Tahle povídka je převážně o Belle, ale ne o takové Belle, jakou známe z knížky... Tohle je Isabella! Královna střední školy, která si nenechá nic líbit. Jak už název napovídá, její nejlepší zábavou je hledat si obětní beránky a před celou školou je ponižovat. Kdopak asi bude její další obětí... Ps: Buďte ke mmě prosím schovívaví... Toto je moje první povídka na tomto webu. Ale zanechte mi aspoň smajlíka...
18.11.2011 (15:00) • NatalieEllaVeronicaCulen • FanFiction na pokračování • komentováno 37× • zobrazeno 4409×
Začátek je jenom takový rozjezd. Nic světoborného. Pořádně by se to mělo rozjet až po pár kapitolách...
Jo a tuhle písničku jsem poslouchala, když jsem to psala. Sice se k tomu moc nehodí, ale mám ji ráda. ;-)
Jmenuji se Isabella Swan a jsem poloupírka. Ale ne taková, co se narodí, když se upír vyspí se člověkem!
U mě totiž proběhla přeměna jinak. Netrvala tři dny, ale jen jeden a půl dne.
Zvláštní jsem tak nějak byla už od malička, ale to je na dlouhé vyprávění. Potom, v sedmnácti, mě našel jeden upír, který mě přeměnil. Zdála jsem se mu totiž nádherná a nechtěl mou krásou plýtvat na člověka, nebo tak nějak mi to alespoň řekl.
Žízeň jsem se neučila ovládat. Nepotřebovala jsem to. S lidmi vydržím v pohodě.
Já se vlastně ani od upírů moc neliším.
Rozdíly jsou v tom, že mám stejnou teplotu jako člověk (ale kůži mám stejně tvrdou jako upíři), můžu jíst lidské jídlo (i když mě nenasytí), nemám jen jednu schopnost (mám jich pět a to, jak jsem si zjišťovala, není u normálních upírů možné), jsem silnější než upíři, mám stejnou barvu očí jako před přeměnou, čokoládově hnědé a netřpytím se na slunci.
No, něco o tom, jak jsem se dostala sem. Potom, co se naše cesty s Chrisem (to je ten upír, co mě přeměnil) rozešly, šla jsem za Volturiovými, zda by mě přijali do své gardy. Ti samozřejmě neváhali.
Ne, že bych jim dala moc na výběr! Já jim to spíš přišla oznámit. Nebyli překvapení, ale měli radost, že jsem k nim přišla. Upíři mého druhu jsou podle všech informací na světě jen tři a to včetně mě. A všichni tři jsou v gardě. Bez sebemenšího zaváhání mě dali na stejnou pozici s ostatníma dvěma, tedy na nejvyšší, hned po panovnících.
S těma dvěma jsme se stali nejlepšími přáteli. Byla to dívka a muž.
Dívka se jmenovala Veroncia Antella. Byla přeměněna v pouhých patnácti letech, ale díky naší odlišnosti vypadá na sedmnáct. Má karamelové medově-hnědé vlasy. Jsou opravdu velmi zvláštní, jsou totiž od přírody melírované. A má nádherné zelené uhrančivé oči, které někdy mění barvu na oceánově modrou. No, někdy, spíš vždycky, když je naštvaná. To se pak změní i barva jejích vlasů na úplně zlatou. Veroncia je z nás nejzvláštnější. Jen tak mimochodem, je Italka, stejně jako já.
Muž, Enrique (Enrike) Peréz, byl přeměněn v devatenácti letech a jemu, stejně jako mě, věk zůstal. Jeho rysy jsou typicky španělské. Má vlasy jako nejčernější noc a k nim nádherně ladící oceánově modré oči, jako mívá někdy Veroncia.
Po čase jsme si u Ara vydupali pár normálních let života.
Teď žijeme v Americe, v malém deštivém městečku jménem Forks. Já a Veroncia jsme nastoupily do prvního ročníku a staly se z nás roztleskávačky. Veroncia na sebe vzala kapitánství a já jsem její zástupkyně. Enrique nastoupil do druhého ročníku a je fotbalista, samozřejmě kapitán. Minulí kapitáni, jak roztleskávaček, tak fotbalistů, odešli v minulém ročníku.
Sjednotili jsme si příjmení na Antella a bydlíme ve vile kousek za městem, s tím, že jsme sourozenci původem z Itálie, kde máme rodinu - což je pravda - a do Ameriky jsme přijeli kvůli poznávání jiných kultur a podobné blbiny.
Myslím, že se nebudete divit, když vám řeknu, že jsme školní smetánka a také ti, co je všechno jejich. My jsme osud školy a my rozhodujeme, kdo je in a kdo je out. Myslím, že je jasné, kdo je kdo. Nejlepší jsme my, pod námi jsou roztleskávačky a fotbalisté (samozřejmě kdybychom nebyli mezi nimi, tak se řadí ke zbytku školy). A konečně, zbytek školy je out!
***
„Isabello! Isabello! Hádej co! Přijedou noví žáci!“ přiběhla ke mně Ava, celkem fajn holka, co má na starosti informovat mě o novinkách na škole.
„Fajn,“ odpověděla jsem tvrdě.
„Kolik jich je? Nějaké informace? Jak se jmenují? Jak kdo vypadá?“ zeptala jsem se s kamennou tváří.
Dali jsme si totiž s Veroncií a Enriquem za úkol znát jména každého na škole. S naší upíří pamětí to není nic těžkého.
„Je jich pět plus rodiče. Dvě holky a tři kluci. Jsou adoptovaní. Tvoří dva páry. Alice je malá s černými vlasy, vypadá jako elfka. Je jí šestnáct. Chodí s Jasperem. Je blonďák, vypadá jako lev a je mu osmnáct. Potom Rosalie. Je to pokrevní příbuzná Jaspera, taky blondýna. Je vysoká a celkem pěkná, myslím, že by se hodila mezi roztleskávačky. Taky jí je osmnáct. Rosalie chodí s Emmetem, černovlasým, svalnatým hromotlukem, toho poznáš. Je nejstarší, je mu devatenáct,“ vyplivla jedním dechem a musela se nadechnout.
„A ten pátý? A jejich opatrovníci?“
„Pátý je Edward, né moc hezký, má hnědo-bronzové vlasy a obličej samý uher. Překvapivě,“ pronesla se zřetelnou ironií v hlase, „je sám. Jejich opatrovníci se jmenují Carlisle a Esme Cullenovi. Edward, Alice a Emmett si vzali jejich příjmení, ale Rosalie a Jasper si nechali svoje. Jsou Haleovi.“
Její slova jsem si brzo potvrdila. Při obědě samozřejmě. Jsou to sice obyčejní lidé, ale všichni kromě toho... ehm... Edwarda, by se mohli v naší hierarchii nacpat mezi nás roztleskávačky a fotbalisty. Chvíli jsem je pozorovala. Ano, to se mi hodí, Edwarda odstrkují i oni samotní.
Se svým plánem jsem seznámila i Veroncii a Enriqueho, kteří okamžitě souhlasili. Prý bude víc srandy.
Takže, máš se na co těšit, Edwarde Cullene...
Vím, že je to zatím blbost, ale ono se to první bude vyvíjet zjevným směrem, který pak přejde v něco jiného, co jsem nakousla už teď.
Takže, jenom doufám, že se vám to líbilo.
Jo a ještě se omlouvám adminkám za chyby. Já většinu nechtěně přehlídnu, takže se opravdu moc omlouvám. A taky děkuji Aliici, která mi opravila chyby.
Následující díl »
Autor: NatalieEllaVeronicaCulen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Šikanérka - Prolog:
Ahoooj!
Moc se mi to líbí, ale nejede mi další dílek! Děje se tto jenom mě, nebo i ostatním???
Skvělé! Počkám si na další
Neboj, ty věci jsem ti napsala proto, abych viděla, jak se zlepšuješ . Ale takových komentářů jsem ani neměla možnost míti... :D Tak aspoň že se ti většina snaží pomoci, záleží nám na nových autorech
No, já nevím... Je to vážně dobrý nápad, ale bylo by lepší, kdybys všechno o Belle nevyklopila už v první kapitole. Co budeme číst dál? Čtenáři jsou rádi napínáni, i když se to někdy nezdá, to je nutí otevřít další díl. Ale co nás nutí pokračovat ve čtení u tebe, když jsi všechno vyklopila už teď? No, všechno už bylo řečeno v komentářích přede mnou. Pak ty obrázky... Představ si, že my víme, jak vypadá člověk. Vážně by byl lepší popis a ne z toho hned dělat obrázkovou knížku.
Ale každý jsme nějak začínali a věřím, že i ty se ze svých chyb poučíš a budeš se postupně zlepšovat.
Tak jsem si pročetla Tvůj příběh, nu, abych se přiznala, spíš jsem ho jen tak prolétla očima, protože mě na začátku odradilo to strohé popisování bez špetky emocí, kdy Isabella vyprávě o tom, jak je jiný poloupír, jak trvala dlouho přeměna, co jí, v kolika se přeměnila... Bylo to pro mě jako pro čtenáře nezáživné, přesto si ale nemyslím, že bys měla s psaním přestat. Je to první povídka, kterou jsem od Tebe četla a myslím, že na začátku jsi psala, že je to Tvá první povídka vůbec. Vlastně abych se přiznala, tak je to první povídka, kterou čtu po velmi dlouhé době... Když to vezmu kolem a kolem, máš zajímavý a osobitý styl psaní, rozhodně nepřestávej, vždyť chybami se člověk učí. A abych se vyjádřila k těm obrázkům, co tu někteří popisují, osobně také dávám přednost detailnímu popisu, ale pokud bys měla popis a k němu ještě přiloženou fotografii, aby si každý mohl svou představu po přečtení textu doplnit a ujistit se, že si tu osobu představuje dobře, bylo by to myslím ideální řešení. Celé to ovšem záleží na Tobě, do toho nikdo z nás nemůže mluvit. Sama si dobře pamatuji, že jsem na začátku své tvorby psala podobně a dělala jsem také to "ulejvání" pomocí obrázků, ale časem možná přijde, že Tobě samotné se to nebude takhle zamlouvat. Však uvidíš. Jinak jsem si na závěr ještě všimla komentáře xxx a myslím, že má v jistých věcech skutečně pravdu, ale ty jsem Ti snad vypsala sama za sebe. Přeji Ti hodně štěstí v psaní, spoustu věrných fanoušků a neusínající fantazii.
Mno... taky bych se ráda vyjádřila O:) ... Tvůj styl psaní je zajímavý, ale ty obrázky (vím, že si tohle už určitě slyšela) Když dáš do obrázků, jak vypadá auto... tak to de, ale člověka/upíra bych tam nedávala. Víš, popis je děsně důležitý. Samozřejmě tím nemyslím, když celou kapitolu budeš popisovat co má na sobě. Když nám sem dáš obrázek dozvíme se sice, jak vypadají, ale nezapamatujeme si to do příště... Kdyby si napsala, že má třeba Veronica krvavě rudé vlasy (plácám) většina lidí by si jí tak zapamatovala. Ale v příští kapitole o ní uslyšíme a myslím, že mluvím za hodně lidí, nevzpomeneme si jak vypadá. Chápu, že si tím ušetříš hrozně moc práce, ale to je špatně. No do knihy by si určitě obrázek nedala... :D Jinak vždycky je co zlepšovat a tvůj styl psaní se postupem času určitě pozmění a zlepší. JinaK povídku hodlám číst dál, tak ať je tu brzy. Nápad je to zajímavý
zuzinecckaa: Na tebe bych málem zapoměla!!! Většinu věcí si můžeš přečíst v mích minulích odpvědí jen jedno... Deníček si nepíšu, takže fakt nevim co bych si tam napsala
A za tvůj komentář jsem také vděčná. Příští kapitola by se ti líbit mohla. (pokud si ji přečteš)
A tímto se rozpoutala válka komentů kterou ukončuji, protože fakt nesnáším hádky, ačkoli to třeba myslíte klidně, vyzníto většinou jinak.
xxx: Jak jsem řekla přímám jakoukoli kritiku a jsem za ni rádá. Jsem si svích chyb vědoma a budu se je snažit napravit. ALE můj postoj k obrázkům nezměníš
Já...: Tobě taky děkuji za komentář.
1. Mě osobně takové to pomalé odkrývání nebaví, jsem rači když o postavě vím něco dopředu.
2. Ano vím... Je to můj zlozvyk krerého se snažím zbavit.
3. Od obrázků mě neodradí ani ďábel.
4. Těch problémů se tam oběví víc než ten zjevný. A vzpomínání aky bude, ale ne hned v příští kapitole tu už mám zabranou něčím jiným. K tomu proč jsou jiní se, dostanu až ke konci povídky.
Neboj se omě mám to naplánované. Povídku už mám v hlavě dost dlouho, takže jsem na tím přemýšlela. Je tam jen nástin její mynulosti. K tomu se dostanu později.
Děkuji za KAŽDOU KONSTRUKTIVNÍ kritiku.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!