Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sesterská pouta 8. kapitola

04.10.2015 (16:15) • chloe, mokasina • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 2038×

8. kapitola

Edward

„Ahoj Jaku,“ pozdravil jsem ho, protože, když jsme s Alice dorazili na místo, už tam na nás čekal. Tentokrát byl v lidské podobě.

„Takže o čem budeme mluvit?“ zajímal se, protože naprosto nechápal, proč bychom se zrovna my dva měli společně scházet.

„Já nevím. Zeptej se Alice,“ doporučil jsem mu nabručeně. „Byl to totiž její nápad.“

„No, tak asi o tom, jak se má?“ zeptala se Alice a mou poznámku ignorovala.

„Takže, má se dobře. Bella je právě teď u nás a hrají spolu s ostatními šarády místo mě, protože já marním svůj čas tady s vámi,“ postěžoval si.

„Bella je tady?“ vyhrkli jsme s Alice téměř současně, protože tohle ani jeden z nás nečekal.

Jacob kývl hlavou na znamení souhlasu.

„Co tu, proboha, dělá?“ chtěl jsem vědět.

„Tess má narozeniny a ona je pořád její sestra, jestli to náhodou nevíš,“ poznamenal uštěpačně.

„Já jsem to neviděla. Věděla bych, kdyby sem jela. Viděla bych její rozhodnutí,“ blábolila zmateně Alice.

„Zapomněla jsi, že jela k nám. Neví o Rachell. Myslí si, že umřela spolu s rodiči. Navíc Bella ani netuší, že jste stále ve městě.“

„Ani já jsem to nevěděl,“ dodal ještě v myšlenkách.

„Jela k nám do La Push, proto jsi ji nejspíš neviděla. Sama jsi říkala, že nás nevidíš,“ řekl a ušklíbl se.

„To ano, ale její rozhodnutí bych viděla. Je to moje nejlepší kamarádka,“ odpověděla mu Alice.

„Byla to tvá nejlepší kamarádka,“ syknul jsem a ona se na mě zamračila.

„A to si Bella nechtěla vzít tu malou s sebou do San Francisca?“ zeptala se, aby změnila téma.

„Chtěla, ale když jsem jí vysvětlil, co se stalo, že jsem se do ní otiskl, tak se s tím smířila a Tess s ní ani odjet nechtěla. Řekla, že zůstane se mnou a s Billym,“ odpověděl klidným hlasem, ale já moc dobře věděl, že tak jednoduché to s Bellou neměl, i když se na to snažil ze všech sil nemyslet.

Nejdřív se pohádali a hodně. Až potom si to Bella bůhví proč rozmyslela a dala mu svůj souhlas k tomu, aby u nich její malá sestra zůstala.

Pohled na Bellu, byť jen v jeho myšlenkách, mi způsoboval přímo nehoráznou bolest v srdci, ale nedával jsem to na sobě nijak znát.

„Jak dlouho se tu vlastně zdržíte?“ zeptal se.

„Ne moc dlouho,“ odpověděl jsem mu lhostejným hlasem.

„A kam odjíždíte?“ zajímal se, aniž by mu do toho cokoliv bylo.

„Tak do toho tobě nic není. Stěhování je na spadnutí, jen čekáme, až nám vyřídí všechny potřebné doklady pro Rachell,“ odsekl jsem.

„Edwarde, víš jistě, co děláš? Bella je její sestra, a ty, i přestože jsi ji zachránil, na ni nemáš žádné právo. Můžeš si zfalšovat třebas všechny papíry světa, ale tohle se nezmění, a jestli se to Bella někdy dozví…“

Hnulo se v něm svědomí, nebo co? Co to tady na mě zkouší?

„Nedozví. Ne, pokud jí o tom nepovíš a to neuděláš. Vím to. Vidím ti totiž do hlavy,“ nezapomněl jsem zdůraznit.

„Fajn, tak jak chceš, ale následky si poneseš sám!“

„Žádné nebudou,“ prohlásil jsem sebejistě.

„No, nevím,“ nesouhlasil. „Dneska jsem byl svědkem toho, jak moc Belle na své sestře záleží, a začínám si myslet, že to, co jsme udělali, byla obrovská chyba.“

„Vidíš? Říkala jsem ti to,“ sykla Alice.

„Když jsi jí to neřekl tenkrát, už to určitě neuděláš. Byl bys spoluviník,“ upozornil jsem ho.

Správně, vina. Cítil vůči Belle vinu, protože si zrovna vzpomněl, jak mu plakala na rameni po smrti rodičů.

Au, tak tohle mi teda ukazovat nemusel…

„Nech si ty svoje úvahy, čokle. Nikoho totiž nezajímají,“ odpálkoval jsem ho tvrdě.

„Možná by tě zajímat měly,“ namítnul.

„Vážně jí to chceš říct teď, když jste se tak dojemně usmířili a ona to svěřila Tess? Pořád ještě si to totiž může rozmyslet, víš?“ Svou otázkou jsem zasáhl jeho citlivé místečko, ale bylo mi to fuk.

„Takže co? Hodláš někomu říci, že Rachell žije?“ zeptal jsem se, když jsem se ujistil, že si plně uvědomuje, co by to pro něj mohlo znamenat.

„Nikdy jsem tě neměl rád, Edwarde, ale za to, cos teď řekl, tě budu nenávidět.“

Asi to mělo znít výhružně, ale znělo to spíš jako nářek zraněného zvířete.

„Byla to pravda,“ konstatoval jsem lhostejně.

„Možná, ale to pořád neznamená, že to, co jsem vám tu řekl já, pravda není…“ zamumlal.

„Takže co? Vykecáš to?“ chtěl jsem znát jeho poslední slovo.

„Ne. Dohodli jsme se, že o sobě vědět nebudou. Tak nebudou,“ odpověděl mi.

„Chytrej čoklík,“ pochválil jsem ho a zmizel jsem v lese následován Alice.

Mě se slova toho psiska nedotkla ani za mák, ale Alice ano. Celou cestu zpátky nad jeho slovy přemýšlela a cítila se téměř stejně provinile jako ten prašivý pes.

„Alice, jestli si dobře vzpomínám a já vím, že ano, dal jsem ti příležitost o ní Belle říct. Nevyužilas ji. Tak mi tu teď laskavě přestaň moralizovat,“ napomenul jsem ji v reakci na její myšlenky.

„Já vím,“ řekla a pohlédla na mě se stejnou nedůvěřivostí, s jakou se díváme na cizí upíry, u kterých ještě nevíme, zda pro nás představují hrozbu, či nikoliv.

„Jen tě už vůbec nepoznávám,“ přiznala a odvrátila se ode mě.

Tahle její slova a to, jak se na mě podívala, mě ranilo, ale nemohl jsem se dočkat, až zase budu moci pozorovat malou Rachell, jak spinká. Jen tak budu vědět, že je v pořádku.

Nevím, co bych dělal, kdyby se jí něco stalo nebo ji od nás Bella odvedla, ale asi bych to nepřežil.

Přisunul jsem si židli k její posteli, posadil se na ni a sledoval, jak spokojeně oddechuje a spí. Slyšel jsem, jak asi po hodině přišli ostatní, ale ani to se mnou nehnulo. Nic na světě nebylo důležitější než tahle malá.

A roky opět ubíhaly…

Tak, v prvé radě bych vám chtěla říci, že se moc omlouvám, že jsem to přidávání kapitol tolik zanedbávala, ale čas je můj nepřítel číslo jedna. Snažím se to napravit a dohnat všechny resty, ale jde to pomalu. Nyní by už ale kapitolky měly přibývat pravidelně. Holky nám už brzy dospějí, takže se v ději posuneme o pěkný kousek dál, kde nás toho ještě hodně čeká. Moc prosím komentujte, abych mohla další kapitolu vložit co nejdříve...

chloe 

Autor: chloe (Shrnutí povídek), mokasina, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sesterská pouta 8. kapitola: