omlouvám se.....chtěla jsem vám to sem dát už v pondělí, ale kousnul se mi počítač a vůbec sem se nemohla sem dostat........doufám, že se vám tahle kapitolka bude líbit......pište komentíky, budu za ně hrozně vděčná
25.08.2009 (16:30) • Kacikacka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4505×
SAMOTA Ráno mě probudilo bušení kapek deště na střechu. Rychle jsem vstala a zalezla do koupelny. Po ranní hygieně jsem se oblékla a sešla dolů. Nikdo tam nebyl. Najedla jsem se, vzala si batoh, nasedla do náklaďáčku a jela do školy. To dopoledne uběhlo celkem rychle a skvěle. Jessica ani Edward mě neotravovali a já byla v sedmém nebi. Přijela jsem domů okolo třetí hodiny. Mamka na mě už celá nedočkavá čekala. „No kde jsi? Mám jen dvě hodiny na to, abych z tebe udělala úplně jiného člověka. Tak…sedni si tady a já začnu.“ „Mami klid, začíná to až v šest, takže máš tři hodiny.“ „To nevadí, stejně mám hodně práce. Ze všeho nejdřív sundáme tu.“ Sundala mi jí. „Máš hezké, dlouhé, hnědé vlasy, řekni mi, proč si je schovávala pod tou čepicí?“ „Já nevím…….Mám ráda kšiltovky.“ „Dobře, tak teď se uvolni a já se dám do práce.“ S mým obličejem pracovala asi hodinu a půl. Já budu určitě vypadat jak strašák do zelí. Skoro jsem usnula. „Zlato, nespi.“ Zatřásla se mnou. „Dobře.“ „Tak, teď upravíme vlasy.“ A začala. S tím byla hotová za půl hodiny. U toho se usnout vážně nedalo. „No doufám, že to za tu bolest stálo.“ „Promiň. No a teď už jenom šaty, nehty a boty.“ Venku už se stmívalo, když se mnou byla definitivně hotová. „Tak, hotovo, podívej se na sebe do zrcadla.“ Stoupla jsem si před zrcadlo a podívala se do něj. Uviděla jsem opravdu úplně jinýho člověka. Šaty obepínaly moje ženské křivky. Mamka mi udělala vlasy do culíku, který byl hodně vysoko. Gumička měla stejnou barvu jako čelenka, červenou. Rukavice byly dokonalé a černě nalakované nehty k nim skvěle ladily. Boty na podpatku mi prodlužovaly nohy. Černé nohy jsem měla i na nohou a teď přišel na řadu obličej. Měla jsem oči zvýrazněné řasenkou a na víčkách černé stíny udělané tak, že úplně změnily tvar mích očí. Rty mi zvýraznila červenou rtěnkou a celý obličej přepudrovala. Nebylo na něm jediné znamínko nebo piha. Byla jsem k nepoznání. „Mami….“ Vydechla jsem překvapeně. „….ty si ze mě udělala…..holku.“ Řekla jsem asi po pěti minutách zírání do zrcadla. „To je špatně?“ „Ne, je to skvělý, nikdo mě nepozná. Děkuju ti.“ „Nemáš zač.“ Dala jsem jí pusu na tvář. „Já pojedu….musím vyzvednout Angelu. Ještě jednou, moc děkuju.“ „Neděkuj a jeď. Ahoj.“ „Ahoj.“ Rychle jsem nasedla do sporťáčka a jela k Angele. Hned jak jsem přijela vystoupila jsem a zazvonila na zvonek. Otevřely se dveře. Angela si mě šokovaně prohlížela. „No jo Angie, jsem to já. Pojď nebo přijedem pozdě.“ Nasedli jsme do auta. „Já tě vůbec nepoznala. Kdo to…..“ „Mamka, prosím tě, zaboha nikomu neříkej kdo jsem ano. Slib mi to.“ „Dobře.“ Pořád si mě nervózně prohlížela. „Angelo, nekoukej tak na mě. Je to nepříjemný.“ „Promiň, já jen že……vážně máš takhle dlouhý vlasy??“ „Jo mám, ale Reneé mi je ještě vyžehlila…….Tak, vystupujem.“ Když jsme obě dvě vylezli z auta Angela řekla překvapeně. „Ty máš nový auto?!“ „Jo, to je můj sporáček.“ A pohladila jsem svoje autíčko po střeše. „Je nádherný.“ „Tak jdeme.“ Bells, to zvládneš. Musela jsem se povzbuzovat, jinak bych se tam nedokopala. Vešli jsme do budovy, kde se ples odehrával. Popravdě to bylo v naší tělocvičně. Šli jsme dlouhou chodbou. „Kdyby se tě kdokoliv ptal, kdo jsem, řekni mu, že jsem tvoje kámoška z Port. Pokud mě samozřejmě nepoznaj, jo?“ „To víš, že jo. Nikdo tě nepozná. Ani já tě nepoznala. Hlavně moc nemluv, mohl by tě prozradit tvůj hlas. Tak, jdeme?“ „Jo.“ Vešli jsme do tělocvičny. Všichni se na nás dívali. Pár klukům dokonce spadla čelist. Musela jsem se usmát. Došli jsme až k nejvzdálenějšímu stolu a sedli si. Ještě než začala hrát hudba se mě Angela stihla zeptat. „Co si koupila Sydney?“ „To je překvapení.“ Teď začala hrát hudba. Všimla jsem si, že se k nám blíží Eric. „Půjdeš se mnou tancovat Angie?“ Angela se na souhlas usmála a šla. Mě bylo jasný, že pro mě nikdo nepřijde. Byla jsem pro ně něco Nového. Jak by někdo mohl říct: Byla jsem pro ně nový maso. Jen tak jsem se dívala po tančících párech, když jsem si všimla, že si to mým směrem šine Edward. Hodila jsem po něm vražedný pohled. On se jen usmál. Za chvilinku byl u mě.
9.KAPITOLA
Autor: Kacikacka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Samota 9:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!