Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sestry navždy (?) 9. kapitola - Nováček

30.08.2013 (11:15) • AliceCullen999 • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1637×

 Bella:

„Hej, hej, stop!" zavolala na mě Caroline. Tiše jsem zasténala.

„Tak, už dlouho jsem neslyšela nic o Damonovi, tedy až na to, že se nějak podezřele motá okolo Eleny..." řekla, když mě doběhla.

„Není co," řekla jsem neochotně.

„Rozešli jste se?" naklonila Car hlavu na stranu. Zastavila jsem a zaťala ruce do pěstí. 

„Caroline, nikdy jsme spolu nechodili, jak jsme se tedy mohli rozejít?" procedila jsem skrz zuby a doufala, že se tu zjeví Elena a zachrání mě. Sakra, kde vězí, když ji potřebuju nejvíc?!

„Jak to, že jste spolu nechodili? A proč se motá okolo Eleny?" chrlila na mě Caroline otázky.

„Byli jsme spolu na pár randech, toť vše," vysvětlila jsem a vydala se znovu ke škole. „A nemotá se okolo Eleny, motá se okolo nás obou."

„Jak to myslíš?" zeptala se Caroline. Tehdy se tam ale konečně objevila Elena a zachránila mě. 

„Caroline, co kdybychom si o tomhle promluvily později, hm?" navrhla. Potom přiběhla Bonnie.

„Caroline, Caroline!" volala už z dálky. „Ty děláš pro ty školní noviny, ne?"

„Jo, proč?" zeptala se Caroline zmateně, ale s malou dávkou pýchy. Je asi pyšná, že dělá noviny.

„Jak velký problém by pro tebe bylo sehnat něčí složku?" ptala se dál. V jejím hlase bylo znít odhodlání. Asi opravdu chce něco zjistit.

„Žádný, řeknu Adrianě, a kdyby něco, problémy bude mít ona," usmála se Caroline.

„Fajn, jsou tu dva noví lidi!" řekla Bonnie a vydala se s námi ke škole. 

„Kdo?" zajímala se Caroline. „To bude titulek do novin."

„Nějaká namyšlená bloncka a jeden strašný, strašný fešák," zakroutila Bonnie zasněně hlavou.

„Jméno?" zeptala se Caroline. 

„Nevím, proto chci ty složky."

„Fajn, tak se po obědě stavte u mě," řekla Caroline. 

„Kde?" zeptala jsem se rychle. 

„V kabinetu školních novin," vysvětlila Caroline. „Šéfuju tam tomu."

„Aha," hlesla jsem. „Co ten fešák?" Bonnie se zamyslela.

„Vlastně nevím, měl brýle," řekla po chvíli. „Ale byl sexy, to rozhodně."

„A ta bloncka?" zeptala jsem se znovu. Bonnie si odfrkla.

„Namyšlená," odpověděla. „Byla jsem za ní a ona se chovala, jako by jí tahle škola patřila či co. Je divná a blbá."

„Fajn, nebudu mít konkurenci," zamumlala Caroline. Všechny jsme se krátce zasmály. „Ale teď mě zajímá kauza Damon," obrátila rozhovor ke mně a Eleně.

„Nechci o tom mluvit," řekly jsme s Elenou zároveň.

„Ale no ták!" dupla si Caroline. „Prosím!"

„Bude dost času, až si budem prohlížet ty složky," řekla Elena. 

„Fajn, ale pak se z toho nevyvlečete," varovala nás. Byly jsme u dějepisu. Rozloučila jsem se s nimi a vešla dovnitř.

Elena: 

„Jak to myslíš?" zeptala se Caroline znovu.

„Caroline, opravdu mi to je strašně líto," omlouvala se Adriana znovu. „Prostě jsem dokázala získat jen složku té blondýny. Složka toho kluka tam nebyla!"

„To je v pohodě," řekla Bonnie. „Caroline, teď přece bude ten Duke pořádat párty, ne? Pozvi ho, to by bylo divný, kdyby se nepředstavil..."

„Fajn," začala Caroline zhluboka dýchat. „Adriano, dej mi alespoň složku té blondýny."

„Tady," podala jí ji. Chvíli tam stála. Caroline se na ni podívala:

„Adriano, to je všechno. Přečíst si to dokážeme samy."

„Jo, jasně, promiň," začala Adriana koktat a vyšla ven. Podívala jsem se káravě na Caroline.

„Co je?" zeptala se Caroline. „Nechci jí dávat nějaké plané naděje. Kamarádky z nás nebudou."

„Tak co je v té složce?" přerušila nás díkybohu Bella. Caroline otevřela tu složku.

„Rebekah Mikaelsonová," oznámila nám její jméno. Potom vyndala její fotku a položila ji na stůl, abychom se mohly podívat.

„Kráva," odfrkla si Bonnie znovu. Na ni asi moc nezapůsobila.

„Rebecca?" zeptala jsem se.

„Ne, Rebekah," opravila mě Caroline. „Divný jméno. Předtím studovala... V New Orleans."

„Vypadá starší," řekla Bella a vzala si její fotku do ruky. „Ve kterém je ročníku?"

„Jako my," odpověděla Caroline. „Dále se věnuje žurnalistice." V tu chvíli se ozvalo tiché zaklepání na dveře.

„Dále," pokynula Caroline. Do místnosti vstoupila blondýna, jejíž složku teď Caroline schovávala pod stůl.

„Ahoj, já jsem Rebekah," představila se s úsměvem. „Caroline Forbesová?"

„To jsem já," řekla Caroline, upustila složku a postavila se. „Co bys chtěla, Rebeko?"

„Našlo by se tu nějaké volné místo?" ptala se dále.

„Nevím, budu muset popřemýšlet," řekla Caroline. „O čem bys chtěla psát?"

„To je mi fuk," mávla Rebekah rukou. Nechápu, jak mohla na Bonnie zapůsobit tak záporně. 

Vypadá tak mile, uslyšela jsem nějaký hlas. Rozhlédla jsem se, kdo to řekl. Všechny se ale koukaly na Rebeku a nemluvily. Když jsem si je začala prohlížet, všechny se podívaly na mě, včetně Rebeky. Ta si mě prohlížela nejpozorněji.

„A ty jsi kdo?" zeptala se. Pokusila jsem se o úsměv a podala jí ruku.

„Já jsem Elena," představila jsem se.

„Už jsme se někdy viděly?" potřásla si se mnou.

„Myslím, že ne," pokrčila jsem rameny. Vlastně jsem si byla jistá, že ne. 

„Jsi mi nějaká povědomá, ale nevím odkud," zamyslela se Rebekah. Caroline mě zachránila.

„Myslím, že právě přestoupila na jinou školu Amy," řekla. „Psala rubriku o módě, takže pokud bys chtěla..."

„Jo, jasně, hned se hlásím," řekla Rebekah nadšeně.

„Fajn," řekla Caroline. „Scházíme se vždycky v pátek místo šesté hodiny. Netoleruji pozdní příchody."

„Přijdu včas," ujistila ji Rebekah a odešla.

„Eleno, ty ji znáš?" zeptala se Bonnie, když odešla.

„Ne, nikdy jsem ji neviděla, to vím jistě," ujistila jsem ji.

„No nic, takže naši slaďoučkou Rebeku jsme vyřešily," zvedla její složku a hodila ji na stůl. „Teď mám slíbené informace o Damonovi. Bello, jaks to myslela, že se motá okolo vás obou?"

„Eleno?" otočila se s úšklebkem na mě. Tak to ti pěkně děkuji, pomyslela jsem si. Bella se jaksi divně zatvářila, ale potom zakroutila hlavou.

„No," začala jsem. „Jde o to, že... když se mě Damon poprvý dotkl, ucítila jsem takový elektrický šok."

„Oh," přestala si Caroline motat na ukazováček pramínek vlasů. „Už i ty?"

„Vypadá to tak," přisvědčila jsem.

„No, teď je otázka, která z vás ho dostane," zajela si Caroline rukou do vlasů.

„Proto jsme se rozhodly, že si vybere on sám," ujala se slova Bella. 

„Cože?" usmála se Caroline. „Tvoje první zkušenost a už takhle komplikovaná? To mě podrž."

„Jo, k tomu už není co víc dodat," sklonila hlavu Bella.

„Mám nápad!" zvolala Caroline znenadání. „Moje máma dneska není doma. Uděláme si dámskou jízdu."

„Dobrý nápad," pochválila Bonnie.

Damon: 

Nalil jsem si do pohárku trochu bourbonu. Vchodové dveře bouchly. Otočil jsem se a čekal, až se někdo ozve. Když se nikdo neozýval, povzdechl jsem si a vydal se ke dveřím. Nikdo tam nebyl. Chvíli jsem jen stál. Potom se zpoza mě ozval hlas.

„Ahoj," pozdravil.

„Bratříčku," zašklebil jsem se a otočil se. „Copak ty tady děláš?"

„Přišel jsem se usmířit," vysvětlil Stefan. „Už se nechci hádat."

„Hm, tak to máš blbý," pokrčil jsem rameny s arogantním úsměvem. „Já jo."

„Damone," oslovil mě. 

„Hele, Stefane," protáhl jsem obličej. „Já se usmířit nechci. Nemám k tomu důvod."

„Teď už máš," řekl Stefan a nabral si také trochu bourbonu. „Viděl jsem tu Rebeku. Začala chodit na střední školu."

„Rebekah?" nadzvednul jsem obočí. „Ta ať se mi radši neukazuje na očích."

„A co bys jí asi tak mohl udělat?" zeptal se Stefan pobaveně. „Vždyť je to tisíc let stará, původní upírka."

„Jo, ale je to Rebekah," pokrčil jsem rameny. „Viděla tě?"

„Ne," řekl. „Kdyby jo, asi by za mnou běhala jako pejsek."

„Šla na střední školu, hodlá se tu usadit," přemýšlel jsem nahlas.

„A ty?" zeptal se Stefan a vypil celý obsah skleničky.

„Co?" zeptal jsem se nechápavě.

„Ty se tu hodláš usadit?" vysvětlil.

„Ne na dlouho," pokrčil jsem rameny. „Jen tu teď mám zábavu."

„Cože?" zeptal se Stefan.

„Sestry Elena a Bella Gilbertovy," vysvětlil jsem. „Dvojčata."

„No a?" ptal se Stefan. 

„Obě si mě oblíbily," usmál jsem se pyšně. „Hodlám je rozhádat a pak si dát večeři. Jsou dvě, nechceš se přidat?"

„Ha, ha, ha, vtipné, Damone," zasmál se Stefan ironicky.

„Co? Aha," zdvihl jsem ukazováček. „Ty vlastně jíš jenom zajíčky... No nic, budu jim muset sehnat zaječí uši."

„Nech je být, Damone," řekl mi Stefan.

„Ty mi nemáš co přikazovat," připomněl jsem mu, odložil mou skleničku a odebral se do mého pokoje.

„To by ses divil," zamumlal si ještě, položil něco na stůl (předpokládám, že skleničku) a odešel k sobě do pokoje.

Tak, máte za sebou další kapitolku, asi se budu opakovat, ale zase prosím, abyste mi odepsali v komentářích všechno, co si o tom myslíte :-)

Jinak tipněte si: Jak do Salvatorovic příběhu zapadá Rebekah? A odkud zná Elenu? A zná ji vůbec? :-)

Autor: AliceCullen999 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sestry navždy (?) 9. kapitola - Nováček: