Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Setkáme se Znovu 6

V jídelně

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Setkáme se Znovu 6Je tu další kapča. Víte co, a je mi jedno kolik tu bude komentíků, stejnak bych jí sem přidala tak či tak pro ty co to čtou. (Ale psát komenty můžete, to vám nezakazuju) Jinak vím, že písnička, kterou sem vám dala k téhle kapitolce už tu byla, ale mě se sem do téhle situece hrozně hodí, tak si ji pusťte. Pište komentíky, budu za ně moc ráda.

22.10.2009 (13:00) • Kacikacka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2664×

SETKÁME SE ZNOVU

6.KAPITOLA

Písnička ke kapitolce je ZDE

 


Najednou jsem před sebou ucítila tichoučké funění. Ruce z mých boků zmizely. Otevřela jsem oči a přede mnou stál vlk dvakrát větší než já, možná, že ještě větší. Vytřeštila jsem oči a couvla o krok. Vlk se na mě podíval, ale nebyly to oči vlčí, tyhle byly lidské, inteligentní. Přikrčil se a začal vrčet. Na koho útočí? Otočila jsem se, ale nikdo tam nebyl. Takže útočí na mě? Couvla jsem o další krok. Vlk zavrčel hlasitěji.

Snažila jsem se zachovat si chladnou hlavu, ale panika byla silnější. Prostupovala celým mým tělem a něco ji doprovázelo. Byl to adrenalin. Ten mi umožnil pomalu se shýbnout pro kamínek, který ležel pode mnou. Napřáhla jsem se a hodila ho na pravou stranu ode mě. Letící kámen upoutal vlkovu pozornost a já využila jediné šance, abych se zachránila, i když byla šance jedna k milionu, že mu uteču.

Rozeběhla jsem se na levou stranu. Proč já tenkrát neposlecha Edwarda. Neměla jsem se s Denisem vůbec bavit. Najednou do mě narazilo něco teplého, chlupatého a zároveň tvrdého, cítila jsem jak mi něco drásá hruď, a odmrštilo mě to na protější strom, do kterého jsem narazila hlavou. Čekala jsem až se objeví bolest hlavy, ale ta se vůbec nedostavila. Naopak jsem ucítila novou bolest na hrudi. Vedla ve třech pruzích od mé levé klíční kosti až k pravému boku. Byla to hrůza. Bolelo to tak strašně. Cítila jsem, že mám prořízlou levou plíci, protože pokaždé když jsem se nadechla, zapálilo to tak hrozně. Najednou mě něčí teplé ruce chytly do náruče a někam mě nesli. Po chvíli mě zase položily a já ucítila, jak na můj obličej září měsíc.

„Jak dlouho?“ Zeptal se někdo netrpělivě a provinile.

„5 vteřin.“ A co? Co se má stát za pět vteřin. Vždyť já nic… Zakřičela jsem bolestí.

„ÁÁÁÁÁÁÁ… !“ Cítila jsem jak se moje kůže pomalu natahuje. Moje tělo začínalo nabírat zvláštních tvarů. Nevěděla jsem jakých, ale v jednom jsem si byla jistá, jsem v koncích, umřu. Když už to vypadalo, že bolest nemůže být horší, začala moje pokožka praskat. Následoval další výkřik bolesti. „ÁÁÁÁÁÁÁÁU… !“ Potom jsem zavrčela a automaticky vypjala svou hruď směrem nahoru. Ale bolest neustupovala, cítila jsem, že každou chvíli vybouchnu, exploduju, jako nafukovací balónek, když do něj pýchnete špendlíkem. Najednou se ozvalo jedno velké prasknutí a bolest se rázem vytratila.

Zhluboka jsem se nadechla, levá plíce už mě nepálila. Naopak, fungovala jako nová. Ucítila jsem spoustu, pro mě neznámých vůní. Cítila jsem vodu a sníh. WOW.Páni, já opravdu cítila sníh. A dřevo. Pak mě do nosu praštilo pět různých vůní najednou.

Teď jsem se zaposlouchala, slyšela jsem, jak si voda dere cestu skrz hlínu, jak někde blízko dýchá pět osob a bije pět velkých srdcí, jak si někdo přešlápl z nohy na nohu a nedočkavě zafuněl, jak pode mnou roztává sníh.

Otevřela jsem oči a uviděla něco úžasného. Měsíc, viděla jsem každý jeho kráter, byl nádherný, viděla jsem jak se v dálce zhasínají světla, ale něco mi říkalo, že mám být ve střehu. Rychle, až moc rychle, jsem se postavila, ale nestála jsem na dvou, ale na čtyřech, jako nějaké zvíře.

Proboha, jak to, že stojím na čtyřech? Podívala jsem se na své přední končetiny, moje ruce už tam ale nebyly, teď tam byly dvě chundelaté tlapy. A to samé bylo u zadních končetin. Co to se mnou k sakru je?! Najednou někdo promluvil. Ale nebyl to hlas, který by slyšel každý, byl to hlas v mé hlavě, instinkt. Zaposlouchala jsem se do něj. Buď na pozoru. Je tu nebezpečí!

Automaticky jsem se přikrčila do bojového postavení, před sebou jsem uviděla pět osob a jednoho vlka. Zavrčela jsem a vycenila tesáky.

Jeden vystoupil z řady a promluvil. „Cass, jsi to ty ano. Já jsem Denis. Hlavně se uklidni, nechceme ti ublížit, zkus třeba myslet na něco hezkého a já ti potom všechno vysvětlím.“ A co mi poradil můj instinkt? Poslechni ho. Dobře, nejhezčí myšlenka? Mám hlad, ne to není ono, jízda na motorce? Bingo.

Představovala jsem si jak se proháním po silnici na svojí lásce a jak mi vítr čechrá mé rozpuštěné vlasy. Pocítila jsem příjemnou změnu, uklidnění, ale taky moje srst se začala svršťovat.

„Co se děje? Vždyť ona se přece neměla přeměnit zpátky.“ Řekl něčí vyděšený hlas. Za chvilinku jsem byla zase člověk.

„Denisy oblékni ji.“ Něčí ruce na mě začaly natahovat kusy látky, teď už mi nepřišly tak teplé, jako před tím. Najednou jsem uslyšela křupání kůže, čekala jsem, že mě pohltí bolest. Napjala jsem se, ale nic se nedělo.

„To je dobrý Bells, uklidni se.“ Řekl, nejspíš Denisův hlas. Bells? On mi řekl Bells? Jak ví, že jsem Bells, já sem pro něj přeci jen Cass! Projel mnou záchvat vzteku. Cítila jsem, jak se moje ruce klepou. „Klid Bellinko.“ Bellinko? To si posral chlapečku. Teď už se chvělo celé mé tělo. Projela mnou další vlna vzteku. „Wille?!“ Co se to tu sakra děje?! Zeptala jsem se sama sebe v duchu. Další, teď už mnohem větší vlna vzteku. Moje tělo se třáslo jako o závod.

„Denisy jdi od ní!“ Zaslechla jsem, ale Will to nebyl. Moje tělo se znovu začalo měnit. Zavrčela jsem. Ucítila a uslyšela praskání mé kůže. Trhavou a příšernou bolest a pak nic. Rychle jsem se postavila na všechny čtyři a zavila. Promluvil ke mně můj instinkt. Dávej pozor! Podívala jsem se před sebe a uviděla tam šest vlků. Teď mi radil i rozum. Neútoč, můžou tě zabít. Je jich víc. Ten zněl ale potichu, slabě a nedůležitě. Za to instinkt byl výraznější. Zabij je, no tak je zabij. Roztrhej na kousíčky. Si silnější a větší. Hlas zněl krásně, lákavě a sladce. A měl pravdu. Ne většinu z těch vlků jsem se dívala ze shora až na jednoho. Byl tak stejně vysoký jak já.

Už jsem se nad ničím nerozmýšlela. Přikrčila jsem se, vycenila tesáky a dlouze zavrčela.


Rvačku si nechám až na příště.




Autor: Kacikacka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Setkáme se Znovu 6:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře