Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Šedočerný pes 2.Kapitola: Zranění

Jackson


Šedočerný pes 2.Kapitola: ZraněníTak tady je druhý díl. Už se tam malinko něco děje, ale víc se to rozjede až ve třetím díle. Jinak díky moc za komenty k první kapitole.:)

 

2. Kapitola: Zranění

 

Když skončila škola, vydala jsem se domů. Šla jsem sama po školním parkovišti a pozorovala ostatní kolem. Pak jsem zahlídla tu holku, kterou jsem potkala už ráno a kluka, se kterým seděla a tak se mi líbil. Zaváhala jsem, ale pak se vydala za nimi. Povídali si.

„...možná, ale lepší by byl pátek" slyšela jsem říct toho kluka.

„Dobře ale.... jé ahoj..ehm Alex?"  všimla si mě ta holka.

„Jo Alex" usmála jsem se. „A ty seš...?"

„Nia" odpověděla a úsměv mi oplatila.

„Nia? To je jméno?"

„No vlastně je to přezdívka" ušklíbla se a nezdálo se, že by se měla k tomu, říct mi, jak se opravdu jmenuje. „No a tohle je David" ukázala na kluka.

„Těší mě" usmál se David a  - což mě překvapilo - podal mi ruku. Podala jsem mu ruku taky a měla jsem pocit, že rudnu.

„Kde bydlíš?" zeptala se mě Nia.

„No asi támhletím směrem" ukázala jsem kamsi.

„Máme společnou cestu" usmál se David a Nia přikývla.

„No tak můžeme  jít..." řekla jsem a všichni tři jsme vyrazili domů. Když jsme zahli do boční uličky, nikdo tam nebyl. Začli jsme si povídat. Hodně jsme se nasmáli při příhodách ze školy. David i Nia spolu chodí sem do školy už od první třídy a zábavnejch historek mají plno. Do vyprávění jsem se pustila i já a když jsem chtěla předvést chůzi jedné naší „dámičky" z bývalé školy, zvrtla se mi noha a už to jelo jak domino. Padala jsem na stranu a strčila do Nii. Ta to nečekala, zavrávorala a spadla na Davida. Vypadalo to, že David spadne hlavou na spodní (betonovou) část plotu, ale naštěstí se něčeho zachytil rukou a spadl na zadek.

„V pořádku?" zeptala jsem se vyděšeně Davida. Ten se pomalu sbíral ze země.

„Snad jo..." řekl a opřel se o levou ruku. „Au!" zaskučel a já i Nia jsme nadskočili. David se podíval na ruku, která byla od krve.

„Sakra. Rozříznul jsem si ruku o plot" zaklel a vypadal vyděšeně.

„Potřebuješ nějak pomoct?" za všechno jsem  mohla já, takže bych mu měla aspoň trochu pomoct, i když jsem krev zrovna nemusela.

„To je dobrý. Bydlím v támhletom domě. Máma mi to ošetří" řekl a už běžel k domu, na který ukazoval.

 

 

Měla jsem výčitky - to Davidovo zranění opravdu nevypadalo moc dobře. Dlouho jsem nemohla usnout. Když se mi to konečně podařilo, měla jsem stejný sen, jako včera. Opět to nádherné šedočerné zvíře, které se na mě dívalo svýma žlutýma očima. Když jsem se ráno probudila, ležela jsem na zemi a vedle mě se válela sklenička bez vody - voda byla vylitá a já si v ní máčela vlasy. Zřejmě jsem v noci spadla z postele a skleničku shodila padající peřina. Vyšplhala jsem se zpátky na postel a podívala se na hodiny. Bylo  sedm, takže nejvyšší čas vstávat a jít do školy.

 

 

Cestou do školy jsem potkala Niu. Říkala, že většinou na ní David čeká a chodí do školy spolu, ale že dneska psal, že se zdrží a že čekat nebude. Nia byla ráda, že aspoň může jít do školy se mnou a domluvily jsme se, že na sebe budeme čekat vždycky. Když jsme přišly do třídy, všichni se věnovali nějakému článku v časopise, a tak jsme se šly s Niou projít po chodbě. Zanedlouho zazvonilo a my jsme se vřítily do třídy. Sedla jsem si do lavice, kde už seděl Tedy. Když jsem si vedle něj sedla, celý se rozzářil a hned si se mnou začal povídat. Kupodivu mi to nevadilo, a tak jsem ho poslouchala a odpovídala na ty obvyklé otázky - „Z Který školy si sem přišla?" nebo „Líbí se ti víc tady nebo to tam bylo lepší?" nebo „Proč jste se sem vlastně přistěhovali?".  Asi po půl hodině se najednou otevřeli dveře a v nich se objevil David. Vysvětlil učitelce, kde byl a šel si sednout na svoje místo. Když se posadil, otočila jsem se k němu a chtěla se zeptat, jestli je ta ruka v pořádku. Měl jí položenou na lavici a zdálo se, že s ní vůbec nic nemá. Přesně v místě, kde včera měl tu ošklivou ránu, byla teď jenom malinká uzoučká jizvička.

„To už se ti to uzdravilo?" zeptala jsem se nechápajíc, jak se ta rána mohla tak rychle ztratit.

„Cože..jo tohle...no já..no jo..asi jo..." koktal, stáhl ruku z lavice a položil si jí na klín, aby nebylo vidět místo, kde byla rána. A já si vzpomněla na knížku, která ležela na mém nočním stolku a napadlo mně něco šíleného.

 

ODKAZ NA TŘETÍ KAPITOLU:  http://www.stmivani.wz.cz/10-fanfiction-od-vas/sedocerny-pes-3-kapitola-skutecnost/?PHPSESSID=e4becbc01f100fc779c146c146730f8b



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Šedočerný pes 2.Kapitola: Zranění:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!