Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Setkáme se Znovu 1

20.09.2009 (19:45) • Kacikacka • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 3247×

SETKÁME SE ZNOVU

1.KAPITOLA

„Mami, já už musím jít, mám tě ráda. Ahoj.“

„Ahoj Bello. Prosímtě buď opatrná. Miluju tě Ahoj.“

„Ahoj.“ A rozeběhla jsem se do autobusu. Jedeme totiž s mojí třídou na poslední společný výlet na Aljašku. Budeme tam týden.

Abych vám taky řekla něco o sobě. Chodím do základní školy v Port Angeles, - teda, chodila jsem – ale bydlím ve Forks s taťkou Charliem a mamkou Reneé. Mám ještě malou sestru, Elizabeth, je jí 10 let. Mě je 16 let – na základní školu jsem nastupovala a rok později – a celé mé jméno je Issabella Marie Cassidy Swan. Nejlepší kámoška se jmenuje Angela Weberová. Po prázdninách nastupujeme obě dvě na střední školu ve Forks ještě s pár spolužáky, ale teď si nemůžu vybavit s kterými. Asi to není podstatné.

Kufry už jsem měla v autobuse. Seděla jsem jak jinak než s Angie, za námi seděla Jessica s Lauren a před námi Steve s Jerrym, ostatní spolužáky jsem moc neřešila. Cesta trvala 20 hodin. Celou dobu jsme se skvěle bavili, kromě toho času, kdy jsme spali. Dorazili jsem do Denali, bylo asi 10 hodin večer. Učitelé nám dali klíče od pokojů a my šli spát. Pokoj jsem měla s Angie.

Snídaně byla v osm hodin, takže jsme vstávali v půl osmé. Stihli jsme to jen tak, tak. Po snídani jsme šli všichni na náměstí. Učitelé nám dali čtyř-hodinový rozchod.

„Kam půjdeme Cass?“ Zeptal se Steve. Všichni kámoši mi říkali Cass.

„Mohli by jsme se někam zdechnout.“ Navrhla jsem.

„No jo, ale kam?“ Zeptala se Angela.

„Tamhle vejš jsou nějaký vilky. Tam by jsme mohli jít.“ Šli jsme jen já a Angela, Steve a Jerry. (kluci patřili do naší partičky) Lauren s Jessicou šli nakupovat.

„Tak jo, stejně tu není nic zajímavého.“ Dodal Jerry. Celou cestu jsme se hrozně smáli všelijakým blbostem. Cesta nahoru nám trvala asi hodinu. Míjeli jsme poslední vilku. Byla úplně nejvýš, trošku odříznutá od ostatních. V tom se před námi vynořila skupinka lidí. Všichni byli bledí. Taky se, jen potišeji než mi. Nikdo z nás si jich moc nevšímal až na mě a Jerryho. Něčím mě fascinovali, ale vážně netuším čím. Bylo jich pět a všichni vypadali jak andělé. Ve předu šla blondýnka s černovlasým, velkým kulturistou. Za nimi šel takovej roztomilej blonďák, černovlasá dívka hodně podobná elfu a kluk s bronzovými vlasy. Zrovna se bavil s tou černovlasou dívkou. Zavadil o mě pohledem, ale hned s ním zase uhnul. Byli opravdu zvláštní a nádherní.

„Cass, podívej se.“ Zatřepala jsem hlavou a podívala se na Angelu. „Podívej se na Jerryho.“ Koukla se na něj, já jí napodobila. Jerry byl úplně mimo, koukal se na tu blondýnu. V tom se ten kulturista otočil a zařval na Jerryho.

„Hej!! Máš problém prcku?!“ Otočila jsem Jerryho, aby na tu holku neviděl. Já na toho velikána zavolala.

„Dej si voraz, godzilo.“ A uchechtla jsem se. Všichni človíčkové z mojí party se začali smát. To ho naštvalo, rozeběhl se za mnou. Hlavně nesmím začít zdrhat. Zastavil se těsně přede mnou.

„Říkala jsi něco?“ Zeptal se. Hlavně na sobě nedej znát strach. Radil mi hlásek ve mně.

„Aby sis dal voraz, kreténe.“ Zvláštním způsobem se na mě podíval.

„Tady si někdo moc dovoluje.“ Poznamenal.

„A takovýmu obrovi jako jsi ty to snad vadí?“

„Ne, jen že bych vás dokázal všechny skopat do kulata.“

„Proboha, už se třesu….Jo a mám pro tebe novinku. Víš jak se říká lidem, který mlátěj mladší? Chudáci, blbci, sraby. Kterejpak si asi ty?“ Teď už jsem se ho nebála. „A navíc, nemám zapotřebí bavit se s takovým povrchním frajírkem.“ Otočila jsem se a chtěla odejít. Chytl mě za ruku a otočil k sobě.

„Já ale nejsem povrchní frajírek.“ Řekl přesvědčivě. Jen jsem pohrdavě zakroutila hlavou, vytrhla mu svou ruku z jeho sevření, otočila se a došla své kamarády.

„Jdeme.“ Řekla jsem. Pokračovali jsme v chůzi.

„Tys mu to nandala.“ Řekl Steve.

„Ani bych neřekla.“ Zamumlala jsem odpověď. Něco mi na nich přišlo divný a jiný , ale co? Z přemýšlení mě vytáhla další poznámka.

„Blázníš, já bejt na tvým místě, tak už jsem posranej strachy a přesně to ho zarazilo, že si se před ním nesesypala. Ještě teď se určitě škrábe nevěřícně na hlavě.“

„Nekecej….hele, támhle je dobrej sad, jdeme tam.“

„Počkej, to je ale na soukromým pozemku.“ Řekla Angela.

„Pojď prosím tě, nikdo nás nenačapá.“. Povzbudila jsem jí a šli jsme. Blbli jsme tam asi půl hodiny. Pak nám začala být zima, tak jsme utíkali dolů do města. Zalezli do velkého obchodního centra. Všichni šli do cukrárny, já se ještě šla podívat do jednoho obchodu. Vešla jsem tam a zamířila si to rovnou ke stojanům s triky. Všimla jsem si, že o řadu dál stojí pět osob. Byli to ti, které jsme potkali tam nahoře. Ty dvě děvčata hadry vybíraly a kluci otráveně stáli a nudili se. Uchechtla jsem se. V tom se na mě ti chlapci podívali. Já jsem sklopila zrak a vybírala si dál trička. Najednou se u mě objevil takovej snědší chlapec. Mohlo mu být tak 17 let, víc ne.

„Ahoj, jmenuju se Denis.“ Podal mi ruku. Stiskla jsem jí, byla hrozně teplá, až mě pálila.

„Já jsem Cass.“ Usmála jsem se, byl docela hezkej, ale na toho s bronzovými vlasy neměl.)

„Ty je znáš?“ Zeptal se a ukázal na těch pět nadpozemsky krásných osob, ti nás nervózně pozorovali.

„Ne, proč?“ Pokračovala jsem v prohlížení triček. V tom se ozval cizí, za to nádherný, sametový hlas.

„Ahoj, já jsem Edward, nešla by jsi se mnou na kafe?“ Božsky se na mě usmál, málem se mi z toho podlomily kolena. Byl to takový ten pokřivený úsměv, který používají herci v telenovelách, ale ten jeho byl mnohem, mnohem lepší. Než jsem stihla něco říct, vložil se do toho Denis.

„Hele, Culleňáku, s tebou nikam nepůjde, když tak půjde se mnou.“ EHH!! A že by se třeba zeptali mě s kým chci někam jít a jestli vůbec chci jít.

„Ne, to s tebou nikam nepůjde, ještě….“ Nenechala jsem ho domluvit.

„Prrr, prrr, pánové. Já s váma nikam ani s jedním nepůjdu, ně že by jste nebyli oba hezký, ale ani jednoho neznám, takže Sbohem.“ Dobrý to je snad poprvý, kdy se o mě kluci hádali. Vzala jsem si obyčejné černé tričko a šla ho zaplatit. Vyšla z obchodu a zamířila do cukrárny. Nehodlala jsem nikomu říct, co se stalo. To by bylo zase vyptávání. Našla jsem je, přisedla si k nim a ujedla Jahody z Angelininy palačinky.

„Hej, to je moje.“ Řekla na oko naštvaně a přisunula ke mně talíř. „Tak co sis vybrala,“ Ujedla jsem další jahody, byly vynikající. Spolkla jsem sousto.

„Ale, jedno černý tričko.“ Najednou se u našeho stolu objevil…..MMM….sakra, jak se jmenuje?.......MMM…..Edward. Co tu chce?

SHRNUTÍ