Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sen nebo skutečnost?! 4. kapitola

03.08.2010 (07:30) • Kirsten • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 2756×

4. kapitola

Alice nás tahala po všech možných krámech. Bylo to o mnoho horší než s Rose. S ní jsem si mohla vybrat, co sama chci, ale Alice brala to, co se líbilo jí. Vždy mi jen něco vrazila, abych si to vyzkoušela a pak sama zhodnotila, jak v tom vypadám. Tímhle stylem jsem prošly prvních asi deset obchodů s oblečením. Pak přišly na řadu boty. Tam jsem si alespoň prosadila svou ve výběru conversek. Ale Alice mi musela nakoupit fůru bot na podpatku a nedala si vysvětlit, že to nosit nebudu. Nakonec přišlo spodní prádlo. Dokud mi podávala normální věci, tak jsem nic nenamítala, ale když mi začala podávat odvážné korzety s podvazky a nutila mě v tom vyjít ven z kabinky, měla jsem chuť zakroutit jí krkem. Ještěže tam byla jen ona. Jenže i to se za chvíli změnilo. Když jsem zrovna na sobě měla tmavě rudý korzet s černými podvazky, vylezla jsem ven a tam byli všichni. Koukali na mě dost udiveně, ale smáli se. Edward však jen zíral a úplně mu zčernaly oči. Radši jsem hned zalezla zpátky a převlékla se už do normálního oblečení. Vylezla jsem z kabinky a byl tam už jen Edward, se stejným výrazem jako když jsem byla v korzetu. Asi se zasekl.

„Haló, Edwarde. Jdeme nebo tady budeš dál stát a tupě zírat na dveře tý kabinky?“ zeptala jsem se ho pobaveně. Jako by se probral z transu. Trhnul sebou. Podíval se na mě, na kabinku a zase na mě. Pak zatřepal hlavou.
„Jasně, že jdeme. Ostatní na nás čekají u aut,“ řekl už s normálním výrazem.
„Aha. Tak běž za nimi. Já ještě chci zajít do knihkupectví. Včera jsem si sice něco koupila, ale chci se podívat, co tady mají,“ řekla jsem a chtěla jít.
„To je dobrý nápad, taky jsem si tam chtěl zajít. Nebude ti vadit, že půjdu s tebou?“ řekl s nadějí v hlase. V tom mu zazvonil mobil. 
„Ano Alice, co je?... Jo... A proč?... Vy jste ale milý... Hm, tak čau,“ mluvil do mobilu.
„Tak ostatní nám ujeli, nechtělo se jim na nás čekat. To byla Alice, viděla, jak jsme se rozhodli jít do toho knihkupectví,“ řekl.
„Aha. Tak to nevadí, pak se hezky proběhneme. Vsaď se, že to byl Emmettův nápad,“ řekla jsem a konečně vyšla z toho obchodu. Bylo to jasný. Chtěl nám určitě nechat zase soukromí. Až přijdeme domů, urvu mu hlavu. Ne, že by mi vadilo být s Edwardem. Naopak, ale stejně mu tu hlavu urvu.
„Proč myslíš?“ zeptal se zmateně.
„Ale to máš jedno,“ řekla jsem rychle. Nechtěla jsem mu to vysvětlovat.

V knihkupectví jsme strávili asi půl hodiny. Zjistili jsme, že máme podobný vkus. S náručí plnou knih jsme se vydali k pokladně. Byla tam asi dvacetiletá prodavačka. Měla zrzavé vlasy, ale musím uznat, že byla docela hezká. Jen uviděla Edwarda, její srdce začalo být jako splašené. To mě nepřekvapilo. Ale co mě překvapilo, byla Edwardova reakce. Dal mi ruku kolem pasu a políbil mě do vlasů. 
„Lásko, stáčí ti to nebo se chceš ještě na nějaké podívat?“ řekl až přehnaně nahlas. Chvíli jsem na něj koukala dost nechápavě.
„No tak, nekaž mi to. Kdybys slyšela její myšlenky. Prosím, pomoz mi trošku,“ řekl šeptem, že jsem to slyšela jen já. Konečně jsem to pochopila.
„Ne, díky zlato, to mi zatím bude stačit. Zaplatíme to, ne?“ řekla jsem a přemýšlela, co mám ještě udělat. Aha, mám to. Stoupla jsem si na špičky a lehounce ho políbila na rty. V tom okamžiku se svět zastavil. I když to byla jen vteřinka, byl to ten nejkrásnější okamžik, co jsem kdy zažila. Udiveně se na mě podíval, ale pak se zářivě usmál, div si neroztrhl pusu.
„Ano, to je dobrý nápad, jdeme,“ řekl vzrušeným hlasem a vedl mě k pokladně. Prodavačka už se netvářila tak mile, ale asi měla pořád nemravné myšlenky, jelikož Edward jemně zavrčel a přitáhl si mě ještě blíž. Konečně to vše spočítala a my mohli platit. Jenže to byl problém. Edward chtěl zaplatit i moje knihy a že jich bylo dost. Nakonec mě přesvědčil a my mohli odejít. Konečně. Čekala jsem, že mě Edward hned venku pustí, ale on šel dál a ruku měl pořád kolem mého pasu. 
„Edwarde, pustíš mě nebo nás snad sleduje?“ zeptala jsem se ho pobaveně. Smutně se na mě podíval, ale pustil mě. Byla jsem na sebe naštvaná, ani nevím proč, ale nechtěla jsem, aby byl smutný. Chytla jsem ho za ruku a šla směrem k východu. 

„Chceš ještě někam zajít nebo jdeme domů?“ optal se.
„Ne, tady už nic nechci, ale můžeme se projít třeba po městě nebo tak,“ řekla jsem, „teda jestli nemáš v plánu něco jiného,“ dodala jsem rychle.
„Ne, nemám, můžeme na chvilku do parku, je to tady kousek,“ řekl nadšeně. Souhlasila jsem. Došli jsme do parku a sedli jsme si na lavičku.
„Na co vlastně myslela ta prodavačka?“ zeptala jsem se zvědavě.
„Nejdřív ,jako obvykle, myslela na to, že jsem vážně sexy a tak. To by šlo, ale pak přemýšlela, co by mohla udělat. Třeba ji napadlo, že jí jakože spadne tužka a ona se předkloní a nebo jakože spadne a něco si udělá. To už jsem začal být naštvaný. Ale pak si všimla tebe a přemýšlela, jestli spolu něco máme nebo ne. No a v tom mě to napadlo. Dík, že jsi mi pomohla. Do té role jsi se vžila pěkně,“ řekl a mrkl na mě. Kdybych se mohla červenat, jsem rudá až na zadku. 
„Díky,“ špitla jsem a usmála se.
„Víš, já vím, co ti Emmett říkal a taky vím, co si všichni myslí. Všichni myslí pořád na to samé. Cituji: Pořád na sebe tak koukají, mohli by se dát dohromady. Bylo by to skvělé. Moc jim to spolu sluší, když tak vedle sebe jdou,“ řekl. „Ale neboj, to samé si myslí i o Esme a Carlislovi. Říkají si, jak hezké by to bylo, všichni by byli spárovaní... Takhle hlavně uvažuje Alice. Celý den nemyslela na nic jiného, kromě oblečení, samozřejmě,“ řekl a já na něj vyjeveně koukala. 

„Víš, když jsme byli v tom knihkupectví a ty jsi mi dala tu pusu, něco jsem si uvědomil,“ řekl a usmál se, „a to, že chci něco udělat,“ řekl a naklonil se ke mně. Měla jsem pocit, jako kdyby se mi rozbušilo srdce, i když to není možné. Chvíli jsme si hleděli do očí. Pak se začal přibližovat a já se ani nehnula. Těkala jsem mezi jeho očima a rty, které se ke mně přibližovaly. Pomalu zkracoval vzdálenost mezi námi a zastavil se pár milimetrů od mého obličeje.
„Jestli nechceš...,“ nedopověděl, protože jsem přitiskla své rty na jeho. Opět se svět zastavil. Jen zlehýnka jsme oťukávali naše rty o sebe. Edward si mě přitáhl blíž a já mu zapletla ruce do jeho hebkých vlasů. Polibek začínal nabírat na intenzitě. Líbali jsme se něžně, ale zároveň vášnivě. Pootevřela jsem ústa a on dovnitř vklouzl jazykem. Naše jazyky se proplétaly jak dva hadi. V břiše mi poletovali motýlci. Nevím, jak dlouho jsme se líbali, ale přišlo mi to jako chvilinka. Edward rozpojil naše rty a začal se věnovat mému krku. V tu chvíli jsem slastně zavzdychla a přitáhla si jeho rty zpátky na své. Po chvilce se odtáhl a zadíval se mi do očí. Já nesouhlasně zamručela. On se usmál a pohladil mě po tváři.

„Je tu moc lidí,“ řekl a zlehka mě políbil.
„Asi pomalu půjdeme domů, ne?“ zeptal se.
„Dobře,“ řekla jsem a naposled ho lehce políbila. Pak jsem se zvedla a rozhlédla se. Většina pohledů směřovala na nás. Edward mě chytl za ruku a vedl směrem k lesu. 
„To na nás ty lidi koukali celou dobu? A co si mysleli?“ vyzvídala jsem.
„No, většina koukala a mysleli na to, jestli se nestydíme a tak. Ale taky tam byli tací, co by rádi byli na našich místech. Ale vnímal jsem to jen okrajově, kdo by chtěl vnímat závistivé myšlenky, když se líbá s tebou...“ řekl a usmál se. Já se taky usmála a zastavila se. Už jsme byli u lesa. On se zmateně podíval, ale já se usmála. Stoupla jsem si na špičky a políbila ho. Po chvilce jsme se vydali k lesu. Rozeběhli jsme se domů a drželi se za ruce.  

Už jsme byly v lesích ve Forks. Napadlo mě, že nevím, kam běžíme.
„Hele, kam běžíme. K nám nebo k vám? Popravdě se mi nechce ani tam ani tam, takže je to na tobě,“ řekla jsem a zastavila se. Edward se taky zastavil.
„Tak víš co, mám nápad, pojď, něco ti ukážu,“ řekl a mrkl na mě. Rozeběhli jsme se a po chvíli se Edward zastavil, tak já taky. Stáli jsme na nějaké louce, ale krásné louce.
„To je moje louka, teď už naše louka,“ řekl Edward. Byl tak sladký. Nemohla jsem jinak, než ho políbit. On mi to nadšeně oplácel. Po chvíli jsme se od sebe odrhli.
„To je nádhera,“ řekla jsem a znovu ho políbila. Po chvíli jsem si lehla do trávy a Edward hned vedle mě. Pozorovala jsem jeho krásnou tvář. 
„Myslím, že bychom se měli vrátit, stejně se tomu nevyhneme a navíc už bude svítat,“ řekl najednou Edward. 
„Asi máš pravdu, úplně jsem zapomněla na čas,“ řekla jsem a zvedla jsem se. Edward mě chytnul za ruku a stáhnul zpátky na zem.
„Já neřekl, že musíme hned teď,“ řekl a povalil mě pod sebe. Já se jen usmála a on mě políbil. Po chvíli se Edward přesunul na můj krk a přejel po něm zuby až k ušnímu lalůčku, který skousnul. Já jsem se prohnula a zavzdychala. Po chvíli se Edward odtáhl a zvedl se.
„Už fakt musíme jít,“ řekl a podal mi ruku. 
„Tak dobře,“ řekla jsem, „ale ještě momentík,“ řekla jsem a ještě ho lehce políbila. 
„Už můžeme,“ řekla jsem a rozeběhla se k nám domů. Po chvíli mě dohonil a chytl za ruku. Když jsem byla kousek od baráku, pustila jsem jeho ruku a přeskočila potok. Zasmála jsem se a otočila na Edwarda. Ten už mě dohnal a taky se zastavil. Chytl mě znovu za ruku a společně jsme vešli k nám domů.

Byli tam všichni. Esme o něčem debatovala s Carlislem, Emmett s Jasperem koukali na zápas a Rose s Alicí listovaly nějakými katalogy. Když jsme vešli, všichni vzhlédli.
„Ahoj,“ řekla jsem. Esme se na nás podívala a pak se usmála. Přišla k nám a objala nás.
„Jsem ráda, že jste se dali dohromady, mám z vás radost,“ řekla dojatě a odešla za Carlislem. Pak přitančila Alice a mrkla na mě.
„Já to věděla,“ řekla a zase odtančila. Všichni byli nadšení. Rozhodla jsem se Edwardovi ukázat náš dům.
„Pojď, ty jsi to tu ještě neviděl,“ řekla jsem a vzala ho za ruku. Postupně jsem ho provedla celým domem, až do mého pokoje.
„A to je můj pokoj,“ řekla jsem a sedla si na pohovku. On si sedl vedle mě a dal mi hlavu do klína.
„Máš moc pěkný pokoj,“ řekl a usmál se. Takhle jsme tam seděli asi dlouho, protože najednou do pokoje vtrhla Rose.
„Vy jako dneska nejdete do školy? Už bude půl osmý,“ řekla a já vylítla do koupelny, kde jsem se rychle osprchovala. V pokoji jsem měla oblečení od Rose, ty červené šaty od včera a papírek od Edwarda. Běžel jsem se převlíknout, uvidíme se ve škole. Asi tě miluju. Edward Stála jsem tam a koukala na ten papírek. Asi mě miluje. Já nevím, něco k němu cítím. Zamilovanost to není, je to něco víc. Asi ho taky miluju. Usmála jsem se a vyběhla z domu, jelikož už bylo skoro osm. 

Do školy jsem přijela pět minut po osmé. Než jsem stihla vystoupit, Edward už mi otevíral dveře a líbal mě. Přitáhla jsem si ho za zátylek blíž k sobě a taky ho líbala. Líbali jsme se vášnivě a nenasytně, jako kdybychom se neviděli celou věčnost. Teď jsem si uvědomila, že ho miluju. Ne asi, ale určitě ho miluju. Nevím, jak dlouho jsme se líbali, ale přišlo mi to jako krásná věčnost. Pak se Edward odtáhl. 
„Ahoj,“ řekl a usmál se. 
„Ahoj,“odpověděla jsem.
„Víš, teď jsem na něco přišla. Já tě ne asi, ale určitě miliju,“ řekla jsem a on se zářivě usmál.
„Já tě taky miluju,“ řekl a lehce mě políbil. 
„Měli bychom na hodinu,“ řekl a já si uvědomila malý detail. Parkovala jsem přímo před okny učebny, kde jsme měli hodinu. Takže jsme se právě líbali před očima celé třídy a učitele. Paráda. Edward si to asi taky uvědomil a povzbudivě se usmál. Vydali jsem se ke dveřím.
„To zvládneme,“ řekl, lehce mě políbil a zaťukal.

3. kapitola Shrnutí 5. kapitola

Autor: Kirsten (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sen nebo skutečnost?! 4. kapitola: