Tak, a po dlouhé době je tu další dílek. Omlouvám se, že to tak dlouho trvalo, ale byla jsem na horách. Užijte si dílek, zanechte koment a ahojky. :D:DXDXD
02.03.2010 (20:00) • Kacikacka • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 2994×
SETKÁME SE ZNOVU
13. KAPITOLA
Muse – Undisclosed Desires… Miluju tuhle písničku. Doufám, že se vám bude taky líbit.
Zastavila jsem na kraji prostranství. Bylo tam jezero a na druhé straně ode mě vodopád. U něj byli oni i s tou rodinou. Ale byl tam ještě někdo jiný. Jiný upír, divně zapáchal, tak jedovatě. Mrazení proběhlo celým mým tělem. Během chvilinky můj pohled našel majitele děsivé vůně. Stál vedle rusovlasé upírky a měl rudé oči. Dostala jsem hroznou chuť ho zabít. Přikrčila jsem se a připravila ke skoku, když v tom pode mnou praskla větvička.
Naštěstí, než si mě stihli všimnout, utíkala jsem lesem zpátky k hotelu. Měla jsem to teda jen tak, tak.
Zastavila jsem se na místě, kde jsem překvapila turisty. Proměnila jsem se na člověka a rozeběhla se hbitě ku předu. Zase se mi vše zpomalilo. Běžela jsem spolu s vánkem a nechala jej pročesávat mé vlasy. Na kraji lesa jsem se odrazila a přistála v půlce budovy. Bylo to zvláštní, čekala jsem že přistanu kus před budovou, ale ne. Má síla se asi zvětšuje.
Vylezla jsem po žebříku nahoru a pomalinku zalezla dovnitř. Angela spokojeně oddechovala. Vešla jsem do koupelny a pořádně se osprchovala. Cítila jsem se plná energie a dokonale odpočatá. Být ve vlkodlačím těle bylo velice příjemné a osvěžující.
Osprchovala jsem se a pořádně se osušila. Když jsem si čistila zuby, všimla jsem si, že mé vlasy jsou o hodně delší a hustší. Co bylo ještě divnější, bylo ale to, že u hlavy sem neměla odrostlé červené vlasy. Jakoby červená barva vlasů byla má pravá barva. Divný!
Další změna, které jsem si všimla byla u mých očí a řas. Řasy byly hustší a delší. No a oči? Oči byly výraznější a hlubší.
Doufám, že už se víc měnit nebudu, protože už i tohle je moc.
Dokončila jsem ranní hygienu a šla zpátky do pokoje. Oblékla jsem si podprsenku, od včerejšího dne mi musely narůst prsa, protože šla zapnout jen opravdu těžko. Vzala jsem si červené upnuté tričko, aspoň se nebudu muset převlékat do halenky, a černé jeany. Na nohy jsem si obula kecky, stáhla vlasy do culíku a čekala, kdy se Angela probudí.
Ale protože bylo už půl osmé a Angela se pořád neprobouzela, musela jsem zakročit.
„Angie, vstávej!“ budila jsem jí. Pomalu se probrala a vstala z postele. Vzala si věci a ještě než zmizela v koupelně, podezřele si mě změřila. Já si sedla na postel a čekala na ní.
Během čtvrt hodinky byla vykoupaná a mohli jsme jít na snídani.
„Angie?“ zeptala jsem se jí když jsme jeli výtahem dolů.
„Ano?“ podívala se na mě.
„Nešla by jsi se 12. července v Seattlu do kina? Dávají Saw VI.“ Její zamyšlené oči se rozzářily.
„Určitě. Chtěla jsem na něj jít. Musíš mi ale slíbit, že přespíš u nás,“ řekla.
„Proč?“ To by mě zajímalo, co vymyslí.
„Už strašně dlouho si přeju někoho zabít. A ty jsi skvělý kandidát.“ Ježiš. To je střevo.
„Oou! Měla bych se bát,“ zašeptala jsem tak, aby to Ang slyšela. Ona se zasmála.
Vyšli jsme z výtahu a namířily si to rovnou do jídelny. Většina lidí už tam byla. Sedli jsme si k Jerrymu, Steveovi, Lauren a Jessice.
„Ahoj lidi,“ pozdravili jsme je s Angelou. Všichni se na nás usmáli.
Nasála jsem vzduch a ucítila nádhernou vůni jídla, která se linula od švédského stolu. Začaly se mi nehorázně zbíhat sliny. Vstala jsem a došla si pro něco dobrého.
Snědla jsem toho víc než obvykle, ale chutnalo to skvěle. Všechno chutnalo skvěle.
„Praskneš,“ poznamenal Jerry, když jsem do sebe cpala čtvrtý rohlík. Jen jsem mávla rukou, spolkla sousto a promluvila.
„Tak ať, aspoň ode mě bude pokoj.“ A usmála jsem se.
Dojedla jsem rohlík a dostala chuť na kafe. Kde se ve mně ty chutě najednou berou? A jelikož jsem, technicky, zaměstnanec hotelu, můžu si dojít bez problému do kuchyně.
Vstala jsem od stolu a namířila si to směr kuchyně. Zrovna jsem procházela okolo stolu, kde seděl náš třídní „all stars team“. Víte koho myslím, takový ty frajírky. Když mě zastavila Amy. Třídní princezna a děvka. Dala každýmu. Úplně každýmu. Stoupla si přede mě a ještě než začala mluvit, všimla jsem si, jak po ní kluci chtivě koukaj. Bléé!
„Ahoj Cass,“ pozdravila mě.
„No nazdar,“ řekla jsem otráveně a začala poklepávat nohou.
„Nechtěla by sis k nám přisednout?“ zeptala se. Moment, tady něco nehraje. Teď jsem si všimla, že kluci nekoukaj na ní, ale na mě. O shit! Podívala jsem se k našemu stolu. Moji kamarádi nás odtud pozorovali.
„Ani za nic. To si radši vypíchnu obě dvě oči,“ odpověděla jsem pohrdavě a odešla do kuchyně. Za to, co jsem teď udělala, jsem se cítila královsky. Konečně to tý naší princezničce nandal.
Došla jsem k Wendy, která stála u snídaňového servisu a něco tam kuchtila.
„Ahoj Wendy,“ pozdravila jsem jí. Překvapeně se na mě podívala.
„Ahoj, co ty tu?“ zeptala se.
„Přišla jsem si pro kafe. Můžu?“ Vzala jsem do ruky hrnek a chtěla si nalít. Ona mi ho ale z ruky vzala.
„Počkej, já ti naliju sama,“ řekla.
„Dobře. Dík.“ Byla opravdu hodná.
„Od kdy kafuješ?“ zeptala se zvědavě. No jo, od kdy kafuju?
„Ode dneška. Život je plný změn,“ řekla jsem a ona chápavě zakývala hlavou. Podala mi hrnek s voňavou tekutinou.
„Prosím,“ řekla a usmála se.
„Děkuju.“ Úsměv jsem jí oplatila a odešla. Vyšla jsem z kuchyně a už chtěla jít k našemu stolu, ale uslyšela jsem něco, co mě velice zaujalo.
Autor: Kacikacka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Setkáme se Znovu 13:
plosíííímdalší kapču
Ohh..ne už tak dlouho tu není další kapitolka.. proč??
Rychle další kapitolku nebo to nepřežiju..
Jinak velmi pěkné..tento příběh mě zcela uchvátil..je to strašně zajímavý..je to rozdíl od ostatních příběhů které jsou až moc podobné Stmívání..neříkám že se mi ostatní nelíbí ale..Sakra co to tu melu?? No..prostě velmi pěkná povídka a kapitolka..
Honem další..
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!