Doufám, že se vám díleček bude líbit. V podstatě se tam nestane nic důležitého. Nevím, co vám mám napsat, snad jen to, aby ste měli dobré známky na výzo - ne jako já, věřte mi, moje vysvědčení bude katastrofické - a hodně štěstí do dalšího pololetí. Mějte se hezky.
25.01.2010 (19:15) • Kacikacka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1836×
SETKÁME SE ZNOVU
11.KAPITOLA
„Musím jít.“ Řekl, podíval se na mě, dal mi pusu na čelo a odešel. Ještě chvíli jsem cítila jeho vůni, ale po chvíli se i s tou druhou úplně vypařila.
A já se opět začala nudit. Do konce představení přišlo jen pár lidí, takže jsem se moc nepřetrhla. Když už lidi začali vycházet konečně ze sálu, čekala jsem nedočkavě na Cullenovi, ale oni se neobjevili. Docela mě to zklamalo. Ale co, nejsem tu přeci poslední den ne?
Hala se vyprázdnila a nikdo tu nebyl, když jsem ucítila jistou sladkou vůni. V tom se ke mně přiřítila bloncka. Byla naštvaná. Mile jsem se usmála a víc se pohodlně usadila na židli.
„Copak si přejete?“ Zeptala jsem se přívětivě.
„Nech mého bratra na pokoji!“ Skoro zakříčela. Byla naštvaná a to se mi líbilo. Ještě víc jsem se usmála.
„A proč bych to měla dělat?“ Zeptala jsem se provokativně. Její rozzuřený obličej zmizel a místo něj se objevil podlý úsměv.
„Protože je zasnoubený.“ Můj obličej zvážněl. Docela mě to dostalo, ale co, rozhodně jí nehodlám udělat radost.
„No a? Já tenhle vztah stejně neberu vážně. Je to jen malé… povyražení.“ Bez sebemenšího zaváhání jsem se jí dívala do očí. Zvedla jedn o obočí, povytáhla jeden koutek úst a odešla.
Bože, ta mě taky dokáže pořádně naštvat.
„Fuj!“ Šeptla jsem si sama pro sebe. Za půl hodinky jsem měla mít padla a taky mi to rychle uteklo.
Vzala jsem si věci, stoupla si před recepční pult a čekala na Veru, měla mě vystřídat. Ucítila jsem sladkou vůni, která se přemisťovala v patře nade mnou nadlidskou rychlostí.
V tu chvíli, jakoby se mi všechno zpomalilo, viděla jsem zrníčka pracho, jak se pomalinku snášejí dolů. Světlo, jak si dere cestu přes špinavé sklo dveří a Edwarda, jak běží lidskou rychlostí ke mně. Když už byl skoro u mě, vše se vrátilo do normálu. Edward ke mně dobíhal nadpřirozenou rychlostí a posléze se zastavil vedle mě.
Byla jsem z té situace vykulená, ale po malé chvilince mě probral Edwardův pohled, kterým mě bodal do tváře. Podívala jsem se na něj, usmála se.
„Ahoj.“ Řekla jsem a opřela se o pult. Jeho pohled byl ublížený a jeho hlas taky.
„Ty náš vztah nebereš vážně?“ Zeptal se a pořád se mi nedočkavě vpíjel do očí.
„Co prosím?“ Zeptala jsem se nechápavě.
„Rosalie mi vše řekla.“ Vybavila jsem si můj dvešní rozhovor… jakže… s Rosalií? Můj obličej se zachmuřil.
„Edwarde, já nemůžu brát vážně něco, co nebylo, není a ani nebude.“ Slovo nebude jsem zdůraznila. „A to, že jsme se tu dneska líbali ještě neznamená, že spolu něco máme.“ Čekala jsem na jeho reakci, ale nic neříkal. Zakroutila jsem hlavou a vydala se do kuchyně.
Ještě než jsem zmizela za dveřmi, otočila jsem se a řekla.
„Navíc, já nejsem ten, kdo je zasnoubený a randí s jinými.“ Nechápavě se na mě podíval. Já jsem se otočila na podpadku a odešla.
Pak už jsem Edwarda neviděla a popravdě, byla jsem za ráda.
…
22:30. Konečně. Zaposlouchala jsem se do Angelinina dechu, byl vyrovnaný. Spala jak nemluvně. Pomalu jsem vstala z postele, převlékla se z pyžama do šatů a vyšla na balkón. Byla nádherná noc, nebe bylo česté a hvězdy jasně zářily. A měsíc? Sice nebyl v úplňku, ale i tak mě zvláštně přitahoval.
Přelezla jsem z balkónu na žebřík a lezla dolů. Asi tak v půlce budovy jsem skočila. Dopadla jsem na zem a jen stála a koukala do blba. Poslední dobou jsem nějak úplně mimo. Ne poslední dobou, dneska.
Zatřásla jsem hlavou a rozeběhla se na místo, kde jsem se měla sejít s Denisem.
Na místě jsem byla za pár minut. Na můj vkus jsem běžela až moc rychle, ale na druhou stranu mě to úžasně uvolňovalo.
Ucítila jsem nakyslou „vůni“. Denis.
„Ahoj B… Cass.“ Opravil se rychle. „Jsem rád, že jsi přišla.“
„Hele, zkrať to jo, vážně nemám náladu poslouchat tvý poučující řečičky.“ Sedla jsem si na zem, opřela si hlavu o strom.
„Dobře, ale nepřerušuj mě prosím.“ Ježiš, ten toho taky nadělá. Znuděně jsem zakývala hlavou.
„No, tak jak bych začal?“ Zeptal se sám sebe. A mě to nedalo. Musela jsem si rýpnout.
„Co třeba od začátku?!“ Podotkla jsem posměšně.
„Slíbila jsi to.“ Vyčetl mi. Zvedla jsem ruce na znamení, že se vzdávám.
„Už mlčím.“ A on začal.
Autor: Kacikacka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Setkáme se Znovu 11:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!