Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Seznamte se – Alice Volturi: 2. kapitola - Nesmrtelné dítě

30.11.2010 (20:45) • AndyAlice • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1947×

V 1. kapitole:

„Alecu? Co se děje?“ Věnoval mi neklidný pohled.
„Alice, časy se mění. Něco se blíží. Ty jsi nic neviděla?“ Mluvil vážně. Nemohla jsem o jeho slovech pochybovat. Dostala jsem strach.
„Už dlouho jsem nic neviděla. Přemýšlím, jestli můžu o svůj dar přijít.“ Zasmál se a přišel blíž. Věděl, jak mi je. Když jsem neviděla něco důležitého, připadala jsem si zbytečná.  Vzal mě okolo pasu a podíval se mi do očí.

***

„Nedělej, že to nevíš. Ty i Alec jste čím dál horší herci a ví to nejmíň půlka gardy. Chelsea, Demetri, Felix, já, Santiago a možná i Heidi. Marcus už to určitě taky dávno vycítil. A je jenom otázkou času, kdy to zjistí i Aro.“ Podívala jsem se na ni prosebným pohledem a ve tváři jsem pečlivě nasadila ztrhaný výraz.
„Jane, slib mi, že to nikomu neřekneš. Nechci, aby ve mně Aro zrovna teď ztratil důvěru. Nic nevidím, ale něco se blíží.“ Přikývla.
„Alice, mít problém u Ara je lepší než u tebe. Aro si cení dary, takže se snaží nás nedohnat k odchodu a nezabít nás.“ Zasmála jsem se. Čistá pravda. „Chtěl se mnou mluvit. Hodně štěstí.“
„Díky.“ Za Jane zapadly dveře a pro mne to byl povel ke klidu. Uvolnila jsem se a čekala. Ale pak znovu někdo zaklepal.

Neotevírala jsem. Jane mi nasadila brouka do hlavy. A nepodívala jsem se, kdo stojí za dveřmi. Přemýšlela jsem, jak dlouho to utajíme.
„Alice, otevři!“ Během jedné vteřiny cvakl zámek a já se dívala do jeho rudých očí. „Alice, odjíždím. Přišla zpráva o nesmrtelném dítěti, které je potřeba zničit.“
„A kdo jede?“ Posmutněl. I když nevím proč.
„Doufal jsem, že se nezeptáš. Jede celá garda, dokonce i Aro, Marcus a Caius. Máš jet i ty. To dítě je pod dobrou ochranou. Musí nás být co nejvíce.“ Přikývla jsem, ale nechci jet.
„Počkej chvíli.“ Soustředěně jsem pátrala po čemkoliv, co by mi napovědělo, ale nic nepřicházelo. „Zase nic nevidím. Nejsem si jistá, co udělají. Asi bych si měla promluvit s Arem.“ Alec kývnul a odešel. Já se převlékla a vyšla na chodbu. Zamkla jsem dveře a vydala se za Arem. Málem do mě vrazil na chodbě.
„Alice, tady jsi!“ Dělal, jako by měl radost, že mě vidí. Pochybuju. „Hledal jsem tě. Všichni odjíždějí do států. Je tam nesmrtelné dítě.“
„Slyšela jsem o tom, Aro. Ale já nic neviděla. Je to příliš velké riziko. Slyšela jsem, že to dítě je pod dobrou ochranou.“ Doufala jsem, že pochopí riziko a nenechá jet všechny.
„Právě proto nás musí být hodně.“ Prohrála jsem.
„Dobře pojedu. I když pochybuju, že přežijeme boj, jestli jedou všichni, bojíš se jich. Musejí být hodně silní.“ Aro mě propálil vzteklým pohledem.
„Alice, v gardě jsou upíři s dobrými dary. Kdo nemá dar, má neuvěřitelnou sílu. Neexistuje šance, že by nás dokázali porazit.“
„Aro?“ Alec se k nám blížil rychlými kroky, které se rozléhaly prázdnou chodbou. „Nemáme moc času, všichni jsou připraveni.“ Tázavě se na mě podíval a já kývla. Jeho nadšení zesláblo, ale před Arem nechtěl dát nic najevo. Musím mu potom poděkovat.
„Připravte se. Musíme spěchat.“ Aro se otočil a odcházel zšeřelou chodbou. Alec mě okamžitě popadl za ruku a skoro zatáhl do mého pokoje.
„Nic se nemůže stát. Pojedeme, vyřešíme to a vrátíme se.“ Kývla jsem, nemělo by cenu se teď hádat s Alecem. A Ara nepřesvědčím. Vydali jsme se do sálu.

„Je čas,“ zašeptala Jane vedle mě.
„Už dlouho se nestalo, že by jeli všichni. Musí to být hodně nebezpečný klan.“ ozvala se Heidi.
„Nebo hodně početný. Prý Cullenovi, ale tomu se mi nějak nechce věřit. Cullenovi neporušují zákon.“ Felix se k nám přiblížil zezadu, až jsem sebou cukla.
„Cullenovi? Neporušují, když nepočítáš jejich mascotte umano.” Prudce jsem se otočila.
„Chelsea, mio Dio! Vyděsila jsi mě.“ Chelsea na mě vrhla rychlý pohled.
„Měla bys jít za Arem. Chce s tebou mluvit, Alice.“ Kývla jsem.
„Díky, Chelsea.“ Vydala jsem se dopředu, za Arem. Samozřejmě že tam stáli i Caius a Marcus.
„Alice, tady jsi. Znám tvoji povahu a chci, abys mi něco slíbila.“ Aro se mi podíval do očí.
„Slibuju, že se budu držet dál, nezachovám se jako hlupák a nenechám se zabít jenom proto, že bude někdo jiný v ohrožení.“ Znala jsem to zpaměti, neslibovala jsem to poprvé. A asi ani naposledy. Caiovi za mnou cukaly koutky.
„Ben fatto. Není na co čekat.” Všichni se pomalu začali přesouvat k východu. Alec se postavil vedle mě a nenápadně mi stiskl ruku.
„Není se čeho bát, Alice.“ zašeptal. Přikývla jsem.

Minislovníček:

Mascotte umano – Lidský maskot
Chelsea, mio Dio! – Chelsea, můj Bože!
Ben fatto – Dobrá práce.

3. kapitola – Přistiženi při činu

Autor: AndyAlice (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Seznamte se – Alice Volturi: 2. kapitola - Nesmrtelné dítě: