Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Samota? Do konca smrti 1. kapitola

12.01.2010 (15:45) • Tania4581 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1256×

PROLOG:

Jako malá, jsem hrozně milovala balet. Matka byla prima balerínou, takže mě učila nějaké kroky. Bylo mi zrovna deset, když jsem se učila nové kreace, které mi trenérka poslala na mail. Z přízemí jsem slyšela kroky. Moje matka i s otcem spali vedle mého pokoje, takže to oni být nemohli. Slyšela jsem, jak ty osoby kráčeli po schodech. Jelikož pode mnou schody vždy vrzali, tak pod nimi ne, jen jsem slyšela jejich pohyb. Zavrzali dveře a já slyšela matčin křik. Ječela jako pominutá, ale pak jsem uslyšela ránu. Lekla jsem se a schovala se pod postel. Po chvíli jsem uslyšela otcův křik. Za nějakou chvíli další rána. Někdo se snažil dostat do mého pokoje. Vyrazil dveře a mě spadly ústa. Byla to krásná žena. Blondýna s nádhernými, trochu kudrnatými vlasy. Nad rtem měla jemné znamínko. Zalezla jsem si úplně ke zdi a čekala, co se bude dít. Tam jsem taky usnula. Probudila jsem se až ráno. Všechno bylo vzhůru nohama ale postel byla naprosto čistá. Vběhla jsem do ložnice rodičů. Leželi tam na zemi s prokousnutým krkem ale krev nikde. Oči měli vyděšený výraz, a ruce měli spojené. Zavolala jsem policii. Přijela okamžitě a s ní i sanitka. Vběhli do domu a já seděla naprosto zhroucena na mé posteli. Ptali se mě, jestli jsem někoho neviděla, ale jediné, co jsem si pamatovalo bylo: Krásná žena s kudrnatými blonďatými vlasy a znamínkem nad rty.

1. KAPITOLA

Dnes mě pouští z dětského domova s plným kontem, které zanechali rodiče. Měla jsem namířeno někam ke Kanadě. Hledala jsem v mapě a narazila na malé městečko Forks. Řekla jsem si, že proč by ne, můžu se tam rovnou nastěhovat. Tak jsem si koupila letenku a letěla do Port Angeles, odkud jsem jela taxíkem do Forks. Procházela jsem se městem, dokud jsem nenarazila na jeden nádherný dům. Byl v ústraní u lesa, takže by se mi tam žilo dobře. Ale chtěla jsem dům mezi lidmi. Někde, kde nebudu sama. A na jeden takoví jsem narazila. Byl na kraji bloku hned vedle školy. Jeho cena byla mnohem menší, než jsem čekala a tak jsem si ho koupila.

Jelikož jsem měla střední za sebou. Hledala jsem si práci.

V jednom obchodě hledali výpomoc a tak jsem tu práci vzala. Sportovní potřeby. Moje nová část domova.

Oblékla jsem se do pracovního a začala rovnat věci v regále.

„Bello, máš kde spát?“ zeptala se mě šéfka.

„Dnes ještě ne, čekám, až mi pan Brown vyřídí ten dům, který jsem si domluvila.“

„Aha, no můžeš přespat u nás.“

„Děkuji.“ Řekla jsem a do krámku vrazil nějaký mladík.

„Ahoj mami, kdo to…_“ začal rychle ale už to nedořekl.

„Miku, to je Bella Swanová. Pár dní u nás přespí, než ji pan Brown vyřídí dům.“

„Fajn, kde bude spát?“

„V pokoji pro hosty… Bello máš nějaké oblečení?“

„Jo, pár věcí z dětského domova mám.“

Oba dva ztuhli. Asi je překvapilo to, že jsem řekla Z DĚTSKÉHO DOMOVA.

„Řekla jsem snad něco špatně?“ zeptala jsem se.

„Ne. Ty jsi z dětského domova?“

„Bohužel. Matka i otec zemřeli, když mi bylo deset.“

„To je mi líto.“

„Ne to je v pohodě. Už je to osm let.“

„No, dobře. Takže jestli chceš, jdi si pro věci a Mike tě zavede k nám domů.“

„Dobře. Děkuji paní Newtonová.“

„Jdeme Bells?“

„Jasně.“ Řekla jsem a vzala si věci. Zástěru jsem si sundala a vydala se s Mikem mimo krámek.

Mike odemkl dveře a pozval mě dál.

„Pokoj budeš mít v podkroví jo?“

„Jo jasně.“

Zavedl mě tam a ukázal mi pokoj.

„Díky Miku.“

Věci jsem si dala do skříňky a vytáhla mobil. Začala jsem psát SMS Rebece.

Ahoj Rebie, jak je? Už jsem ve Forks.

Čekám na vyřízení bytu a pak můžeš přijet.

Zatím bydlím u mojí šéfové.

Zatím.   Bella.

SMS jsem odeslala a lehla si a postel. Začalo se stmívat. Mike mi půjčil svůj notebook. Vyjela jsem si na stránky střední ve Forks. Je to 5-ti letá střední, takže bych tam ještě dva roky pobyla. Rozhodla jsem se. Paní Newtonovou přemluvím, aby mě tu nechala déle a já budu pomáhat. Mezi tím budu chodit do školy. Především s Mikem.

„Miku?“

„Už jdu, co se děje?“

„Můžu s tebou chodit do školy?“

„Jasně, ale říkala jsi, že už máš střední za sebou!“

„Jo mám ale jenom tříletou střední.“

„Fajn, takže zítra s tebou půjde máma a přihlásí tě jo?“

„Ne! Zítra je sobota!“

„Takže v pondělí.“ Řekl.

Mezi tím už se setmělo a bylo dost pozdě. Pomalu jsem usínala když mi pípla SMS od Rebeky.

Wow. Bells. Dnes jsem odjela do

Port Angeles. Ukázalo se že

Tam mám nevlastní matku a pravého

otce. Takže za nějakou dobu se ve Forks

určitě ukážu.    Rebeka.

S úsměvem na tváři jsem pomalu, zase usínala.

Probudila jsem se asi kolem půl desáté ráno.

„Proboha, paní Newtonová proč jste mě nevzbudila?“ volala jsem.

„Bello, jsi tu první den, tak si ještě pospi.“ Slyšela jsem z prvního patra.

„Ale já už nemůžu spát.“

„Pojď se aspoň nasnídat.“ Řekla a já si oblékla svoje tepláky s vytahaným tričkem, které jsem nosila, když jsme chodili na zahradu.

„Bello, to jsou jediné věci které máš?“

„Ne, jen se v nich cítím uvolněně.“

„Aha. Na stole máš toasty.“

„Děkuji.“ Řekla jsem a posadila se.

Mike si mezi tím přivedl domů pár přátel, se kterými mě seznámil.

Eric, Angela, Joe.

„Já jsem Bella.“ Řekla jsem a Angela mě odtáhla k Mikovi do pokoje. Eric, Joe i Mike tam přišli taky. A spustila se konverzace.

„Bello kolik ti je?“ zeptal se Eric.

„Osmnáct, tobě?“

Eric sklopil hlavu a řekl:

„Sedmnáct.“ Zasmála jsem se.

„A vám?“

„Mě je osmnáct.“ Řekla Angela.

„Sedmnáct.“ Řekli Mike a Joe zároveň.

„Proč jsi se přistěhovala bez rodičů Bells?“

„No, moji rodiče jsou mrtví.“

„Promiň.“

„Ne Angelo, to je v pohodě.“

„A, a jak se jim to stalo?“ ptal se celí bez sebe Eric. Asi ho to hodně zajímalo.

Autor: Tania4581 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Samota? Do konca smrti 1. kapitola: