Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sen nebo skutečnost?! 5. kapitola

05.08.2010 (20:15) • Kirsten • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 3655×

5. kapitola

Společně jsme vešli do třídy a všechny pohledy se stočily na nás. 
„Promiňte, pane učiteli, trošku jsme se opozdili,“ řekl Edward líbezným hlasem. 
„Pane Cullene, slečno Swanová, zahráli jste nám tu pěkné divadýlko. Posaďte se a ať už se to víckrát neopakuje. Nehodlám to trpět před okny mé učebny,“ řekl a otočil se k tabuli. Rychle jsme zapluli do lavice. Ostatní se po nás pořád otáčeli, ale mně to bylo jedno. Pořád jsem musela myslet na ten polibek a na to, co Edward řekl. Řekl, že mě miluje. Já ho taky miluju. Uvědomila jsem si, že mě pořád drží za ruku a podívala se na něj. On už se na mě díval. Usmál se na mě. Já se taky usmála a celou hodinu jsem učiteli nevěnovala ani jeden pohled. Měla jsem oči jen pro Edwarda a on pro mě. Když zazvonilo, jako bych se probrala z transu. 
„Jdeme,“ řekl Edward, „mám pro tebe novinku. Než jsi ráno přijela, stihl jsem si přepsat hodiny. Jelikož je začátek roku, ještě to šlo. Odteď máme všechny hodiny spolu. Není to parádní?“ říkal mi nadšeně. To je super, nebudu muset být na hodinách sama.
„Jsi senzační, miluju tě,“ řekla jsem a políbila ho. On mi polibek nadšeně opětoval, takže jsme se líbali uprostřed chodby. Když jsme se od sebe konečně odtrhli, všichni na nás udiveně koukali. Já se jen zasmála a odtáhla Edwarda do třídy. Sedli jsme si do lavice a já se pořád smála. Edward se ke mně přidal. 
„Kdyby jsi slyšela ty myšlenky. Všechny holky a všichni kluci mysleli na to, že musíme líbat naprosto skvěle, protože jsme prostě dokonalý. A podobně,“ řekl a smál se. 
„Docela s nimi souhlasím. Ty jsi dokonalý a skvěle líbáš,“ řekla jsem a kdybych se mohla červenat, byla bych rudá jak rajče. On se na mě usmál a lehce políbil.
„No ty taky nelíbáš tak špatně,“ řekl a mrkl na mě. Nahnula jsem se k němu na polibek, ale zazvonilo a do třídy vešel učitel Spike.
„Nechte si to na doma, slečno Swanová,“ řekl.
„Nebo jestli chcete rozvíjet vaše sexuální aktivity, můžete jít na chodbu,“ řekl a zamračil se. V tom Edward zavrčel. Nevím proč, ale asi se mu něco nelíbilo, protože vstal, posbíral moje i jeho věci a chytl mě za ruku.  
„Pojď, Bello,“ řekl a táhl mě ven. Nechápala jsem to, ale šla jsem.

„Co se stalo?“ ptala jsem se zmateně.
„Nejradši bych se tam vrátil a utrhl učiteli hlavu,“ řekl rozčileně. Já se na něj nechápavě podívala.
„Kdyby jsi slyšela ty myšlenky. Nejdřív přemýšlel, proč se všem tak líbím, vždyť na mě nic zvláštního není. To by mi vůbec nevadilo, ale když myslel na tebe. Nejdřív si představoval, jak asi líbáš, to bych taky ještě zvládl, ale když začal myslet na to, jaká asi jsi v posteli a jak vypadáš nahá, už jsem to vážně nevydržel. Prasák jeden. Nejradši bych ho roztrhal na kousíčky, ty pak dal do hromady a roztrhal znova. Takhle na tebe myslet nebude!“ vztekal se Edward. Já se pro sebe usmála. 
„Tady nám někdo žárlí,“ řekla jsem pobaveně. On se na mě podíval nechápavě.
„Tobě je to jedno? Tobě nevadí, že si tě tvůj učitel představuje nahou v posteli?“ řekl hystericky.
„Ano, vadí mi to. Ale ne tolik. Teď mám tebe a vše ostatní je mi jedno. Ať si kdo chce myslí, co chce. Pro mě je důležité jen to, že tě miluji a že ty miluješ mě. Teda doufám,“ řekla jsem. On se tak krásně usmál a vzal mě do náruče.
„Bello,“ vydechl mi do obličeje a políbil mě. Líbali jsme se hodně dlouho, ještěže nepotřebujeme dýchat. Když se po dlouhé době Edward odtáhl, podíval se mi do očí.
„Já tě taky miluju, Bello. A proto mě to tak vytočilo. Miluju tě strašně moc, až mě to samotného překvapuje. Známe se teprve třetí den a já mám pocit, jako když tě znám celou věčnost,“ řekl a znovu mě políbil. Tentokrát to nebyl tak dlouhý polibek. Nesouhlasně jsem zamručela. On se usmál.
„Za chvíli končí hodina a Spike si s námi chce promluvit, co to mělo znamenat,“ povzdechl si. Aha. Tak to bude asi problém.
„Co mu chceš jako říct?“ zeptala jsem se.
„To ještě nevím. Třeba, že měl nechutné myšlenky a mě to naštvalo? Hm, to asi ne,“ řekl a dělal že přemýšlí. Musela jsem se zasmát.
„To asi ne,“ zasmála jsem se.
„Už to mám, řekneme, že se ti udělalo špatně a já si toho všiml. Rychle jsem tě vzal a šel s tebou ven. To bychom se mohli ulít ze zbytku vyučování, co ty na to?“ řekl a bylo na něm vidět, že je na sebe pyšný.

„Hm, to není špatný nápad, ale nevím, jestli se zvládnu tvářit, jakože je mi špatně,“ řekla jsem. V tom zazvonilo a všichni se vyhrnuli ze tříd. Zvědavě na nás koukali. 
„Představ si, že jíš lidské jídlo,“ pošeptal mi do ucha. Ble, odporná představa. To už k nám mířil učitel Spike. Edward mě podepřel a já se tvářila hrozně nemocně.
„Cullene, Swanová, můžete mi laskavě vysvětlit, proč jste tak rychle opustili mou hodinu, aniž by jste řekli, kam jdete?“ řekl docela naštvaně.
„Promiňte, pane učiteli, ale Belle se udělalo náhle nevolno a já s ní chtěl co nejrychleji na čerstvý vzduch,“ řekl mile Edward a bylo na něm vidět, že se přemáhá, aby byl tak milý. Já jen přikyvovala a pořád se tvářila nemocně. Učitel si mě měřil přísným pohledem. V tom mě něco napadlo. Mám to.
„Jak je vám, Swanová?“ zeptal se a já hodlala uskutečnit svůj plán. Rychle jsem se chytla za pusu a vyběhla směrem, kde jsem tušila záchody. Slyšela jsem jen Edwardův výkřik a jeho běh za mnou. Na záchodech naštěstí nikdo nebyl. 
„Bello, Bello, stalo se ti něco?“ ptal se Edward starostlivě a já se rozesmála.
„Ne, jasně že ne. Co by se mi tak stalo. Jen jsem hrála svou roli. Tak co, spolknul nám to?“ řekla jsem a pořád se smála. 
„Ano, řekl mi, abych tě odvezl domů,“ řekl a taky se smál.

„Tak pojď, ty marode,“ řekl a chytl mě kolem pasu. Když jsme šli po parkovišti, všichni na nás koukali, ale my si jich nevšímali. Edward mě posadil na místo spolujezdce. Co moje autíčko?

„Tak kam to bude madam? A neboj, Alice ti auto odveze,“ zeptal se a asi uhodl, na co myslím.
„Co takhle se jít jen tak projít do lesa?“ napadlo mě. 
„Dobře, jen hodím auto domů a můžeme vyrazit,“ souhlasil Edward.
„Co takhle kdybychom si zašli na naší louku?“ ptal se nadšeně. Souhlasila jsem a to už Edward parkoval u nich v garáži. Bylo taky celkem dost aut a jedna motorka. 
„Taky máte celkem dost aut,“ řekla jsem. 
„Jo, to jo,“ řekl s úsměvem, „To je Carlisleovo,“ řekl a ukázal na černý mercedes. „To je Alice,“ ukázal na úplně stejné Porsche jako mám já, akorát tohle bylo žluté. „Jasperova motorka.“ To byla pěkná oranžová Honda, „A nakonec moje dvě,“ řekl pyšně a ukázal na Volvo a na stříbrného Astona Martina. 
„To je dobrý, mám úplně stejný Porsche jako Alice, akorát modrý,“ řekla jsem a usmála se.
„No nic, vyrazíme?“ zeptala jsem se. Edward jen kývl a vzal mě za ruku. Společně jsme se rozeběhli na naší louku. 
Tam jsme si lehli do trávy, jako v noci. Edward po chvíli promluvil.
„Víš, co mě napadlo? Když spolu teda chodíme, chodíme spolu, že jo?“ ptal se rychle. Jen jsem se usmála a kývla. Já chodím s tím nejúžasnějším a nejkrásnějším upírem na světě. Já jsem ale klikař.

„Tak by jsme mohli jít na rande, co ty na to? Můžeme jít do kina,“ dopověděl svou myšlenku. Než jsem však stihla odpovědět, zazvonil mu mobil. Určitě Alice. Zatvářil se otráveně, ale vzal to.
„Ano, Alice?... Já vím... Proč ne?... Aha, to je škoda... To víš... Ale nemůžeš to udělat jindy?... To je jedno... Díky... Jasně, zatím, Alice,“ domluvil a položil mobil.
„Tak naše rande se bohužel ruší, dneska nikam jít nemůžeme. Alice viděla naše rozhodnutí a nechce, abychom někam šli, protože si naplánovala společnej večer,“ říkal smutně.
„To nevadí, já si počkám,“ řekla jsem a políbila ho. On si mě přitáhl za zátylek blíž a já mu zapletla prsty do vlasů. Položil mě na zem a lehl si na mě. Pořád jsem se líbali. Po chvíli se odtáhl a já toho využila a přetočila se na něj. Lehce jsem ho políbila na rty a začala se věnovat jeho krku. Edward zavrčel a přetočil mě zpátky pod sebe. Začal mě zuřivě, ale zároveň vášnivě líbat. Líbali jsme se takhle hodně dlouho a asi bychom se líbali dál, kdyby nás nevyrušil Edwardův mobil. Snažil se ho ignorovat, ale když to zvonilo pořád dokola, odevzdaně se ode mě odtáhnul a zvedl to.
„Co je, Alice?“ zavrčel nevrle. 
„Ne, to ne... Dobře... Opravdu?... Za chvíli jsme tam.“ Položil mobil.
„Máme jít okamžitě domů, prý budeme nadšení,“ řekl a zvedl se. Podal mi ruku a já se jí chytla. Společně jsme se vydali ke Cullenovům domů. Za deset minut jsme vbíhali do dveří. Všichni už tam byli. Emmett s Jasperem hráli nějakou videohru, Rose s Alicí se o něčem dohadovali a Esme seděla Carlisleovi na klíně a něčemu se smála. Hm, takže se taky dali dohromady. Když jsme přišli, všichni se na nás podívali a zase se věnovali svým činnostem.
„Proboha, Bello! Co to máš s vlasama a s tím oblečením?“ začala hystericky máchat rukama Alice.
„Pojď, musím tě upravit,“ řekla a významně se podívala na Edwarda. Ten jen přikývl a na mě se soucitně usmál. Co se dole dělo dál jsem neviděla, protože mě Alice táhla do její ložnice.

„Běž do koupelny a umyj si hlavu. Pak přijď sem. A moc to neprotahuj,“ řekla a vlítla do šatny.
Já jsem jí poslechla a vešla do koupelny. Úplně jsem se sama sebe zděsila. Ve vlasech jsem měla spoustu trávy a jehličí. Oblečení bylo špinavé a lehce potrhané. Rychle jsem to ze sebe svlékla a vlezla do sprchy. Umyla jsem si vlasy a vyšla ven. Osušila jsem se a nevěděla, co si mám obléknout. Vykoukla jsem ven jen v ručníku a to už mě Alice tahala a posadila na židli před zrcadlo, na kterém bylo prostěradlo.
„Alice, proč je na tom zrcadle prostěradlo a co se mnou sakra děláš?“ zeptala jsem se naštvaně. 
„Jdete přece s Edwardem do kina, ne? Musím tě upravit. Nemáme moc času, tak sebou nemel a zavři oči,“ řekla a začala mě líčit. Co? My jdeme do kina? Tak jo no. Dál jsem přemýšlela a nevnímala čas. 
„Hotovo!“ zvolala po chvíli Alice, „ještě si tohle obleč a můžeš se na sebe podívat,“ řekla a odtančila. Nechala mi tam modré tílko a černou sukni. K tomu jsem měla připravené boty na hrozném podpatku.
„Alice!“ zařvala jsem na celý dům. Během vteřinky tam byli všichni.
„Co to má být?! To si neobuju!“ řekla jsem rázně a dala si ruce v bok. Alice si povzdechla.a podala mi druhé. 
„Ty už jsou lepší, ale stejně je to moc velký podpatek. Nemáš nějaký, který mají malinký a nebo nejlíp žádný podpatek? Třeba baleríny,“ navrhla jsem. Přinesla další. 
„Žádný baleríny. Vyber si z těch tří. Už musíte vyrazit,“ řekla nekompromisně a já si s povzdechem vzala ty poslední. Sešla jsem dolů kde už čekal Edward v džínech a v černé košili. Byl opravdu sexy.
„Můžeme?“ zeptal se s úsměvem a podal mi ruku. Přikývla jsem a rozloučila se s ostatními. Otevřel mi dveře od svého Volva a rychle nasedl na místo řidiče. Vyjeli jsme směr Port Angeles. Musela jsem se usmát. Během tří dnů jsem se naprosto zamilovala do nejkrásnějšího upíra a vypadá to, že i on miluje mě. Podívala jsem se na Edwarda a všimla jsem si, že se taky usmívá. Podíval se na mě a pohladil mě po tváři. Díval se mi do očí. Nebála jsem se, že by naboural. Řídí už sto let. Po chvíli už parkoval před kinem. Vystoupil a už mi otevíral dveře spolujezdce. Usmála jsem se na něj a chytla se do nabízené ruky. Společně jsme šli do kina. Všichni na nás samozřejmě zírali, ale my to neřešili. Edward mířil k pokladně koupit lístky. Ani jsem nevěděla, na co jdeme.
„Na co vlastně jdeme?“ zeptala jsem se.

„Má to být nějaký horor o upírech, vybral to Emmett, takže se máme na co těšit,“ řekl a už byl u pokladny. Pak rozhodl, že si musíme koupit popcorn, jinak to prostě nejde. Já se smála.
„Popcorn? A kdo ho jako bude jíst? Ty jsi se dal na lidské jídlo?“ smála jsem se mu. On se jen usmál a šel ho koupit. Byla tam nějaká mladá holka a jen uviděla Edwarda, rozbušilo se jí srdce. Brzo se však vzpamatovala a usmála se na něj.
„Dobrý den, co vám mohu nabídnout?“ ptala se přeslazeným hláskem.
„Vrr,“ vrčela jsem potichu. Je to můj Edward a ona se mi na něj nebude smát! Přitulila jsem se k Edwardovi ještě blíž a on se na mě usmál a dal mi pusu na tvář.
„Dobrý den. Dáme si dva velké slané popcorny,“ řekl. Dva velké? Se zbláznil. No když má chuť, Ať si dá. 
„Nashledanou,“ usmála se ještě slečna, ale Edward už koukal na mě a usmíval se na mě.
„Dva popcorny? A velké? Co s tím chceš jako dělat?“ ptala jsem se pobaveně. Jen se usmál a šel do sálu. Potkali jsme nějakýho kluka a holku, kteří na nás civěli jak na zjevení. Někoho mi připomínali. 
„Eh, ahoj,“ zakoktala se ta holka. Aha už vím, ty jsou ze školy. To je ten kluk, co na mě tak koukal se slinou u pusy. Jak se jmenoval? Newton, jasně.
„Ahoj,“ pozdravili jsme je a šli dál.
„Kdo to byl? Ty byli ze školy, ne?“ zeptala jsem se potichu.
„Jo, Mike Newton a Jessica Stanleyová. To je ta, jak jsem ti říkal. Jak za mnou pořád chodila a někam mě zvala,“ řekl a zasmál se. Aha tahle, vzpomněla jsem si a taky se zasmála.

4. kapitola shrnutí 6. kapitola

Autor: Kirsten (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sen nebo skutečnost?! 5. kapitola: