Když se střetnou rovnocenní soupeři, jeden musí prohrát. Tady prohrává Alec. Útěk a plán, návrat a boj se smečkou. Podezřelé setkání. Stisk ruky. A nová šance. Nebo si to jenom její okolí myslí? Vždyť Alec byl její druh, ať si říká, kdo chce, co chce. A ona se pomstí.
30.01.2011 (08:15) • AndyAlice • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1325×
Ve 4. kapitole:
Zděšeně jsem pozorovala Aleca, který právě bojoval s jedním z vlků. Měl skoro vyhráno. Poplašeně jsem pozorovala mrtvá těla. Heidi právě podléhala Zafrině, jedné z amazonských. Caius útočil na nějakého pro mě neznámého upíra. Byl vzteklý. Věděl, co se stalo Atheondoře.
„Alistaire, zmiz odtamtud!“ řval Carlisle Cullen. Ale ten muž dál bojoval. Caius podlehl zoufalství, několika rychlými pohyby ukončil Alistairův život a zmizel v lese. Opustili nás.
Všichni postupně umírali. Naši utekli nebo zemřeli a uprostřed louky se odehrával poslední duel, který jsem stále zděšeně pozorovala skrze větve stromů. Alec prohrával s tím světlovlasým. S Jasperem. Těsně uhýbal před jeho výpady, zatímco jeho protivník neměl problém získat převahu. Pak se blížil konec. Viděla jsem to.
Alecovi docházely síly. Odletěl ke kmeni stromu a ten se pod tím nárazem otřásl. V další vteřině ho Jasper držel pod krkem. Zděšeně jsem zalapala po dechu. Jenom Alec vytušil moji přítomnost.
„Alice, uteč!“ V další vteřině končily zbytky všech těl, včetně Alecova, v plamenech.
Otočila jsem se a běžela. Netušila jsem, kam běžím, proč, nebo kdy zastavím. Chtěla jsem jenom pryč. Sžírala mě touha pomstít Alecovu smrt.
Běžela jsem snad několik hodin. Setmělo se a vzduch kolem mého těla se ochladil. Nezáleželo mi na tom. Chtěla jsem se dostat co nejdál a promyslet si taktiku. Novorození nepřipadali v úvahu, ty jejich rodina nedávno porazila. Na to musím jinak. Spalovala mě neuvěřitelná žízeň, byť jsem pila sotva před jedním dnem. Civilizace byla daleko, nechtělo se mi vracet. Ale obklopovaly mě jiné pachy. Zvířecí. Rozhodla jsem se snížit na úroveň Cullenů a živit se zvířecí krví. Přinejmenším než se vrátím na jih.
Dopila jsem, ale neobtěžovala jsem se skrýváním těla. Plán byl jednoduchý. A neuvěřitelně zdlouhavý. Může mi trvat roky, než dosáhnu svojí pomsty. Ale moje chladné volterrské srdce a touha po pomstě to převážily.
Pak jsem to ucítila. Silný a odporný psí zápach. Zaslechla jsem několikanásobné vrčení a mezi stromy se vynořili vlci z louky. Ten šedý, za ním dva další, obyčejnější. Obklíčili mě. I kdybych vyskočila, na stromě nemůžu zůstat věčně. Připravila jsem se k boji.
Zaútočili všichni najednou. Jen velmi těsně jsem uskočila a připravila se na další útok. Odrazila jsem jednoho z nich a on se svezl na zem po kmeni stromu a krvácel. Zbyli proti mně jenom dva. Odrazila jsem šedého a ten odkulhal mezi stromy. Vyrovnaný boj. Já a narezlý vlk. Klidně jsem uhýbala a pak se mi vybavilo, že toho vlka jsem už jednou viděla. Odnesl poloupírku, když se schylovalo k bitvě. Rozhodla jsem se během vteřiny. Rozeběhla jsem se, odrazila ke skoku a těsně se vyhnula vlčím zubům. Běžela jsem k řece v domnění, že jim uteču a v řece nezanechám stopu. Překvapeně jsem se otočila, když jsem za sebou slyšela blízký dusot vlčích tlap.
Běželi podél řeky. Byli na mě příliš rychlí, ale z nějakého důvodu nešli do řeky. Vyskočila jsem na druhý břeh a čekala. Běželi pryč, jakoby na tenhle břeh nesměli. Rozesmála jsem se.
Na rameni mi přistála čísi ruka. Prudce jsem se otočila a hleděla do těch zlatých Cullenovských očí. Majitel těch očí zabil mého druha. Ucukla jsem a zlostně zavrčela.
„My už se známe, maličká.“ Usmál se. Chladně, jako vrah. Jako bojovník.
„Nepřišla jsem bojovat.“ Lhala jsem, až se mi od pusy prášilo. Před chvílí jsem toužila jen po pomstě. Ale ta vytoužená pomsta mě bude stát mnoho času. A hlavně si musím chránit myšlenky.
„Tak co chceš, Volturiová?“ Díval se na mě pohledem lovce, propaloval mě svojí nenávistí.
„Novou šanci, nový život. Život u vás.“ Prohlížel si mě nevěřícnýma očima.
„A že zrovna ty, Arova dcera.“ Protočila jsem oči v sloup, uvolnila jsem se. Tady mohu říct svoje záporné názory na Ara a jeho nohsledy.
„Prohlásil mě za ni, protože se mu to hodilo. Nebyl tam žádný vztah. Kromě jediného. Vztah strážce k pánovi.“
„Nějak to vyřešíme.“ Natáhl ke mně ruku, věřil mi. Překvapeně jsem se usmála a stiskla ji. „Jasper.“
„Alice.“
6. kapitola –
Autor: AndyAlice (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Seznamte se – Alice Volturi: 5. kapitola – Poslední zbytky sil:
když jsem si přečetla všechny kapitoli hrozně jsem se lekla alice cullen odejde k volturům???? nevěřím tomu :/ ,, ale ty fotky na google :/ ... ale jinak moc pěkně napsané :)
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!