Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Setkání 3. část

10.10.2010 (11:00) • Danca11 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2204×

O několik let později

Esmé vystoupila z vlaku, a ihned ji zasáhla vlna vody. Lidově řečeno - lilo jako z konve. Rychle přeběhla pod střechu nádražní budovy a z tašky vytáhla plášť do deště. Oblékla si jej, přehodila si tašku s veškerým svým majetkem přes rameno a vydala se cestou, kterou nešla minimálně patnáct let. I přes plášť a dva svetry byla zanedlouho promočená a klepala se zimou.

Nevědomky rukou pohladila mírně vystouplé bříško. Sykla přitom bolestí. Když se její manžel o dítěti dozvěděl, poprvé doopravdy poznala bolest. Facky, kopance i řezné rány se jí najednou zdály jako pohlazení. Byla ráda, že to dítě přežilo. Jen o dva dny později již nasedla na vlak a odjela. Věděla, že její miminko nesmí žít s někým, jako je její manžel, přední redaktor novin True world. Věděla, že se musí dostat co nejdál od Charlese. Sama si toho vytrpěla dost a nechtěla, aby trpělo i její děťátko. Ten malý tvoreček, který sebou teď mlel a kopal v matčině břiše.

Esmé doufala, že bude moci u sestřenice zůstat.

Pak by neměla nikoho. Rodiče již dlouho nežili, její sestry se sluní ve Španělsku a ostatní příbuzní asi ani nevěděli, že existuje. Byla ta nejmladší, ta nejslabší, ta nejméně důležitá. Když na tohle myslela, žaludek se jí sevřel jako v ledovém krunýři. Ten chlad neměl nic společného s mohutnými kapkami, vytrvale padající k zemi.

Přidala do kroku a zanedlouho už spatřila velký dům, elegantní a zároveň přívětivý. Dala se do běhu, nechtěla nic jiného, než alespoň chvíli postát pod střechou.

Zaklepala na nádherné dveře z bukového dřeva. Zanedlouho se pootevřely a Esmé spatřila sestřenčiny vytřeštěné modré oči, které svítily jako dva lampiony to pološera. Poté se dveře otevřely dokořán a sestřenka ji doslova vtáhla dovnitř.

Sotva se zabouchly dovnitř, Vicky ji objala, jako by se neviděly padesát let.

„Kde máš Charlese? Ne, že bych ho měla nějak ráda, ale je počasí, že bys nevyhnala ani psa,“ spustila, sotva se od Esmé odtrhla. Úsměv na tváři Esmé zmrzl a vyhrnula si rukávy. Celé předloktí měla poseto modřinami, místy i řeznými rankami. Vicky vytřeštila oči a zírala na její pomlácené ruce. Esmé pokračovala. Odmotala si z krku šálu a Vicky zavřískla a odstoupila. Přitom sledovala tlustou zarudlou čáru, která Esmé hyzdila velkou část krku.

„To udělal on?“ zeptala se. Hlas jí přeskakoval vztekem. Byla vždy impulsivní a tento pohled ji vyděsil. Dívala se na sestřenici a doufala, že její tvrzení vyvrátí. Bohužel kývla hlavou.

„Můžu tady chvíli zůstat?“ zeptala se Esmé po dlouhé chvíli ticha.

„Jestli můžeš? Musíš a s tím, s tím…“ Vicky syčela nadávky na Charlesovu adresu. Po chvíli se přece jen uklidnila a nahnala Esmé do koupelny, ať si dá teplou koupel a půjčila jí suché oblečení. Po chvíli už sledovala sestřenku, jak pokojně spí v posteli v pokoji pro hosty.

„Neboj, postarám se o tebe, ale nevím, jestli to bude stačit,“ zamumlala a podívala se na Esméino břicho. Do očí se jí nahnaly slzy a umínila si, že ráno zajde k Richardovu hrobu a přinese mu novou květinu růží.

Otočila se, opatrně zavřela dveře. Sešla po schodech a vytáhla z komody černobílou fotografii. Byl na ní Richard v peřince, spokojeně spal. Bude Esmé i tomu malému pomáhat, jak jen bude moct.

O rok později

„Vicky, dala jsi mu ten sirup, co mu přepsal doktor?“ zakřičela Esmé na sestřenku, která byla v patře. Mattew dostal záchvat kašle, chvílemi to vypadalo, že se dusí. Esmé nevěděla, jak mu pomoct. Dělala vše, co jí řekl doktor a Mattew měl kašel horší než dřív.

„Dala, přesně v osm hodin,“ ozvalo se shora. Esmé vyděšeně sledovala Mattewa. O chvíli později kašlat přestal a začal plakat. Esmé ho vzala do náruče a houpala.

„Pšššt, neboj, to přestane, jsem tady, pomůžu ti,“ zašeptala a Mattew se po chvíli uklidnil a usnul.

O dva dny později

Esmé nervózně poposedávala v čekárně. Neustále se dívala na hodiny. Už je tam nějak moc dlouho. Co se stalo? Zoufale uvažovala. Po čtvrt hodině vyšel doktor. Esmé vystřelila a rozběhla se k němu.

„Co je s-?“ zeptala se a najednou si všimla doktorova výrazu.

„Ne, to není pravda,“ vydechla a pokusila se přes doktora dostat do ordinace. Doktor ji chytil a tvářil se nesmírně lítostivě. Esmé se z jeho sevření snažila dostat. Nějaká malá částečka jejího mozku jí říkala, že Mattew je mrtvý, ale zbytek mozku se snažil dostat přes dvakrát většího doktora ke svému synovi.

„Slečno, nemůžete s tím nic udělat,“ snažil se ji uchlácholit starý doktor. Za tu dobu, co léčil, viděl spoustu smrtí, ale nikdy mu žádné nebylo tak líto. Sestra vyšla zadními dveřmi s malým tělíčkem, přikrytým bílým plátnem. Esmé si toho všimla a začala se zmítat ještě zuřivěji. Po tvářích jí tekly slzy, protože si uvědomovala, že je to zbytečné, že Mattew je mrtvý. I tak ale část jejího já chtěla vidět Mattewa a odmítla uvěřit tomu, že ho ztratila.

„Pusťte mě… Musím za ním… Není to pravda… Není!“ vřískala, zatímco ji doktor táhl pryč.

„Je mrtvý. Mrtvý!“ tentokrát zvyšoval, ač nerad hlas. Při těch slovech Esméino tělo ochablo, přestala se bránit, jen se otřásala vzlyky.

…

Utíkala, jak nejrychleji mohla. Stále plakala, divila se, že jí na to stačí slzy. Měla pocit, že vyplakala celé oceány slz, že na další už nemá sílu.

Konečně doběhla, kam chtěla. Vyběhla až na kraj útesu a podívala se pod sebe. Voda prudce narážela do kamenů, vlny se tříštily na spoustu menších. Věděla, že voda tam není hluboká a na dně jsou ostré kameny.

„Ženská, co to tam vyvádíte?“ Esmé se rozhlédla. Podívala se k molu. Na něm stál nějaký starý rybář a divoce gestikuloval.

Podívala se na ocelově šedou vodu pod sebou a ustoupila o pár kroků zpět. Zhluboka se nadechla. Uvidí znovu Mattewa. Usmála se a rozběhla se vpřed. Cítila kolem sebe vítr a poté jí celým tělem projel mráz, jak spadla do vody. Ta ji nadnesla nahoru. Esmé otevřela oči a jediné, co viděla, byla obrovská vlna, valící se přímo na ni. Ucítila, jak ji ta masa vody odhodila na kameny. Cítila neskutečnou bolest, a poté už nic neviděla, neslyšela, ani necítila. Všude byla tma.

Autor: Danca11 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Setkání 3. část: