Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Setkáme se Znovu 7

15.11.2009 (13:15) • Kacikacka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2296×

SETKÁME SE ZNOVU

7.KAPITOLA

Už jsem se nad ničím nerozmýšlela. Přikrčila jsem se, vycenila tesáky a dlouze zavrčela. Ti vlci ale stáli jako sochy vytesané do kamene a čekali až zaútočím. Ještě víc jsem se přikrčila a zavrčela. Vyskočila jsem a vrhla se na toho největšího. Srazila jsem ho a i s ním přerazila dva stromy vejpůl. Vrazil svoje tesáky do mého ramene a trhl. Bolelo to, ale v zápětí ta tržná rána srostla. Zakousla jsem se mu do krku a škubla. Vytrhla jsem mu kus masa. Zakňučel, až se to rozléhalo po celém lese. Rána se mu taky zacelovala, ale pomaleji než mně. Nechala jsem ho a otočila se na ostatní vlky. Nebyli tam. V tom se z mé pravé strany ozvalo bušení tlap do země. Koukla jsem se tím směrem, hrnulo se na mě všech pět vlků. Když už byli skoro u mě, uskočila jsem. Běželi za mnou. Letěla jsem hrozně rychle a dostala se až k asfaltové silnici. Zastavila jsem se a otočila, stáli 200 metrů ode mě a i přesto jsem je viděla jako kdyby vzdálenost mezi námi bylo jen 2 metry. Už tam byl i ten, kterého jsem napadla. Na něco se soustředil. Pocítila jsem jak se mi někdo snaží dostat do hlavy, toho vetřelce jsem ze svých myšlenek vytlačila. Uklidnila jsem se, sice mi to trvalo 3 minuty, ale i přes to se mi povedlo přeměnit se zpátky na člověka.

Byla jsem tam úplně nahá, ale zima mi vůbec nebyla. Rozeběhla jsem se k hotelu a aniž bych to chtěla, tak ve vzdálenosti 25 metrů od budovy jsem se odrazila a skočila. Přistála jsem v půlce hotelu a chytla se žebříku. Poklepala jsem hlavou a teď už normálně vylezla nahoru na náš balkon. Otevřela dveře a otevřela je tak, že nebylo slyšet, jak se zaklaply. Šla jsem normální chůzí do koupelny, ale ani jednou jsem nezaslechla jak má chodidla dopadají na podlahu. Rychle jsem se osprchovala, oblékla se do pyžama a šla spát. Jakmile jsem zalehla a zavřela víčka, tak jsem usnula. A při tom doufala, že všechno co se stalo dneska v noci byla jen špatná noční můra.

Ráno mě vzbudil budík, jenomže jak jsem ho chtěla vypnout, tak jsem si asi nevypočítala jakou silou ho vypínám a budík byl na maděru.

„Shit!!“ Řekla jsem potichu a začaly se mi třást ruce. Vzpomněla jsem si co se stalo včera v noci a v tu ránu jsem se klepala celá. Ne nemůžu se tu proměnit. Vztek prostupoval každým kouskem mého těla. Pořád jsem doufala, že je to jen noční můra a čekala až se probudím. Neprobudila jsem se. Snažila jsem se uklidnit. Nějakou hezkou myšlenku, no tak Cass, mysli!!“

Pomalu, ale jistě jsem se začala uklidňovat. Po pěti nekonečně dlouhých minutách se klapání umírnilo a po chvíli úplně přestalo. Vstala jsem, vzala si čistě oblečení a zalezla do koupelny. Po sprše jsem se na sebe podívala do zrcadla, přišla jsem si jiná, divná. Můj obličej už nevypadal dětsky, ale dospěle. Vždycky jsem měla trochu křivý nos. Teď byl rovný a souměrný. Rty jsem měla o něco plnější a oči vetší. Hnědá barva panenek mi zůstala, jen mi přišly hlubší. A taky moje řasy byly o hodně delší, ale toho si lidské oko ani nevšimne.

Co mě ale vyděsilo víc, bylo to, že po ráně na hrudi, nebyla ani památka a rameno bylo taky v pořádku. Oblékla jsem se do sportovních bavlněných šatů nad kolena a při tom uvažovala, jestli se mi to vážně nezdálo, ale to jak jsem se dneska ráno klepala nebylo normální.

Vylezla jsem z koupelny a sedla si na svou postel. „Angie, vstávej.“ A můj hlas taky dost dospěl. Neprobouzela se. „Angelo Nimfadoro Weberová!!“ V tu ránu byla na nohou. Nesnášela, když jí někdo říkal Nimfadoro. Probodla mě pohledem a zalezla do koupelny. Po pěti minutách vylezla, ale vypadala, jakoby teprve teď vstala z postele.

„Prosím tě, co děláte vždycky, když jste venku?“ Zeptala jsem se jí při tom, když jsme jeli výtahem dolů. Ona si mě podezřele měřila.

„To se radši oni neptej, z krásného výletu se stalo lezení po horách. Jediný kdo se baví je Evens s tou průvodkyní a s ostatními kantory.“

„Aha.“ Chtěla jsem ještě něco dodat, ale předběhla mě.

„Nezměnila si se přes noc?“ Jaj!!

„Ne proč?“ Výtah zastavil a my z něj vyšli. Všichni už byli v jídelně, v hale čekal jen pan učitel Evens.

„Angelo, jdi se nasnídat, Issabello, s tebou si chci promluvit.“ Sakra!! Angela se na mě soucitně podívala a zalezla do jídelny. Došla jsem k učiteli.

„Tak co jsem zas provedla?“ Zeptala jsem se znuděně. Nadzvedl jedno obočí. Čekala jsem až promluví, byl zticha. „Co potřebujete pane učiteli?“ Zeptala jsem se naoko zdvořile.

„Toto trvalo. Nějak se ti ztrácí z hlavy základy slušného chování.“ Doufám, že mi tu nehodlá dělat přednášku o tom jak se mám chovat a jestli jo, tak ho holt budeme muset poslat domů po kouskách. „Ředitel hotelu, pan Brown, říkal, že jsi prý rozbila nějaké nádobí a že si to musíš odpracovat, takže už nikam do konce pobytu nepůjdeš. Budeš tu pracovat. Samozřejmě to ještě dnes oznámím tvým rodičům. Tak, nástup do práce je jako včera. Teď se můžeš jít nasnídat.“ Usmál se. Cože?! On se na mě usmál? Pokorně jsem kývla hlavou a šla se najíst. Snědla jsem dvakrát víc než obvykle. Když jsem se najedla, měla jsem ještě nějaký čas, takže jsem si povídala se spolužáky. No povídala, spíš oni vyslýchali mě.

„Nejsi jiná? Mně přijde, že si přes noc nějak dospěla.“ Řekl Steve. Proboha. Proč musejí být tak všímavý? Předstírala jsem nechápavý obličej.

„Cože, já a dospět? To nemůžeš myslet vážně.“ Do hovoru se vložila Lauren.

„Ale si vážně jiná, máš větší oči.“ No super. Jak se z tohohle vyvlíknu?

„To je pěkná blbost. Hele, co vlastně máte dneska dělat?“ Snažila jsem se změnit téma.

„Dneska? To jdeme do toho 3D kina na nějaký triler a pak už nevím co Evens říkal.“ Odpověděl Jerry.

„Neměli jsme jít na ten festival?“ Zeptala se Jess.

„Jo, jo.“ Dodal Jerry. Do jídelny přišel učitel.

„Takže, dojděte si do pokojů pro věci a za 10 minut buďte všichni v hale.“ Jeli jsme s Angelou nahoru výtahem a ona si mě pořád podezřele měřila. Začalo mi to lízt krkem. Zalezli jsme do pokoje a Angie na mě hned spustila.

„Co se stalo?“ Probodla mě naštvaným pohledem.

„Co by se mělo stát?“ Odpověděla jsem otázkou.

„Chováš se divně od té, co jsme byli v tom centru. Vždycky si mi všechno říkala, ale najednou si jedno velké tajemství.

„Angelo, prosím tě, tak jsem se trošku změnila, proboha, co je na tom špatného?“ Musela jsem se hodně uklidňovat.

„Ze dne na den? To i Jessice trvalo dýl, než se z ní stal shopaholik.“ Uklidni se Cass, je to v pořádku.

„Angelo a co vlastně chceš?“ Řekla jsem téměř klidným hlasem.

„Vědět co se děje. Neříkej mi, že to, jak si se dneska ráno klepala bylo normální. Vždyť jsi málem vyskočila z kůže.“ Ona byla vzhůru? O SHIT!!

„Byla mi zima!“ Odsekla jsem. Začínala mě docela štvát.

„Ale prosím tebe, a to ti mám jako věřit?!“ Ježiš marja. Já ji snad zabiju. Začaly se mi klepat ruce. Zvíře ve mně se hlásilo znovu k životu.

„Sakra Angelo, můžeš to přestat řešit?!“ Zařvala jsem na ní. Trošičku couvla a přikrčila se. Musela se mě bát. Otočila jsem se k ní zády, stiskla ruce v pěst a snažila se toho netvora v sobě potlačit. Povedlo se mi to Vzala jsem si sukni, halenku a boty. „Musím jít.“ Zamumlala jsem, protáhla se okolo ní a vyšla ven. Potřebovala jsem se uklidnit. Uviděla jsem schodiště a dostala jsem bombastický nápad. Doběhla jsem k němu. Kdybych teď skočila, cítila bych se určitě skvěle.