Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sen nebo skutečnost?! 7. kapitola

22.08.2010 (18:30) • Kirsten • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2383×

7. kapitola

Takhle jsme tam seděli a povídali si až do čtyř. To jsem se chtěla zvednout a jít vysprchovat, ale Edward mě pořád držel. Políbila jsem ho a znovu jsem se zkusila zvednout, ale marně.
„Edwarde, lásko. Pusť mě se jít vysprchovat. Pak se k tobě vrátím,“ řekla jsem milým hlasem.
„Ale já nevím, jestli se mi chce, tě pustit,“ odmlouval jako malé dítě a vypadal šíleně roztomile.

„Edwarde Cullene! zařvala Alice na celý barák, „okamžitě pusť Bellu do té koupelny nebo ti zakroutím krkem a Bellu celý večer neuvidíš!“ začala mu vyhrožovat. Tázavě jsem se na něj podívala. On si povzdechl, lehce mě políbil a pustil. Rychle jsem vystřelila do koupelny a sundala ze sebe oblečení. Pak jsem vlezla do sprchy a umyla si vlasy. Potom jsem na sebe nechala padat kapky vody a mohla v klidu přemýšlet. Během pár dní jsem se neodvolatelně zamilovala, našla další rodinu. I Denalejští jsou fajn. Akorát mě hrozně znervózňuje Tanyin vražedný pohled. Dle mého názoru se ještě bude snažit Edwarda získat, ale on tvrdí, že o ni nemá zájem, že miluje jen mě. Tak hezky se to poslouchá. Nikdy jsem nevěřila, že se člověk nebo upír může tak rychle zamilovat, ale teď už tomu věřím, protože Edwarda opravdu miluju. Vypnula jsem sprchu a zabalená v ručníku jsem vyšla ven. Edward pořád seděl na posteli a jen co jsem vešla, oči mu zčernaly a jejich majitel se na mě vrhnul. Zuřivě mě líbal a tiskl k sobě. Já mu to oplácela a hrála si s jeho vlasy.

„Bello! Kde jsi?“ řvala na mě Alice. To už je pět? Poraženě jsem se od Edwarda odtáhla a šla za ní do pokoje. Nedočkavě tam přecházela po pokoji a jen co mě uviděla, posadila mě k zrcadlu, které bylo jako včera zakryté. Už jsem nic nenamítala a jen seděla se zavřenýma očima a přemýšlela. Byla jsem úplně mimo. Z tranzu jsem se probrala, až když mi Alice zatřásla ramenem.
„Bello, no konečně. Na, tohle si obleč a nechci slyšet žádné odmlouvání ani u bot. Pak přijď dolů,“ řekla a vystřelila z pokoje. Nechala mi tam tmavě modré šaty po kolena a stříbrné páskové boty na podpatku. Povzdechla jsem si, ale vzala jsem si to. Poté jsem se na sebe podívala. Měla jsem rozpuštěné zvlněné vlasy a lehké šedomodré stíny. Musím uznat, že mi to slušelo. Vydala jsem se dolů, kde už byli všichni. Stoupla jsem si k Edwardovi, který měl modrou košili a džíny. Usmál se na mě, chytl mě kolem pasu a políbil do vlasů.
„Sluší ti to, lásko,“ zašeptal mi do ucha. Já se usmála. Alice akorát vysvětlovala, jak pojedeme.

„Takže, já s Jasperem pojedeme s Rosalie a s Emmettem v Porsche, Edward s Bellou pojedou s Tanyou a s Kate Volvem, no a Carlisle s Esme pojedou s Irinou, Carmen a s Eleazarem Mercedesem. Jasné?“ řekla a šla do garáže. Ostatní šli za ní. Edward mi hned otevíral dveře spolujezdce a usmíval se na mě. Já se taky usmála a nasedla. Zavřel za mnou dveře a sám nasedl. Kate s Tanyou už byly vzadu, takže Edward nastartoval a vyjeli jsme za ostatními. Nebyla jsem zrovna dvakrát nadšená, že jedeme s Tanyou, jelikož na mě pořád vrhala zlověstné pohledy, ale co s tím nadělám, Alice je Alice. Tanya na sobě měla růžové šaty a Kate bílé. Popravdě, ty Tanyiny se mi opravdu nelíbily, růžovou moc nemusím, zvláště když má nazrzlé vlasy.

Cesta probíhala většinou tiše, ale bylo to příjemné ticho. Edward se na mě pořád usmíval a já se taky usmívala. Tanya se občas snažila zavést rozhovor, ale Edward ji vždycky nějak odbyl, takže to po chvíli vzdala. Ani jsem si nevšimla, že už jsme v Port Angeles, až když Tanya s Kate vystoupily a Edward mi otevíral dveře. Vystoupila jsem a chytla se nabízené ruky. Ostatní na nás čekali venku a jen co nás viděli, šli dovnitř. Alice nás vedla někam do rohu poměrně velikého klubu. Byl tam stůl asi pro patnáct lidí. Posedali jsme si a Emmett šel hned objednat nějaké pití, aby nebylo nápadné, že nic nepijeme. Ach jo, to to dopadne. Jakmile vybírá Emmett, je jasné, že zvadnou všechny kytky v našem okolí, jelikož tam objednané pití vždycky nenápadně vylijeme. Emmett totiž nemůže objednat obyčejnou vodu, ale různé koktejly a alkohol, hlavně alkohol.

Většina šla hned tancovat, ale mně se nechtělo, jelikož hráli strašně rychlé písničky a já jsem hrozné dřevo. Dobře, asi nejsem dřevo, jelikož jsem upír, ale cítím se jako dřevo. Edward zřejmě pochopil z mého výrazu, že teď tancovat rozhodně nepůjdu. Nevypadal, že by mu to vadilo, naopak, vypadal velmi spokojeně. Já taky byla spokojená. Seděla jsem na klíně toho nejkrásnějšího, nejhodnějšího a prostě nejúžasnějšího upíra na celém světě a ten jmenovaný upír si mě tiskl k sobě. Sem tam mě políbil do vlasů, na krk, na tvář. Byla jsem v sedmém nebi.
Když začala hrát pomalá písnička, naklonil se Edward k mému uchu a zašeptal: „Lásko, zatancuješ si se mnou?“ kývla jsem a zvedla se. Edward mě odvedl na taneční parket a já poznala, co hrajou za písničku. Tuhle písničku mám celkem ráda. Edward mě objal pevně kolem pasu a já mu položila hlavu na rameno. Podívala jsem se k našemu stolu. Seděly tam Tanya, Kate a Irina. Kate s Irinou se něčemu smály, ale Tanya mě zase vraždila pohledem. Edward si zřejmě všiml, kam se koukám a zvedl mi prstem bradu. Zasekla jsem se v jeho pohledu a nic jiného nevnímala. Naklonil se ke mně a políbil mě. Věděl, jak na mě. Na všechno jsem zapomněla a zapletla jsem mu ruce do vlasů. Nezajímalo mě nic jiného, než Edward. Cítila jsem, jak se pousmál a přitáhl si mě blíž k sobě. Nevím, jak dlouho jsme se líbali, ale klidně bych tak strávila zbytek života. Pardon, věčnosti. Spokojeně jsem si znova položila hlavu na Edwardovo rameno a zavřela oči. Už hráli jinou písničku. Edward mě pevně objímal kolem pasu a hlavu měl zabořenou v mých vlasech. Když dohrál písnička, začala hrát nějaká jiná, ale na mě byla moc rychlá. Edward mě chytl za ruku a odvedl ke stolu, kde seděla jen Tanya. Spokojeně jsem si sedla Edwardovi na klín a ignorovala naštvanou Tanyu. Rozhlédla jsem se. Alice, Rose, Carmen, Kate a Irina se svíjely v rytmu hudby a něčemu se smály. Jasper, Emmett a Eleazar hráli v rohu fotbálek, ale nikde jsem neviděla Esme a Carlislea.

„Kde je Carlisle s Esme?“ zeptala jsem se Edwarda, ale Tanya ho předběhla.
„Mezitím, co jste tancovali,“ u slova tancovali se ušklíbla, „odešli. Bylo to tady na ně moc hlučné,“ řekla a odkráčela pryč. 
„Co jí pořád je?“ zeptala jsem se sama sebe, ale Edward to slyšel.
„Nech ji být, nevšímej si jí,“ zašeptal mi do ucha. Jen jsem kývla a otočila se, abych ho mohla políbit. Po chvíli jsem se od Edwarda odtrhla a položila hlavu na jeho rameno. 
„Bello, lásko, musíš mě pustit,“ řekl po chvíli a já se na něj zamračila.
„Dojdu pro pití, ať to není nápadné.“ Jen jsem kývla a lehce ho políbila. Pak jsem se zvedla a sedla si na vedlejší židli. Pohladil mě po tváři a odešel. Chvíli jsem pozorovala, jak všichni tančí, ale po chvíli se přede mnou objevil zhruba dvacetiletý kluk. Byl poměrně vysoký, ale menší jak Edward. Byl celkem hezký, na člověka.
„Zdar kotě, jsem Rico, nechceš si jít trsnout a na panáka?“ zeptal se slizkým hlasem a u toho si oblízl rty a mně se udělalo špatně. 
„Ne, to teda nechci,“ odpověděla jsem zhnuseně. 
„A navíc, jsem tady s přítelem.“ S tím nejvíc sexy upírem, doplnila jsem v duchu. Jak hezky to zní, s přítelem.
„Jo? Že ho nikde nevidím,“ vytrhl mě z mého rozjímání výsměšně.
„Pojď a nedělej drahoty,“ řekl a chtěl mě chytit za ruku. Já už se chystala, že mu budu muset jednu vrazit, když v tom se objevil Edward.
„Lásko, už jsem tady?“ řekl s úsměvem, ale úsměv mu zmrzl na rtech, když uviděl Rica.
„Co tady děláš?“ zeptal se, až z něj šel strach. Já se ho nebála, věděla jsem, že zase jen žárlí.
„Ale... nic! Už-ž jdu!“ vykoktal Rico a rychle odešel.

„Jen na chvíli odejdu...“ zakroutil hlavou a já se musela usmát. Sedl si na židli a já si mu zase sedla na klín. Pořád se mračil, tak jsem se k němu naklonila a políbila ho. Ochotně se zapojil, až jsem se musela pousmát. Přitáhl si mě blíž k sobě a já mu zapletla prsty do vlasů. Když už to začínal být hodně vášnivý polibek, odtáhla jsem se, ač nerada. V tu chvíli mě něco napadlo. Naklonila jsem se k Edwardovu uchu a zašeptala: „Nechceš se odtud vypařit?“ vydechla jsem a skousla mu ušní lalůček. Vzdychl a kývl. Usmála jsem se a zvedla se. Edward mě čapl za ruku a táhl ven. Tak tuhle techniku budu používat. Jsem ráda, že je to i naopak, že ho taky dokážu omámit. Edward mě mezitím dovedl k autu a už otevíral dveře. Najednou se rozsvítil jak vánoční stromek, auto zavřel a táhnul mě někam pryč. 
„Edwade, kam mě to zase táhneš?“ ptala jsem se smíchem.
„Nech se překvapit?“ řekl a tajemně se usmál. Povzdechla jsem a nechala se táhnout k lesu? Co zase vymyslel. Na kraji lesa se rozeběhl, tak jsem vyrazila za ním. Po chvíli mi došlo, kam běžíme. Běželi jsme na naši louku, tu cestu jsem poznala. Musela jsem se pousmát, co jiného mohl vymyslet, aby měl takovou radost, že?
Na louce jsme si lehli do trávy a opětovali si zamilované pohledy, polibky a doteky. Nevím, jak dlouho jsme tam tak leželi, ale najednou jsem si všimla, že už je světlo. 
„Asi za chvíli půjdeme,“ řekla jsem zklamaně. Usmál se na mě a políbil mě. Polibek nabral na intenzitě a já byla najednou bez šatů. Neváhala jsem a sundala Edwardovi košili. Po chvíli už jsme neměli ani jeden nic na sobě a nechali jsme se ovládat vášní a touhou.

„Tak to jsme nějak nevychytali, prej půjdeme, to nám nějak nevyšlo?“ řekla jsem a zasmála se. Začala jsem se zvedat, abych mohla najít oblečení. Ač jsem hledala sebevíc pečlivě, našla jsem jen kalhotky a pár cárů z mých šatů. Zoufale jsem se podívala na už oblečeného Edwarda. Ten už měl košili i kalhoty. 
„Edwarde? Půjčíš mi košili?“ zeptala jsem se ho milým hláskem a obmotala mu ruce kolem krku. Usmál se.
„Co za to?“ Nahnula jsem se k jeho ušnímu lalůčku a jako včera večer ho skousla. 
„Copak chceš, aby mě takhle všichni viděli?“ zašeptala jsem mu do ucha. Zakroutil hlavou. 
„Tak půjčíš mi prosím tu košili?“ zkusila jsem to znovu. Začal si ji rychle sundávat a hned mi ji podával. Zasmála jsem se a oblékla se.
„Děkuju,“ řekla jsem a políbila ho. Přitáhl si mě blíž a začal mě líbat opravdu vášnivě. Po chvíli jsem se odtrhla a chytla ho za ruku.
„Jdeme?“ Kývl a společně jsme se rozeběhli ke Cullenovým. Jen jsme vlezli dovnitř, přilítla Alice a začala řvát.
„Jak si to jako představujete? Zničit tak krásné šaty? A podívejte se na sebe, jak zase vypadáte! Okamžitě se běžte vysprchovat. Edwarde, ne! Každý zvlášť! Bello, běž první. V pokoji máš připravené oblečení,“ řekla a vypadala naštvaně. Radši jsem šla a hodila smutný pohled na Edwarda. V tom mi došlo, co Alice řekla. Každý zvlášť, takže Edward se chtěl vysprchovat se mnou. Při té představě jsem se zachvěla. V pokoji jsem si vzala zmiňované oblečení, džíny, tílko a baleríny a šla do sprchy. Umyla jsem si vlasy a vypnula vodu. Zabalila jsem se do ručníku, vysušila si vlasy a oblékla se.
V pokoji byl Edward. Usmála jsem se na něj a šla dolů za ostatními. Sedla jsem si na gauč k Alici. Ta se zatvářila dotčeně.
„Alice, promiň za ty šaty, moc nás to oba mrzí,“ řekla jsem co nejupřímněji.
„No dobře,“ řekla a usmála se. Akorát ze schodů scházel Edward. Měl na sobě džíny a šedé triko. Hrozně mu to slušelo. Nejradši bych se mu vrhla do náruče a pořádně ho políbila. Alice se vedle mě zasmála. Aha, jaksi mi nedošlo, že uvidí mé rozhodnutí. Edward se na ni tázavě podíval a pak se taky zasmál a podíval se na mě. Kdybych mohla, byla bych rudá až na zadku. Nevinně jsem se usmála. Koukal na mě s takovou láskou a něhou v očích.
Když došel ke mně, lehce mě políbil.
„Klidně jsi to mohla udělat, vůbec bych se nezlobil, naopak,“ zašeptal mi do ucha a já se zachvěla. Zasmál se a já zatřepala hlavou. Vzpomněla jsem si, že jsem dlouho nebyla doma.
„Asi pojedu domů, dlouho jsem tam nebyla,“ řekla jsem a začala se zvedat. Edward se taky zvedl.
„Pojedu s tebou,“ řekl a chytl mě za ruku. Odvedl mě do garáže a otevřel dveře od auta, tentokrát od Astona.

6.kapitola Shrnutí 8.kapitola

Autor: Kirsten (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sen nebo skutečnost?! 7. kapitola: