Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Setkání 2. část

04.09.2010 (13:15) • Danca11 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2113×

O pár hodin později se Esmé probudila. Vzbudila ji palčivá bolest v noze. Seděla na posteli a rozhlížela se po pokoji. Byla tma, Esmé poznávala obrysy předmětů a snažila se zklidnit srdce, které bušilo jako o závod. Po chvíli si lehla, ale nemohla usnout. Hlavou jí vířily myšlenky a otázky, na které neznala odpověď. Nakonec ji únava přemohla. Usnula neklidným spánkem, ze kterého se probouzela a po kterém se cítila ještě unavenější. Bolavá noha jí k tomu přispívala ve velké míře.

O několik hodin později oknem pronikly první sluneční paprsky a Esmé se natáhla pro noviny, které si asi zapomněla nějaká sestřička. Zanedlouho již byla vzhůru i stará paní a ihned začala mluvit. Esmé bylo příjemné popovídat si s někým. Na svůj věk byla stařenka aktivní a působila doktorům jen samé problémy. Neustále odmítala jíst léky, dožadovala se bylinek a podobných věcí.

Vyprávění o jejím chatrném zdraví narušila sestřička, která donesla léky. Esmé je ochotně spolykala, noha ji pálila a brněla. Stařenka oproti tomu odmítala cokoli sníst. Esmé to přišlo trochu dětinské. Sestřička nakonec nad vzpurnou babicí, jak ji šeptem nazvala, zlomila hůl. Pomohla Esmé dojít na toaletu a trochu se upravit.

Po návratu se cítila o mnoho lépe, léky začaly účinkovat a bolest v noze slábla. Zanedlouho strou paní odvezli na vyšetření a Esmé na pokoji osaměla. Noviny si pročetla ještě jednou a to i články, které ji tak moc nezajímaly. Po asi hodince se stařenka vrátila na pokoj a spustila serenádu stížnosti. Esmé se ulevilo, když se začala rozvážet snídaně a rohlíky s máslem a sýrem stařenku zaměstnaly.

Po snídani přišli její rodiče s doktorem Cullenem. Esmé se zdály jeho oči světlejší, jinak vypadal stejně úchvatně,jako včera, ne-li ještě lépe. Nechal jim chvilku soukromí a poslouchal stížnosti Esminy spolubydlící.
Oba rodiče dceru objali a bylo vidět, že se jim ulevilo, když viděli, že to není tak vážné.

„Jak se ti to stalo, Esmé?“ zeptala se jí stále ještě pobledlá matka.

„Spadla jsem z památečního buku a doktor Cullen šel kolem, tak mě odnesl do nemocnice.“

„Co tě to napadlo? Ty těm stromům nedáš pokoj, že ne? Myslím, že ses měla narodit jako chlapec,“ káral ji otec, ale nemyslel to tak vážně.

„Pan doktor je moc hodný člověk. Zaplatil ti špičkový pokoj a ani nechce peníze zpět,“ přisvědčila matka.

„Cože? Teda prosím?“ vyjekla Esmé. Měla nejasný pocit, že se doktor usmál, ale později už měl tvář zachmuřenou a pokusil se svést předem prohranou bitvu a donutit stařenku k příjmu léků.

„Jak říkám, pan Cullen ti zaplatil prvotřídní pokoj,“ opakovala matka. Esmé byla v šoku. Prvotřídní? To si dělá legraci a nechce peníze zpět?

Vzápětí se doktor otočil a přešel k její posteli.

„Jak se cítíte, slečno Plattová?“ zeptal se a hleděl do papírů.

„V noci mě bolela noha, ale tyto léky to zlepšily. Proč jsem je nedostala už včera?“

„Vždyť jsem jasně říkal Camille, aby vám je dala i večer. Vrchní sestra a má tak mizernou paměť,“ podivil se doktor. Esmé se nelíbilo, že mluvil o vrchní sestře jako o Camille a neříkal jí příjmením. Mírně zrudla a zahleděla se na svou zdravou nohu.

„Takže zítra ráno přijdu na vizitu a poté se vás ujme doktor Shark. Usoudí-li, že jste v pořádku, budete moct jít domů a poté jen na sundání sádry.“

„Proč si mě s tím doktorem Sharkem přehazujte?“ zeptala se Esmé.

„Pozítří večer odjíždím vlakem do Washingtonu,“ řekl a podíval se na Esmé. Nevěděla, jak ten pohled popsat, nedokázala ani tu hlavní emoci rozluštit.

„No dobrá, tak zatím na shledanou a, paní Marshová, převezeme vás na jiné oddělení, ano?“ rozloučil se a odešel na vedlejší pokoj.

„Moc hodný člověk,“ opakoval Esmin otec a podíval se ke dveřím.

Esmé zaplavila vlna smutku. Rodiče po chvíli odešli, Lucy měla přijet na návštěvu a matka se rozhodla upéct její oblíbené kuře na paprice. Ve dveřích se zastavili a matka jí podala knihu.

„Tady máš, přečti si to.“ Při bližším prohlédnutí zjistila, že to je její deník z dob dětství.

Paní Marshovou odvezli na vozíčku na jiný pokoj. Esmé otevřela deník a začala číst příběhy z dob matčina mládí. Po obědě - rybě na másle s brambory - zahlédla Esmé doktora Cullena, jak prošel kolem. Než si to uvědomila, po tvářích jí začly téct slzy. Otřela je a zhluboka se nadechla.

„Chovám se hloupě,“ zašeptala, lehla si a zavřela oči. I tak viděla jasně Carlisleův obličej.

„Už mu říkáš i křestním jménem, ty huso,“ zasyčela, aby se vzpamatovala.

O pár dní později ležela na posteli doma ve svém pokoji, hleděla do stropu a odpočívala. Už jenom jeden den, sundají mi sádru a budu si moct chodit, jak budu chtít, myslela si. Po chvíli sáhla do zásuvky ve stolku a vytáhla matčin deník. Naposledy jej četla první den v nemocnici. Listovala zašedlými stránkami a najednou si všimla bělostného kusu papíru, popsaného úhledným písmem.

Milá Esmé, slečno Plattová,

vyberte si, které z těch dvou oslovení chcete. Na začátek bych vám chtěl říct, že nohu budeme mít v pořádku a nebude na ní nic poznat.

Asi se už nikdy neuvidíme, ale myslím, že na vás určitě nezapomenu. Vlastně si pamatuji všechny své pacienty, práce doktora je pro mě vším.

Chtěl jsem tím říct, že jste úžasná osobnost. Pod pojmem „štěstí“ si každý představí něco jiného, takže doufám, že budete šťastná. Předpokládám ale, že vy si pod pojmem „štěstí“ představíte hodného manžela a minimálně dvě děti. Pokud se pletu, omlouvám se.

Jsem rád, že jsem potkal právě vás, mějte se dobře. A doufám, že necháte lezení po stromech. Mohlo by vám to přivodit i horší úrazy než zlomenou nohu a nechci, abyste si ublížila.

Dr. Carlisle Cullen

Autor: Danca11 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Setkání 2. část: