Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Setkáme se Znovu 5

15.10.2009 (15:45) • Kacikacka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3015×

SETKÁME SE ZNOVU

5.KAPITOLA

Blondýnka oběma dala facku – znělo to, jako kdyby do sebe narazily dva kameny – a něco jim zašeptala. „Tady máte lístky. Přeji příjemnou zábavu.“ Usmála jsem se. Ona mě na oplátku probodla pohledem a odešla i s celou svojí a i tou druhou rodinou. Když zmizeli z dohledu, oddechla jsem si a zula si boty. Zašla jsem si do kuchyně pro jídlo. Potkala jsem se tam s Wendy.

„Tak co, jak to jde?“ Zeptala se mě.

„Docela to ujde. V kolik to má končit?“

„To představení? No ve 14:30 je přestávka a končí ve 14:45, tak tu radši buď. Celé představení končí v 16:15.“

„Jo, díky.“ Když jsem se najedla bylo 13:45. Vystřídala jsem Wendy, která to tam za mě chvilku vzala, abych si odpočinula. Sedla jsem si na pult a chvíli si s ní povídala. Byla opravdu milá. Prý mi zařídí brigádu do konce pobytu. Dali jsme si na sebe icq a číslo. Ve 14:25 odešla zase pomáhat do kuchyně. Já si obula boty a čekala až z kinosálu vyjdou lidi. Opravdu, za pět minut vyšli, ale většina si to namířila do místnosti s občerstvením a nebo na záchody. Jenom dva věrní Cullenovic kluci přišli.

„Ahoj, neznáme se náhodou? Já jsem Emmett.“ Takže kulturista se jmenuje Emmett.

„Ne, bohužel.“ Odpověděla jsem.

„Ale mě si určitě pamatuješ, že? Já jsem Edward.“ A zase se na mě usmál tím nádherným pokřiveným úsměvem. Ó můj bože!! Dostala jsem hroznou chuť ho políbit. Zlehka jsem si jazykem přejela spodní ret a v zápětí ho skousla.

„Je mi líto pánové, ale já vás opravdu neznám, museli jste si mě s někým splést.“ Řekla jsem asi po pěti vteřinách. Jak se mi najednou lehce lhalo.

„Emmette, Edwarde, pojďte, za chvilku to začíná.“ Zavolala na ně ta malá, co vypadá jak elf. Oba dva se na mě hezky usmáli a odešli. Z nich taky sálalo nebezpečí, dokonce o trošku víc než z Denise a jeho kamarádů. Takže mě Cullenovi přitahovali víc. Nemyslím jako, že bych se do nich zamilovala, to ne!! Ale že byli zajímaví, chtěla jsem o nich vědět víc. Zatřepala jsem hlavou a tak vyhnala tyhle divné myšlenky. Zula si boty a koukla se na internet. Čas mi rychle utíkal, takže boty jsem si začala obouvat až v 16:14. Měla jsem to jen tak, tak.

Hosti začali vycházet z kinosálu a buď si to mířili ke mně pro klíče nebo ven. Poslední tam zůstali Cullenovi. Přišla ke mně ta černovlasá dívka. Edward mě z dálky probodával zkoumavým pohledem. Trošku jsem se začervenala.

„Dobrý večer, jaké máte přání?“ Zeptala jsem se jí zdvořile.

„Chtěla bych tři apartmány po dvou pokojích.“ Mile se na mě usmála.

„Určitě, vydržte chvilku, s balkónem nebo bez?“

„S balkónem.“

„Dobře, tak to bude číslo A450, A451 a A452.“ Vzala jsem klíče a podala jí je, ještě jsem jí dala podepsat nějaké papíry. „Tak, přeji příjemný pobyt.“

„Děkuji.“ Usmála jsem se na ní. Jakmile zmizeli na schodišti, zhroutila jsem se na židli.

„Tak co Cass, jak ti to jde?“ Vylekal mě něčí hlas. Byl to Denis a měl na sobě motorkářskou bundu a kraťasy.

„Ježiši, tohle mi nedělej. Ty mi chceš vážně přivodit infarkt co?“

„Ne, omlouvám se ti. Jen jsem se tě chtěl zeptat, jestli ten dnešek platí.“ Mrknul na mě okem.

„Určitě jo, ale s kým mě budeš seznamovat, když kluky už znám?“

„Ty je jo, ale oni tebe ne.“ Kývla jsem.

„Tak jo, v jedenáct tam budu.“

„Dobře.“ Naklonil se ke mně a dal mi pusu na tvář. „Moc ti to sluší.“ Zašeptal a odešel. Asi tak minutu jsem tam stála, než jsem si uvědomila, co se stalo. Po půl hodině za mnou přišel ředitel hotelu.

„Tak jak se vám pracuje Issabello?“ Byl moc milý.

„Jsem Bella… “ Další výjimka která mi může říkat Bella. „… a pracuje se mi dobře, jen mě z těch bot bolí nohy.“ Postěžovala jsem si.

„Na to si zvyknete.“

„No to doufám.“

„Wendy se zmínila, že by jste chtěla brigádu až do konce vašeho pobytu.“

„No, kdyby to šlo. Byla bych ráda.“ Přiznala jsem.

„Dobře já to nějak zařídím. Za deset minut vás přijde vystřídat Vera, tak se potom dojděte najíst a počkejte v hale na vaší třídu.“

„Jo, děkuju moc.“ Usmál se a odešel.

Potom, co přišla Vera, jsem se šla najíst a pak do haly čekat na ostatní. Přišli za pár minut. Moje parta za mnou hned přišla. Angela se mě na nic neptala, protože věděla, že jí stejně všechno později řeknu. Ale ostatní vyzvídali, vždycky jsem si něco vymyslela. Nakonec nás pustili na pokoje a já si okamžitě šla lehnout. Nastavila si budík na 22:00 a usnula. Byla jsem hrozně utahaná.

V deset mě probudil budík, rychle jsem ho vypla, aby nevzbudil Angelu. Naštěstí spala tvrdě. Rychle jsem se oblékla a vylezla na balkón, z balkónu na žebřík a to samé co první den. Na louku jsem dorazila a bylo asi půl dvanácté. Kluci už tam byli a zase jen v kraťasech.

„Ahoj Cass.“ Pozdravili mě sborově, když jsem za nimi přišla. „Už jsme mysleli, že nepřijdeš.“ Řekl Dave a mrkl na mě, já se jen usmála.

„Ahoj, omlouvám se.“ Pozdravila jsem je. „Můžete mi vysvětlit jak to, že vy se tu válíte jen v kraťasech a já tu klepu kosu i v zimní bundě a v riflích?“

„To není důležitý, teď.“ Will slovo teď jen zamumlal.

„Pojď za mnou.“ Řekl Denis. Přišla jsem k němu. Podtrhl mi nohy a než jsem stihla spadnout na zem, chytl mě do náruče a přitiskl k sobě. „Aby si nám tu nezmrzla.“ Mluvil ke mně jako k malému děcku, ale mě opravdu začalo být teplo.

„Tak kdy už přijde?!“ Zeptal se Andrew znechuceně, ale zároveň nedočkavě.

„Vydrž chvíli.“ Odpověděl Will.

„Je tu něco co mi uniklo?“ Zeptala jsem se, protože jsem neměla ani páru o čem se tu mluví.

„Nic důležitého.“ Řekl Dave a usmál se tím stylem: Chci tě. Denis na něj zavrčel. Dave mu to oplatil.

„Nechte toho kluci.“ Okřikl je Will. Denis mě postavil a začal mi ukazovat hvězdy a postupně je pojmenovával. Při každé hvězdě mě políbil na krk. Zavřela jsem oči a vnímala jen to, jak se jeho horká kůže dotýká té mé. Byla jsem zmatená, protože pokaždé když mě políbil, představovala jsem si, že je to Edward. Položil svoje ruce na mé boky a trošku se odtáhl.

Najednou jsem před sebou ucítila tichoučké funění. Ruce z mých boků zmizely. Otevřela jsem oči a přede mnou stál vlk dvakrát větší než já, možná, že ještě větší. Vytřeštila jsem oči a couvla o krok. Vlk se na mě podíval, ale nebyly to oči vlčí, tyhle byly lidské, inteligentní. Přikrčil se a začal vrčet. Na koho útočí? Otočila jsem se, ale nikdo tam nebyl. Takže útočí na mě?