Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Setkáme se Znovu 12

05.02.2010 (07:45) • Kacikacka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2152×

SETKÁME SE ZNOVU

12. KAPITOLA

„Co třeba od začátku?!“ podotkla jsem posměšně.

„Slíbila jsi to,“ vyčetl mi. Zvedla jsem ruce na znamení, že se vzdávám.

„Už mlčím.“ A on začal.

„Takže, určitě sis všimla, že se můžeš proměňovat ve vlka,“ chvíli se odmlčel. No, nepovídej. Kdyby jsi mi to neřekl, tak si toho ani nevšimnu. Jestli bude takhle zdržovat, tak ho uškrtím. „Víš, nejsi tak úplně vlk. Jsi vlkodlak. Proměňuješ se hlavně když jsi naštvaná, ale to se později naučíš ovládat. Taky ti musím říct něco o nás. My, já a kluci, jsme proměňovači, můžeme se proměňovat kdy chceme. Ale ten vlkodlak, který tě kousl, Sebastian, je dítě měsíce. On se proměňovat nemůže. Zůstane vlkodlakem až do té doby, než ho některý z upírů kousne.“ Tak to nechápu. Proč by ho měli upíři zabíjet? I když myšlenka na Sebastiana, jak se svíjí v bolestech mě lákala na tolik, že bych byla schopna uskutečnit ji sama. Bohužel, ž mých krásných a drastických představ mě vytáhlo další Denisovo dlouhé povídání...

„Mysleli jsme, že budeš stejná jako on, ale jak jsi sama zjistila nejsi. Jsi takový mix. Velikost a sílu máš po dítěti měsíce, ale proměňovat se můžeš jako my proměňovači.“ Přestávalo mě to bavit a tak jsem nechala Denise, aby si mlel ty svý kravinky a já pozorovala přírodu. Pozorovala jsem malé lesní živočichy, jak si budují domečky. Asi po pěti minutách jsem začala Denise znovu poslouchat.

„Taky tvé ženské rysy se více zakulatily. Máš hustší a delší vlasy, výraznější. Nebo aspoň budeš mít.“ No moment, takže změny okolo mé fyzické struktury ještě neskončily? Ach jo!

„Denisy?“ podíval se na mě. „Zkrať to!“ přikázala jsem. Jen pokrčil rameny a pokračoval.

„Mám pro tebe dvě ne moc dobré zprávy. Ještě než začnu tak se tě chci zeptat. Jaký myslíš, že je smysl života vlkodlaků?“ zeptal se. Bože, jak to mám asi vědět? Pokrčila jsem rameny.

„Měla by jsi přestat scházet se s Cullenovými,“ dodal Nechápavě jsem se na něj podívala.

„Upíři, to je důvod našeho bytí. Nejdřív byli upíři, ale protože se jim lidé neměli jak bránit, vyvinuli se z některých indiánů vlkodlaci. Jsme jejich úhlavní nepřátelé.“ Čekala jsem, kdy pocítím znechucení, kvůli tomu že jsem se dneska líbala s mým nepřítelem a taky hlavně vrahem lidí. Ale nic zvláštního jsem necítila.

„A ta druhá je o něco horší. Víš jak si říkala, že jediná tvá útěcha je, že za dva roky dospěješ? No, nevím jak to bude u tobě, ale my nestárneme a Sebastian taky ne.“ Pomalu mi docházelo, co mi teď říká. Chtěl pokračovat, ale já si zprudka stoupla a vyhrkla na něj.

„Moment, moment,“ na chvilku jsem se odmlčela, zhluboka se nadechla a pokračovala, „ty mi tu chceš naznačit, že já budu do konce svého života 16-ti letý pubertální děcko?“ zeptala jsem se ho naštvaně. Mé ruce se začaly lehce třást. Denis kývnul a já pokračovala.

„Z čehož vyplývá, že budu muset svou rodinu za dva roky opustit, nemýlím se že?“ všechno mi teď zapadlo do sebe.

„Ale proměnou si fyzicky zestárla o dva roky,“ namítl.

„O promiň, tak tedy za čtyři roky. Víš co? To na tom ale vůbec nic nemění. Ale to je tobě úplně jedno, protože jsi jen hnusný a smradlavý psisko!“ řvala jsem na něj ze všech sil a při tom udělala tři rychlé kroky dopředu. Ruce se mi třásly jako o závod.

„Dovol abych ti připomenul, že ty jsi taky to hrozné a nechutné psisko jak ty nám říkáš.“ Teď už jsem to nevydržela a zavrčela. Ano, chtěla jsem na něj zaútočit a roztrhat ho na kousky, ale to by mě nesměl někdo srazit na stranu. Cítila jsem palčivou bolest na mé pravé tváři. Ten hajzl mi jí pěkně rozerval. Rána se pomalu a jistě hojila.

Postavila jsem se, přede mnou stáli dva vlkodlaci. Musela jsem pryč. Tohle by totiž určitě nedopadlo dobře, kdybych tu zůstala ještě o chvilinku déle. Stáhla jsem si šaty a uvázala si je okolo jedné nohy. Všimla jsem si, jak se na mě oba vlci chtivě dívají a mají vypláznuté jazyky. Dělalo se mi z nich špatně. Měla jsem takovou chuť zabít je, ale to teď nešlo.

Rozeběhla jsem se směr hotel, do běhu jsem dávala všechno. Letěla jsem s větrem o závod. Bylo to tak uvolňující a osvěžující. Vítr mi rozevlával vlasy do všech stran. Těsně před hotelem jsem se odrazila a přistála v půlce budovy, jako vždy. Zbytek budovy jsem vylezla po svých. Opatrně jsem vešla do pokoje, zavřela za sebou dveře a zalezla do koupelny. Rychle se osprchovala a aniž bych se oblékla, zalehla jsem do postele a usnula.

Ráno jsem se probudila dost brzy. Vstala jsem a vylezla na balkón. Bylo mi jedno jestli mě někdo uvidí nahou. Stoupla jsem si k zábradlí a nechala vítr, aby ochlazoval mé horké a obnažené tělo. Najednou jsem dostala hroznou chuť se proběhnout po čtyřech. Nechat vánek čechrat mou srst. Bylo to snad poprvé, kdyby nevadilo to, že jsem monstrum. Stoupla jsem si na zábradlí a roztáhla ruce.

Odrazila jsem se a skočila směrem k lesu. Během letu jsem se proměnila ve vlkodlaka, takže do lesa jsem dopadla jako čtyřnohé monstrum. Bohužel jsem dopadla ne moc dobře, přede mnou totiž stála skupinka turistů, kteří na mě vystrašeně koukali. Než stačili cokoliv udělat, přeskočila jsem je jedním ladným skokem a uháněla dál hlouběji do lesa. V dálce jsem slyšela zurčení vody. Zastavila jsem se a zavětřila, ucítila jsem vodu míšenou s půdou a nádhernou sladkou půdou. Upíři? Ano jsou to oni. Utíkala jsem tím směrem. Po chvilince jsem je spatřila. Zastavila jsem na kraji prostranství. Bylo tam jezero a na druhé straně ode mě vodopád. U něj byli oni i s tou rodinou. Ale byl tam ještě někdo jiný. Jiný upír, divně zapáchal, tak jedovatě. Mrazení proběhlo celým mým tělem. Během chvilinky můj pohled našel majitele té děsivé vůně. Stál vedle rusovlasé upírky a měl rudé oči. Dostala jsem hroznou chuť ho zabít. Přikrčila jsem se a připravila ke skoku, když v tom pode mnou praskla větvička.