Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Shledání 7. kapitola

08.02.2014 (17:30) • Janie55 • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 2678×

7. kapitola

(Pohled Ara)

Své narozeniny jsem slavil nerad, znamenaly další rok bez ní, bez mojí Annabelly, už je to dvě stě, co mi moje úžasná manželka pomáhá s jejím hledáním, ale pořád nic. Nejradši bych narozeniny neslavil vůbec, ale moji bratři říkají, že je to nutné, proto slavíme jen svá lidská léta, upírská nikdy, protože oslavovat ten den, kdy nám navždy zmizela ze života, nám přišlo neuctivé.

Den plesu

Už několik dní mi vrtá hlavou, proč se Cullenovi ubytovali v hotelu, místo aby jako vždy byli zde, ale dnes se to už jistě dozvím.

O pár hodin později jsem, společně s bratry, seděl na trůně a pozoroval upíry, kteří buď tančili, povídali si nebo jen nervózně postávali.

Potom se otevřely dveře a do nich vstoupily čtyři páry upírů, podle pachu jsem poznal Cullenovy. Tak proto se nechtěli ubytovat tady, kvůli nové člence?

Přistoupili k nám a Carlisle promluvil: „Aro, příteli.“

„Carlisle, vidím, že se tvá rodina rozrostla. Kdopak je Edwardův doprovod?“ otázal jsem se.

Dívka postoupila dopředu a promluvila zvonivým hlasem: „Jsem Anna.“ A podala mi ruku, píchlo mne u srdce, její ruku jsem však přijal. To, co jsem slyšel, mne překvapilo, neslyšel jsem totiž nic.

„Mohu vás požádat o tanec?“ zeptal jsem se.

„Ehm, jistě,“ odpověděla udiveně.

„Chtěl bych se vás na něco zeptat.“

„Ptejte se.“

„Proč neslyším vaše myšlenky?“

„Je to jeden z mých darů.“

„Vy jich máte více? To je nemožné.“

„Vše je možné.“

„Proč jste se vlastně s rodinou ubytovali v hotelu? Cullenovi měli vždy pokoje zde na hradě.“

„Omlouvám se, ale na tuto otázku vám nemohu odpovědět, alespoň ne teď, pokud chcete znát odpověď, přijďte o půlnoci do Modrého altánku a já vám zodpovím všechny otázky.“ S tím odešla. Modrý altánek, je to altánek v nejzapadlejším koutku zahrady, bylo to Annabellino oblíbené místo, rostly tam modré růže, ale od té doby, co odešla, nevyrostla ani jediná a ty, co tam byly, do dvou dnů uschly, jako by ztratily důvod žít.

Pár minut před dvanáctou jsem došel do altánku, co mne opravdu překvapilo, bylo, že se tam skvěla jedna modrá růže. Došel jsem k ní a opatrně ji pohladil.

„Jako by ses vrátila, holčičko moje,“ zašeptal jsem.

V tom odbili půlnoc a za mnou se ozval hlas Anny Cullenové: „Ale já jsem se vážně vrátila.“

Obrátil jsem se… a opravdu, stála tam, ještě krásnější než kdy dřív, v červenočerných šatech, se zlatýma očima a usmívala se.

„Nezapomněl jsi,“ řekla a pevně mě objala.

„Holčičko moje, na tebe bych nikdy nezapomněl, ale kde jsi byla? Všude jsme tě hledali.“

„Já jsem byla všude možně, toulala jsem se jako nomádka, myslela jsem, že jsi mrtvý.“ Odmlčela se. „Počkej, jak jsi to myslel, my?“

„Víš, zlatíčko,“ začal jsem, „našel jsem lásku své existence, to ona mi posledních dvě stě let pomáhala a samozřejmě i Caius a Marcus, což mi připomíná, že bychom jim měli říci tu novinu.“

Přikývla: „Ráda poznám tu, která dělá mého otce šťastným.“ Tak tohle mě překvapilo ještě víc než Supliciina rekce na to, že mám dceru, ale jsem rád, protože nevím, co bych dělal, kdyby vyváděla.

Vykročili jsme směrem k hradu a já tomu pořád nemohl uvěřit. Moje holčička je na živu a je ještě nádhernější než kdy dřív.

„Tak,“ začal jsem, „co ty a Edward Cullen?“

„Ehm… no… já nevím, jak bych to řekla…“ neměla se k odpovědi.

„Copak se děje?“ zeptal jsem se.

„Edward… mi před pár dny vyznal lásku…“

„Tak proč jsi tak smutná?“

„Protože já, i když se mi líbí, ho nemiluju, beru ho spíš jako brášku a trápí mě, když ho vidím nešťastného, ale prostě to nejde, milovat ho,“ řekla smutně.

„Neboj se, zlato, oba si najdete toho pravého, to vím,“ usmál jsem se a ona po chvíli také.

Tak snad se vám to líbilo, prosím o komenty, jsou mou hnací silou, i když nevím, kdy budu pokračovat, ale snad se poštěstí a budu přidávat další kapitolu už brzy. :D

Autor: Janie55 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Shledání 7. kapitola: