Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Samota - Bonus 1)

07.12.2009 (18:30) • Kacikacka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3989×

SAMOTA... Bonus: 1) Bella like a human

Gary Jules – Mad World pouštějte si jí pořád dokola.



POHLED EDWARDA:

Je to už šest měsíců. Šest nekonečně dlouhých měsíců od té doby, kdy Bell zemřela. Stojím před Volturiovými a čekám na smrt, kterou mi slíbili. Aro se mě milionkrát snažil přemluvit, abych se přidal k nim, ale já pokaždé odmítl. Život bez Belly nemá a nikdy neměl smysl.

Pokoušel jsem se bez ní žít, ale vždycky to dopadlo tak, že když jsem zrovna nelovil, ležel jsem schoulený do klubíčka a představoval si, že Bell leží vedle mě a usmívá se na mě. Ale byla to jen představa. Nic víc. Pouhá iluze něčeho, co už dávno neexistuje. Bella mi chybí tolik, že se to ani popsat nedá. Její odchod ze světa ze mě udělal jednu velkou trosku, trosku ničeho. Bez ní jsem nic. Vím, nejspíš mi nadáváte a ptáte se, proč jsem jí nepřeměnil. Víte, to nejhorší na tom bylo, že já tam nebyl, neochránil jsem jí před tím vrahem, jako správný manžel. Ano správně, jako manžel. Vzali jsme se. Byla to nádherná svatba. A Bell byla pro mě v tu chvíli jediná, kdo existoval.

Ještě teď si dokáži živě vybavit ten osudový den, kdy se to stalo…

„Edwarde, Alice mi říkala, že jdou dnes na lov, nechceš jít s nimi?“ Zeptala se mě.

„Ne, nenechám tě tu samotnou.“ Pořád jsem se o ni bál. A když jsem chodil na lov, tak jen v tom případě, že u ní byl někdo z mé rodiny. Roztomile se na mě usmála a pohladila mě po tváři.

„Ale no tak, vždyť vidíš, že už mi nic není ne? Měl bys jít. Jsi pořád jen se mnou a se svými sourozenci vůbec. Potřebuješ si ode mě odpočinout.“ Říkala to s takovým přesvědčením.

„Tak dobře, ale buď opatrná ano?“

„Ano budu. A užij si to. Pak tě tu čeká překvapení.“ Spiklenecky na mě mrkla. Vášnivě jsem jí políbil a v tu ránu byl pryč. Chtěl jsem mít lov co nejdřív za sebou. Nemohl jsem se dočkat toho překvapení a hlavně toho, kdy zase uvidím její smějící se obličej. I když jsem s ní byl každý den, nedokázal jsem se ho nabažit.

Ani jsem se s ní nerozloučil. Ani to pitomé AHOJ jsem jí neřekl. Proč jsem jí jen poslouchal?!

Lov byl nekonečně dlouhý. Pořád mě pálil pocit, že se něco stane. Když jsem ukojil svou žízeň, běžel jsem hned za Bellou. Zastavil jsem se před jejím barákem a ucítil její krev. V tu chvíli jsem se zděsil. Dveře od baráku byly otevřené, to se mi vůbec nelíbilo. Upíří rychlostí jsem běžel k jejímu pokoji. Čím víc jsem se k němu blížil, tím víc jsem cítil její krev. Rozrazil jsem dveře a to co jsem uviděl, mě vyděsilo tak, že jsem měl chuť zabít se, něž to vidět znovu.

Bella ležela na zemi a z břicha jí pomalu vytékala krev. V té chvíli mě ani nenapadlo, že bych měl chuť jí vysát. V tu ránu jsem byl u ní.

„Bello!“ Řekl jsem roztřeseným hlasem. Její srdce bilo hrozně pomalu. Otevřela oči a z posledních sil se usmála.

„Miluji…“ Její hlava se uvolnila. Veškerý život z ní vyprchal.

„Ne… Bello, prosím… prober se, prosím.“ Vzlykal jsem. „Prosím… Bellinko.“ Pohladil jsem jí po její bezvládné hlavě. Přitiskl jsem si jí na tělo a vdechoval její vůni, která pomalu, ale jistě mizela.

Stačilo pět minut, pět minut… pět minut. Mohl jsem jí přeměnit. Zaposlouchal jsem se a čekal, kdy její srdce začne znovu bít, kdy uslyším její přerývaný dech. Marně jsem čekal. Pokojem se rozléhaly jen mé vzlyky.

Najednou mi v kapse zazvonil telefon. Aniž bych se podíval, kdo to je, zvedl jsem to.

„Edwarde? Edwarde, co se stalo? Jak to, že vidím tvojí budoucnost?“ Ptala se mě vyděšeně. Alice nemohla vidět mou budoucnost, protože jsem se rozhodl být s Bellou, ale teď? Ach ne!

„Bella…“ Nedokázal jsem to říct. Tohle přece nemůže být pravda. Prosím ne! Okamžitě jsem to típl.

V tu chvíli jsem věděl, co musím udělat. Musím najít toho hajzla. Položil jsem Bellu na zem a políbil jí na její mrtvé a skoro vychladlé rty, ještě pořád měli tu její chuť. Proč si mi to bože udělal. Na nic jsem nečekal a utíkal.

Toho vraha jsem našel v jedné staré ulici ve Forks. Seděl tam a přepočítával peníze. V hlavě se mu přehrávala celá ta scéna.

Přišel ke Swanům, zaťukal, Bella mu otevřela. Byla jen v župánku. On řekl, že je od policie a že by jí potřeboval říct něco ohledně Charlieho. Bella ho pozvala dál, on vešel a hned se rozeběhl nahoru a pak vešel do jejího pokoje. Bella běžela za ním. Jakmile stála za ním, on se k ní zprudka otočil a bodl jí nůž do břicha. Bella vykřikla bolestí. V tu chvíli mě bodlo u srdce, bylo hrozné vidět Belliin obličej zkřivený bolestí. Jakoby si toho nevytrpěla už dost. Ten sadista pomalu vytahoval nůž z jej…

Dál už jsem na nic nečekal. Přeběhl jsem k němu. On se na mě nechápavě díval. Chytl jsem ho pod krkem a vyzvednul ho nahoru.

„Proč si jí zabil?! Proč?!“ Než stihl cokoliv říct, narazil jsem ho na stěnu takovou silou, až jsem uslyšel, jak jeho lebka křupla. Chtěl křičet, ale já držel jeho krk tak silně, že se na nic nezmohl. Jeho vyděšený pohled mi dělal radost. Chtěl jsem aby trpěl, aby trpěl jako má Bella, ale dlouho jsem se neudržel. Nedokázal jsem se na něj dívat. Byl to první člověk, který mi připadal víc jako netvor než já. Chytl jsem ho teď už oběma rukama za krk a švihnul s ním o zem, až to zadunělo. Bylo mi jasné, že to nemohl přežít, ale i přes to jsem mu ještě zlomil vaz.

I když jsem věděl, že tohle mi Bellu nevrátí. Už nikdy! Odběhl jsem kousek do lesa a tam bezmocně padl na zem. Schoulený do klubíčka jsem si vybavoval Bellino nehybné tělo.

„Opravdu si to nechceš rozmyslet Edwarde?“ Zeptal se mě Aro.

„Ne.“ Řekl jsem chladně.

„Felixi, Demetri, do toho.“ Přikázal. V tu chvíli jsem ucítil trhavou bolest a pak… nic.

Otevřel jsem oči, všude bylo spoustu světla. Ležel jsem na zemi a nade mnou se skláněl nádherný anděl.

„Bello?“ Zašeptal jsem a ona mě políbila.

THE END

Takže jak už jsem napsala v perexu, tohle je smutnější bonus, ten druhý bude trochu veselejší. No, to posuďte sami.

Nezapomeňte si počkat na ten druhý bonus.

Jinak k písničce, doufám, že se bude líbit, protože já ji úplně miluju.

Zanechte koment... Vaše kacikacka