Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sence of my life - kapitola 4.

10.02.2010 (13:45) • BadLovelyLucy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2441×

Bella:

Udělala jsem Edwardovi radost a snědla jsem vše, co mi přinesl. Bylo to moc dobré a cítila jsem se hned lépe. Byla jsem unavená a celá rozlámaná. Přestala jsem myslet na ty ošklivé věci, které mě čekají. Věděla jsem, že dlouho nebudu s Edwardem sama. Teď bude všechno kolem nás bláznivé. Celá rodina a to nemluvím o tom, co se stane. Užívala jsem si svého anděla. Tiše jsem si užívala i své miminko a byla jsem šťastná, že je oba mám.

Čekali jsme na krátký let, který nás měl přiblížit blíž k domovu. Bohužel přímý let nebyl k dispozici. Museli jsme letět přes několik měst. Nezajímala jsem se, o která se jedná. To všechno měl Edward promyšlené a zjištěné. Byla jsem k němu přitulená. Objímal mě a cítila jsem z jeho doteků strach. Nechtěl mě pustit ani na toaletu, na kterou jsem potřebovala před odletem.

Musela jsem ho přemlouvat, že mi nic není, že se nemusí bát mě pustit samotnou. Stejně čekal za dveřmi. Jen co jsem vylezla, vzal si mě pod křídla a tiskl ke svému chladnému tělu. Byla jsem mu vděčná. Začínalo mě to vedro ubíjet. Zlatá zima ve Forks. Bylo to zvláštní, ale chyběl mi osvěžující déšť. Těšila jsem se, až vyměním těžký teplý vzduch v plicích za čistý a mokrý.

Doprovodil mě znovu na lavici. Byla tvrdá a já se na ni nemohla už ani podívat. Přesto, že jsem létání zrovna nemilovala, doufala jsem v pohodlné sedačky. Možná bych si mohla i odpočinout.

Konečně jsme nasedali do letadla. Věděla jsem, že to nebude na dlouho. Za hodinu nás vyklopí na dalším letišti, kde budeme čekat na další spoj. Neletěli jsme první třídou, ale to mi nevadilo. Posadila jsem se pohodlně do vyztuženého sedadla. Jen vedle mě seděl velký tlustý muž s pokydanou košilí od hořčice. Ten pach mi nedělal dobře. Edward si se mnou místo vyměnil. Nejdříve mě pečlivě připoutal, a když jsme byli ve vzduchu, opřel můj obličej do své voňavé hrudi. Hned se mi lépe dýchalo.

Jeho vůně byla jako balzám po těle. Cítila jsem, že i malý šťouchálek se uklidnil. Bylo možné, že by vycítil svého otce? Nechtělo se mi tomu věřit, ale nebylo to lidské dítě. Tím jsme si byla jistá. Třeba opravdu poznal, že je s námi jeho otec. Bříško mi skoro neznatelně vibrovalo. Doufala jsem, že to Edward neucítí, aby se neodtáhl. Anebo jsem doufala, že vycítí to krásné dítě v mém nitru a změní názor.

Nic z toho se nestalo. Klidně seděl a klidně vydechoval. Zaposlouchala jsem se do jeho dechu a usnula jsem. Nezdály se mi žádné sny. Byla jsem tak vyčerpaná, že to už moje mysl ani nedokázala. I ve spánku jsem cítila jeho vůni i to opatrné chvění. Bylo krásně vědět, že je mám oba u sebe. Když jsem se probrala. Byli jsme zase na letišti. Ani nevím, že mě Edward vynášel z letadla. Nepamatovala jsem si to.

Utvrdilo mě to jen v tom, jak moc jsem unavená, a že ztrácím síly. Doufala jsem, že za to nemohl můj miláček. Snažila jsem se to svést na dlouhé cesty nebo psychickému vyčerpání. Jak jsem později zjistila, nebylo to tím. Tedy, ne jen tím. Ač jsem to nechtěla přiznat, mohl za to můj šťouchálek. Potřebovalo spoustu síly na to, aby mohlo růst a tak používal tu moji. Chápala jsem moc dobře, proč se ho chce Edward zbavit. Začala jsem pociťovat tíhu na svém svědomí. Věděla jsem, že v něčem měl určitě pravdu. Věděl, že donosit to malé stvoření bude pro mě hodně těžké a dokonce i bolestivé. Nebyla jsem naivní.

Byla jsem si jistá, že to zvládnu. Když bude stát na mé straně, zvládnu to. A pokud nebude souhlasit, musím bojovat, abych mu dokázala, že jsem měla pravdu. Snad budu mít tu sílu. Zatím to nebylo nic nesnesitelného. Bylo mi jen trochu nevolno a cítila jsem se slabá. Něco, jako když jsem bývala nemocná a měla jsem vysoké horečky. Bolelo mě celé tělo a cítila jsem každý kloub i malinkatou kostičku.

Edward si toho všiml. Moc dobře věděl, že není něco v pořádku. Snažila jsem se vymlouvat na dlouhou cestu a nedostatek pohodlí ale věděla jsem, že to tím není. Aspoň ne jen z toho. Nemohla jsem se skoro ani postavit na nohy. Cítila jsem slabost v kolenou a byla jsem ráda, že mi Edward pomáhal.

Jak jsem zjistila z letištních tabulí, právě jsme byli v Mexiku. Zvláštní. V takovém stavu a procestuju všechny ty zajímavé země. Bylo mi neustále horko. Pot mi stékal po těle a nemohla jsem se dočkat uvolňující sprchy. Tentokrát jsme měli letět první třídou. Let měl trvat tři hodiny. Znělo to moc dobře.

V žaludku mi neustále kručelo. Snědla jsem další dávku zeleniny a toastů se šunkou a sýrem z bufetu. Snažila jsem se, aby na mě nebyla ta bolest a únava vidět. Neustále jsem se na Edwarda usmívala a on mě nechtěl ani na okamžik opustit.

Když jsem se konečně najedla a udělalo se mi znovu trochu líp, přitulila jsem se ke svému andělu blíže. Tíha i únava malinko povolila. Konečně jsem se cítila zase při síle. Mohla jsem i zatnout pěsti bez toho, abych se příliš namáhala.

Potřebovala jsem se dotýkat svého muže. Už je to dlouho, co jsem byla jeho. Vlastně to není zase tak dlouho. Jen mi přijde, že se toho stalo tolik, že to prodloužilo i ty doby štěstí. Edward nenápadně poslouchal můj tep a ujišťoval se o mojí teplotě. Byl tak starostlivý. Bylo to roztomilé.

„Už je mi líp, nedělej si starosti,“ usmála jsem se na něho a chtěla jsem ho uklidnit. Nechtěla jsem, aby si dělal starosti. I já jsem to teď viděla tak optimisticky.

„Jsi si jistá?“ ptal se ustaraně a přimhouřil obočí. Jakoby nepoznal, že lžu. Vždy to poznal. Teď jsem nelhala.

„Ano. Všechno bude zase v pořádku,“ natáhla jsme se po jeho rtech, ale uhnul. Bodlo mě u srdce. Nechápala jsem, proč mě odmítá. Zamračila jsem se a skousla jsem si ret. Nepatrně jsem se odtáhla a podívala se na ruce, které jsem měla v klíně.

Nechtěl mě, měla jsem pocit, že se mě štítí. Nikdy se neodtáhl. Ne takhle.

Odmítal mě kvůli žízni. Ale tu jsem v jeho očích neviděla.

Hlasitě si vydechl a přiblížil svoje rty k mým.

„Lásko, jsi vyčerpaná. Odpočívej,“ zašeptal omluvně.

„Řekla jsem, že se cítím líp. Potřebuju vědět, že jsi se mnou,“ zaprosila jsem a připadala jsem si uboze. Škemrám o pozornost.

„Nechci tě rozrušovat,“ vysvětlil, ale mě to jako vysvětlení nepřišlo.

„Pokud se cítíš dobře, věřím ti,“ usmál se a políbil mě.

Jako vždy se bál o mě. Začínám být paranoidní. Potřebovala jsem nabrat síly. Potřebovala jsem vstřebat všechnu tu lásku a soustředit ji na svoje odhodlání. Chtěla jsem si pamatovat, za co budu bojovat.

Líbal mě tak nejistě. Skoro jako poprvé. Opatrně otíral svoje něžné a lahodné rty o ty moje. Jeho dotek mě lechtal. Byl jako něžný satén co se tře o nahou pokožku a vytváří to chladné motýlí pohlazení. Bylo příjemné se tak znovu cítit. Nechávala jsem se vést, i když jsem znala každý záhyb jeho úst. Připadala jsem si jako badatelka co objevuje už dávno poznané, ale stejně to vyvolává velké vlny touhy po dosažení.

Užívala jsem si sladký polibek. Šťouchálek ve mně se zatřepotal a já cítila letmý pohyb v mém bříšku. Nepřestávala jsem. Nechtěla jsem, aby Edward věděl, že se ve mně něco takového děje.

Opatrně jsem se nadechla a cítila tíhu očních víček. Chtěla jsem je otevřít, abych se podívala do jeho andělské tváře, ale nemohla jsem. Cítila jsem slané krupičky, jak se prodírají ven. Cítila jsem přecitlivění. Nejspíš se ozývalo moje těhotenství, nebo to vyvolalo pocit štěstí.

Byla jsem vděčná, že nepřestával. Nechtěla jsem končit. Svoji ledovou ruku mi položil na zátylek a mně se ulevilo ještě víc. Stále jsem se potila, ale nebylo to horkem. Bylo to vzrušením.

Zvedla jsem svoje prsty z klína, kde nehybně ležely a zabořila jsem je do jeho krásných vlasů. Vůně, která se z těch zlatých pramenů linula, mě omámila. Byli tak hebké ale silné. Jako celé jeho tělo. Něžné opatrné polibky byly dokonalé, ale já potřebovala víc. Pootevřela jsem svoje ústa a dala tak znamení na něco víc. Nenaléhal. Stále opatrně líbal moji prokrvenou pokožku a já už to nemohla vydržet.

Jazykem jsem se otřela o jeho spodní ret a něžně jsem skousla. Jeho druhá paže se ovinula kolem mého pasu. Letmo se dotkl mého bříška a já cítila další záchvěv mého zlatíčka, ale silnější. Věděl, že je to jeho tatínek. Věděl, že je jeho maminka šťastná. Líbilo se mu to. Musela jsem se pousmát.

Edward nepřestával. Naopak, malinko přitvrdil. Hladově mě líbal a já jeho také. Hlavou mi opatrně hýbal, aby si vycházel vstříc v polibku. Litovala jsem, že nejsme sami. Věděla jsem, že by nezůstalo u polibků, a jak já bych potřebovala cítit jeho tělo. Věděla jsem, že by to nedovolil, proto jsem si užívala to, co mi dával. Vrývala jsem si do paměti každý dotyk, pohyb i pocity co jsem cítila. Měla jsem tušení, že je to můj poslední polibek takové váhy.

 « Kapitola 3. ♥ Kapitola 5.»

Shrnutí

Autor: BadLovelyLucy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sence of my life - kapitola 4.: