Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Seznamte se – Alice Volturi: 8. kapitola – Když pravidla selžou

20.05.2011 (16:00) • AndyAlice • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1728×

Poprvé lituji, že vnímám čas jinak. Může to být pár minut nebo hodin, co jsem překročila hranici a našla něco lepšího. Ale i mnohem víc. Stála jsem v celkem malé místnosti a opírala se o zeď u okna. Jako by nevěděli, že je slyším. Hádali se ve vedlejší místnosti, v kuchyni, neuvěřitelně hlasitě.
„Je to upír, Sethe! Zabila Sama!“ křičel někdo.
„Ale když jde o Renesmé, je to v pořádku, že, Jacobe?“ hájil mě. Vážně mě srovnávají s poloupírkou? Zaťala jsem čelist.
„Renesmé není čistokrevný upír!“ Znělo to celkem zvláštně. Čistokrevný upír. Slabě jsem se pousmála.
„Jacobe. Ona chce začít znovu. Cullen ji vyhnal jenom proto, že se pokusila pomstít. Nám se nemá za co mstít, a znáš sílu otisku,“ uklidňoval ho někdo polohlasem.
„Collin má pravdu,“ zastal se někdo toho mladého, jak jsem poznala po hlase.
„Jarede, tohle prostě nejde.“ Výborně. Buď mě vyženou i odsud, nebo rovnou zničí. Výborné vyhlídky.
„Jsi zaslepený otiskem do Renesmé, Jacobe,“ prohlásila pevným hlasem. Chtěla jsem zmizet, ale tohle mě doslova přikovalo k zemi. Vážně se mě zastala Leah? Ta, která Setha téměř až nenáviděla za to, že je zastavil, když mě chtěli zabít?
„I ty, Brute?“ zašeptal Jacob. Znělo to odevzdaně. „Jakmile se něco stane, zničíme ji, Sethe. Možná je to otisk, ale to nic neznamená, jestli ohrozí La Push.“
„Beru na vědomí.“ Kroky mířily většinou ven až na dvoje. Dveře se otevřely a v nich stála ta holka a Seth.
„Já to slyšela, není třeba znovu vysvětlovat. A zabíjet tady nebudu.“ Leah kývla a šla pryč. Přes rameno se na mě ohlédla. Ten pohled byl napůl varovný a napůl povzbudivý. Nemám ani ponětí, jak si to přebrat.
„Jsi v jedné místnosti s pijavicí,“ upozornila jsem. „Neříkej mi, že se nebojíš.“
„Otisk,“ připomenul. „Něco ti ukážu.“

Byl rychlý, ať už jako vlk nebo ne. Zastavil až na jednom útesu a popadal dech.
„Zatra…“ Sípavě se nadechl. „Zatraceně. Kdyby nemohli slyšet moje myšlenky, možná bych se přeměnil. Takhle jim chvíli potrvá, než zjistí, kam jsme zmizeli.“
„Myšlenky?“
„Vlčí věc. A je toho mnohem víc. Pravidla. Upíři k nám prostě nepatří, jsou hrozba. Výjimečná je dohoda s Cullenovými. My nepůjdeme na jejich území a oni nebudou chodit na to naše. Pár výjimek už se našlo.“
„Otisk?“ Jenom kývl.
„Ale slyšela jsi to. Jediný krok vedle a zvítězí bezpečnost kmene.“ Došel mě a postavil se vedle mě na kraj útesu. „Je to trochu ironie. Tady vzniklo pravidlo. Jedno z největších tabu. Zabít někoho, do koho se otiskl člen smečky, je zakázané.“
„Co se stalo?“ zašeptala jsem.
„Už tu jeden takový otisk byl. Otisk vlka s upírkou. A není to moc dlouho,“ zašeptal.
„Zabili ji?“
„To je na delší vyprávění, ale zkusím to zkrátit. Moc se o tom nemluví. Říká se, že v poslední smečce před námi byl ještě jeden vlk. Podařilo se mu otisk tajit, ale to byla ta chyba. V domnění, že o tom smečka ví, vkročila na naše území.“
„A oni ji zabili,“ zašeptala jsem.¨
„To se neví. Někdo říká, že utekla, ale převažuje tvrzení, že je mrtvá. Ten vlk, Joachim, prý skočil z tohohle útesu. Ale někdo říká, že prostě odešel z La Push. Je to krátká doba a přesto nikdo neví, co se s nimi stalo.“ Chtěla jsem se mu podívat do očí. Věděla jsem, že se přeměnil nedávno a je mladý, ale byl vyšší než já.
Nevím, co jsem čekala, když uhnul pohledem, ale nedala jsem na sobě zklamání znát. Pořád mi v hlavě zněl ten příběh. Bylo to neuvěřitelné. Nikdo nevěděl, co se stalo, ale teď by se mohla minulost opakovat. Otočila jsem se.
„Na útěku?“ zašeptal.
„Ne. Na lovu.“ Podíval se na mě jako na šílence.
„Cullenovská dieta.“ Zasmála jsem se. Seth jenom kývl a znovu se věnoval temné hladině pod námi.

Hnala jsem se lesem ve snaze urovnat si myšlenky. Bylo tu něco, co mě chtělo varovat. Ignorovala jsem to. Instinkty byly jediné, na čem teď záleželo. Pach vlků slábl, zato pach pumy sílil.

Otřela jsem si ze rtu kapku krve, ale hned jsem zase ucítila to pálení v krku. Chtěla jsem vyběhnout a najít nějaké stádo, když ke mně dolehlo to jediné slovo.
„Pojď!“ křikla nějaká mladá holka. Prudce jsem se otočila a vyběhla za hlasem. Něco v mé mysli říkalo, ať se ovládám, ale já nemohla. Hnala jsem se lesem zmítaná žízní.
„Co to bylo?“ zašeptal někdo. Ušklíbla jsem se. V tom šeru mě neuvidí, dokud nebudu příliš blízko.
Skočila jsem po krku nejdřív té holce a pak jejímu kamarádovi. Nebo to nebyl kamarád? To je jedno. Byli celkem obyčejní, nepatřili do La Push. To moje svědomí trochu uklidnilo.

Autor: AndyAlice (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Seznamte se – Alice Volturi: 8. kapitola – Když pravidla selžou: