett.

„Ahoj Bells.“ A usmál se na mě.

„Nazdar.“ Ušklíbla se. Emm pokračoval směrem do jídelny. A já Edwardovi odpověděla. „To je snad moje věc ne?!“

„Ale vždyť si mi odpustila.“

„Tak za prvé zlato: Odpustila jsem ti tu hádku, ne tu pusu. A za druhé: To, že ti něco odpustím ještě neznamená, že se s tebou musím zákonitě bavit. A já, jak sis už mohl všimnout, se s nikým moc nebavím.“ Obešla jsem ho a zalezla do třídy. Sedla si na své místo a doufala jsem, že už vzdá snahu se se mnou bavit.

Přišel do třídy, sedl si na své místo a ani jednou se na mě nepodíval. SUPER, VYŠLO TO. TAKOVÁ ŠKODA, VŽDYŤ JE TAK HEZKEJ. CO TO KECÁŠ, JE TO VLEZLEJ BLBEC.

Zase jsem svoje dvě já utnula a snažila se aspoň trochu tu zatracenou biologii pochopit. Pak přišel na řadu tělocvik. Ten proběhl v pohodě. V šatně jsem si ještě odchytla Angelu.

„Ahoj Angie.“

„Ahoj Bells. Copak potřebuješ?“ Vydali jsme se k parkovišti a cestou si povídali.

„Půjdeš zejtra na ten ples?“ Zeptala jsem se.

„Jo, rodiče mě donutily, a ty?“

„Nápodobně. Tak mě napadlo, mohla bych tě vyzvednout, kdybys chtěla.“

„Ježiši. Budu hrozně ráda. Moje auto nějak blbne.“

„Tak dobře.“

„Už máš něco koupeného pro Sydney na tu sobotu?“ Zeptala se mě.

„Pane bože!! Já na to málem zapomněla. Ještě ne. A ty něco máš?“

„Taky ne, dneska jí něco pojedu koupit.“ Teď už jsme byli na parkovišti.

„Tak jo. Měj se hezky. Ahoj.“ Řekla jsem.

„Ahoj.“ A každá jsme šli ke svému autu. Dojela jsem domů za patnáct minut. Zaparkovala jsem náklaďáček za dům a šla zadním vchodem do baráku.

„Ahoj mami.“

„Ahoj Bello. Tak jak bylo ve škole?“

„Ale jo, ušlo to. Musím jet ještě do města, nechceš jet se mnou?“

„Jo pojedu ráda. Aspoň ti k těm šatům koupím nějakou bižuterii.“

„Ach jo.“ To zase bude doba než něco vybere.

„Říkala jsi něco?“ Zeptala se šibalsky. Reneé věděla jakej mám na tohle názor.

„Ale nic.“ Nasedli jsme do mého sporťáčka a vyjeli. V Port Angeles jsme byli asi za půl hodinky. Jela jsem do obchodů, kde prodávají hadry. Tam se Sydney líbilo jedno triko, ale nemohla si ho koupit, protože jí to rodiče zakázaly. Tak jsem jí ho koupila. A pak jsme jeli s mamkou do obchodu s různými doplňky. Já si vybrala kožené černé upnuté rukavice, které mi dokonale ladili k páskům na šatech. Jedna rukavice byla dlouhá až k loktu a byla k zápěstí. Obě dvě byly bez prstů. Prostě dokonalost sama. A mamka mi vybrala taky černý, jednoduchý řetízek na krk a červenou čelenku do vlasů a pak se vydali domů. Tam jsme dojeli okolo sedmé hodiny večer. Reneé hned šla dělat večeři a já se mezitím dívala s Charliem na baseball.

Po večeři jsem dala dobrou noc rodičům a zapadla do koupelny. Když jsem se vykoupala, oblékla jsem se do pyžama a šla spát.






Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Samota 8:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!