Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Šikanérka - Prolog

Tahle povídka je převážně o Belle, ale ne o takové Belle, jakou známe z knížky... Tohle je Isabella! Královna střední školy, která si nenechá nic líbit. Jak už název napovídá, její nejlepší zábavou je hledat si obětní beránky a před celou školou je ponižovat. Kdopak asi bude její další obětí... Ps: Buďte ke mmě prosím schovívaví... Toto je moje první povídka na tomto webu. Ale zanechte mi aspoň smajlíka...

18.11.2011 (15:00) • NatalieEllaVeronicaCulen • FanFiction na pokračování • komentováno 37× • zobrazeno 4410×

 

 

Začátek je jenom takový rozjezd. Nic světoborného. Pořádně by se to mělo rozjet až po pár kapitolách...

Jo a tuhle písničku jsem poslouchala, když jsem to psala. Sice se k tomu moc nehodí, ale mám ji ráda. ;-)

---

 

 

Jmenuji se Isabella Swan a jsem poloupírka. Ale ne taková, co se narodí, když se upír vyspí se člověkem!
U mě totiž proběhla přeměna jinak. Netrvala tři dny, ale jen jeden a půl dne.

Zvláštní jsem tak nějak byla už od malička, ale to je na dlouhé vyprávění. Potom, v sedmnácti, mě našel jeden upír, který mě přeměnil. Zdála jsem se mu totiž nádherná a nechtěl mou krásou plýtvat na člověka, nebo tak nějak mi to alespoň řekl.

Žízeň jsem se neučila ovládat. Nepotřebovala jsem to. S lidmi vydržím v pohodě.

Já se vlastně ani od upírů moc neliším.

Rozdíly jsou v tom, že mám stejnou teplotu jako člověk (ale kůži mám stejně tvrdou jako upíři), můžu jíst lidské jídlo (i když mě nenasytí), nemám jen jednu schopnost (mám jich pět a to, jak jsem si zjišťovala, není u normálních upírů možné), jsem silnější než upíři, mám stejnou barvu očí jako před přeměnou, čokoládově hnědé a netřpytím se na slunci.

No, něco o tom, jak jsem se dostala sem. Potom, co se naše cesty s Chrisem (to je ten upír, co mě přeměnil) rozešly, šla jsem za Volturiovými, zda by mě přijali do své gardy. Ti samozřejmě neváhali.

Ne, že bych jim dala moc na výběr! Já jim to spíš přišla oznámit. Nebyli překvapení, ale měli radost, že jsem k nim přišla. Upíři mého druhu jsou podle všech informací na světě jen tři a to včetně mě. A všichni tři jsou v gardě. Bez sebemenšího zaváhání mě dali na stejnou pozici s ostatníma dvěma, tedy na nejvyšší, hned po panovnících.

S těma dvěma jsme se stali nejlepšími přáteli. Byla to dívka a muž.

Dívka se jmenovala Veroncia Antella. Byla přeměněna v pouhých patnácti letech, ale díky naší odlišnosti vypadá na sedmnáct. Má karamelové medově-hnědé vlasy. Jsou opravdu velmi zvláštní, jsou totiž od přírody melírované. A má nádherné zelené uhrančivé oči, které někdy mění barvu na oceánově modrou. No, někdy, spíš vždycky, když je naštvaná. To se pak změní i barva jejích vlasů na úplně zlatou. Veroncia je z nás nejzvláštnější. Jen tak mimochodem, je Italka, stejně jako já.

Muž, Enrique (Enrike) Peréz, byl přeměněn v devatenácti letech a jemu, stejně jako mě, věk zůstal. Jeho rysy jsou typicky španělské. Má vlasy jako nejčernější noc a k nim nádherně ladící oceánově modré oči, jako mívá někdy Veroncia.

Po čase jsme si u Ara vydupali pár normálních let života.

 

Teď žijeme v Americe, v malém deštivém městečku jménem Forks. Já a Veroncia jsme nastoupily do prvního ročníku a staly se z nás roztleskávačky. Veroncia na sebe vzala kapitánství a já jsem její zástupkyně. Enrique nastoupil do druhého ročníku a je fotbalista, samozřejmě kapitán. Minulí kapitáni, jak roztleskávaček, tak fotbalistů, odešli v minulém ročníku.

Sjednotili jsme si příjmení na Antella a bydlíme ve vile kousek za městem, s tím, že jsme sourozenci původem z Itálie, kde máme rodinu - což je pravda - a do Ameriky jsme přijeli kvůli poznávání jiných kultur a podobné blbiny.

Myslím, že se nebudete divit, když vám řeknu, že jsme školní smetánka a také ti, co je všechno jejich. My jsme osud školy a my rozhodujeme, kdo je in a kdo je out. Myslím, že je jasné, kdo je kdo. Nejlepší jsme my, pod námi jsou roztleskávačky a fotbalisté (samozřejmě kdybychom nebyli mezi nimi, tak se řadí ke zbytku školy). A konečně, zbytek školy je out!

***

„Isabello! Isabello! Hádej co! Přijedou noví žáci!“ přiběhla ke mně Ava, celkem fajn holka, co má na starosti informovat mě o novinkách na škole.

„Fajn,“ odpověděla jsem tvrdě.

„Kolik jich je? Nějaké informace? Jak se jmenují? Jak kdo vypadá?“ zeptala jsem se s kamennou tváří.

Dali jsme si totiž s Veroncií a Enriquem za úkol znát jména každého na škole. S naší upíří pamětí to není nic těžkého.

„Je jich pět plus rodiče. Dvě holky a tři kluci. Jsou adoptovaní. Tvoří dva páry. Alice je malá s černými vlasy, vypadá jako elfka. Je jí šestnáct. Chodí s Jasperem. Je blonďák, vypadá jako lev a je mu osmnáct. Potom Rosalie. Je to pokrevní příbuzná Jaspera, taky blondýna. Je vysoká a celkem pěkná, myslím, že by se hodila mezi roztleskávačky. Taky jí je osmnáct. Rosalie chodí s Emmetem, černovlasým, svalnatým hromotlukem, toho poznáš. Je nejstarší, je mu devatenáct,“ vyplivla jedním dechem a musela se nadechnout.

„A ten pátý? A jejich opatrovníci?“

„Pátý je Edward, né moc hezký, má hnědo-bronzové vlasy a obličej samý uher. Překvapivě,“ pronesla se zřetelnou ironií v hlase, „je sám. Jejich opatrovníci se jmenují Carlisle a Esme Cullenovi. Edward, Alice a Emmett si vzali jejich příjmení, ale Rosalie a Jasper si nechali svoje. Jsou Haleovi.“

Její slova jsem si brzo potvrdila. Při obědě samozřejmě. Jsou to sice obyčejní lidé, ale všichni kromě toho... ehm... Edwarda, by se mohli v naší hierarchii nacpat mezi nás roztleskávačky a fotbalisty. Chvíli jsem je pozorovala. Ano, to se mi hodí, Edwarda odstrkují i oni samotní.

Se svým plánem jsem seznámila i Veroncii a Enriqueho, kteří okamžitě souhlasili. Prý bude víc srandy.

Takže, máš se na co těšit, Edwarde Cullene...

 

---

 

Vím, že je to zatím blbost, ale ono se to první bude vyvíjet zjevným směrem, který pak přejde v něco jiného, co jsem nakousla už teď.

Takže, jenom doufám, že se vám to líbilo.

Jo a ještě se omlouvám adminkám za chyby. Já většinu nechtěně přehlídnu, takže se opravdu moc omlouvám. A taky děkuji Aliici, která mi opravila chyby.

Následující díl »

Autor: NatalieEllaVeronicaCulen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Šikanérka - Prolog:

NatalieEllaVeronicaCulen: opravdu jsem nechtěla, aby ti to přišlo jako kritika, protože ta by vypadala jinak. Kdybych tě chtěla shodit, tak ti napíšu něco ošklivého, ale o tom to vůbec není. Jsi autor jak píšeš, tak bys měla přijímat kritiky a poučit se z chyb. Když ti člověk napíše pořádný úsek textu měla bys být svým způsobem ráda, protože ta kapitola každému z těch lidí stála za to, aby se k ní nějak vyjádřili, protože to má mnohem větší význam než batalion smajlíků, protože z nich se nedozvíš nic. Nás čtenáře nemusíš přesvědčovat, že opravdu píšeš co tě baví, nebo že Isabella neví vše. My jsme čtenáři a my jsme k takovému názoru dospěli - tak to musíš brát - každý autor ví dopředu, co ještě v ději plánuje, každý si dokáže představit scény, co tam chce mít, začátek i dobré ukončení děje, ale musí to také umět prodat. A ten kdo stojí o obrázkové odkazy v textu (které po čase přestanou fungovat) si tedy může koupit obrázkovou knihu pro děti. Popravdě jen představa, že by autor vydal knihu o čtyři sta stránkách a na závěr přidal dvacet stránek jen obrázkové dokumentace, co měli hrdinové na sobě... páni, dost děsivá představa. Každý autor se pořád učí a sbírá zkušenosti a jestli jím chceš být, tak je přijímej a naslouchej, nikdo jiný kromě čtenářů, kteří nemají důvod být neupřímní a mazat ti med kolem pusy, ti je neřekne. Je sice hezké, že každý autor píše pro sebe (a všichni to rádi připomínají), ale to by si mohli psát doma do deníčku, jak zmínila kolegyně pode mnou. Pokud něco zveřejňuješ píšeš pro nás.

AddyCullen: pochvala je sice hezká věc, ale v rozvoji jí to nepomůže a ohledně obrázků: k tomu se nebudu vyjadřovat, jestli zastáváš názor omalovánek, tak si ho zastávej, ale ve kvalitním čtení ho nenajdeš. A ohledně mého psaní... nemusím být spisovatel, abych viděla co se mi líbí a kde autor chybuje. I hudební amatér pozná kdo zpívá falešně. A krom toho, nemusíš se bát pár věcí jsem už napsala. Útočit na někoho o kom nic nevíš je zatraceně chybná strategie.

Ahoj, dá se říci, že souhlasím s komentáři přede mnou. Co se týká představování, tak ty kapitolovky pak za moc nestojí. A když tam napíšeš její život? To si v příběhu měli jiní upíři všimnout změn, nevím, třeba...
"Cítíte to?" ptal se ten tmavovlasý upír.
"Co tím myslíš?" odvětila zvědavě zřejmě jeho družka, blondýna.
"Nevím, ale někdo mi tu nevoní... Jak bych to nazval..." V tu chvíli mě trochu zamrazilo v zádech. I když s nimi mám dosti společného, vůně to není. Asi zjistí, že jsem něco víc než jen normální člověk...

Víš, prostě mělas nám to poodkrýt pomalu, ale jistě, třeba to, co je. Že měla minulost špatnou.. Či dobrou, to v prologu nikoho moc neveme. O čem bude povídka? No jasně o tom, co se bude dít dál, ale na ty minulé okamžiky si má vzpomenout... A ne takhle najednou. Taky si do deníčku nenapíšeš:
Můj milý deníčku,
jmenuji se ----, narodila jsem se dne ----- ve městě ----. Když mi byly tři, rodiče se rozvedli a já žiju s tatínkem jen tam a tam. V deseti jsem od něj poprvé konečně dostala kolo, a když mi bylo patnáct, konečně mě pustil i k někomu přespat.

No přijde ti to normální? Do deníčku zaznamenáváš momenty, co tě napadnou, tak to takhle ber i v té povídce. Sice vyprávíš příběh, ale představ si, že ho žiješ. Také bys takhle někomu najednou vyklopila vše o sobě? Já si myslím, že ne.
Myslím, že by to mohlo být asi takhle...
"Isabell, kde jsi!" volal na mě už asi podesáté můj bratr. No jo, dnes se stěhujeme, tak si neodpustí si ze mě dělat později legraci. Já konečně svou normální rychlostí dobalila svou poslední tašku, a... bla bla bla.
Náhle jsem si vzpomněla, jak tehdy a tehdy...

Takhle jsi nám to měla podat. No, nechci tak extra kritizovat, spíš jsem ti tu podala příklady, jak by to mělo a nemělo vypadat. Snad si z toho něco vezmeš a přeji ti hodně úspěchů v dalším psaní. Máš hodně zajímavý nápad a jsem moc zvědavá, jak to bude pokračovat.
P.S.: Sice Bella neví vše, ale nás čtenáře to opravdu nezajímá. My jsme lační po tajemstvích, ale když nám to vysypeš takhle na začátku, co pak dál? Neber to zle, jen reaguju na jednu z tvých odpovědí jiným

Z části souhlasím s xxx :)
1. Nemuselas vše tak honem vychrlit na začátku, myslím, že minulost, která se odhaluje postupně je mnohem poutavější a zajímavejší...
2. Samozřejmě ten začátek jsem to a to, jmenuji se tak a tak, je mi tolik a tolik... argh, takhle začínají povídky opravdu jen začátečníci a ti, co moc psát neumí, takže to toleruji, do psaní se dostaneš...
3. Odkazy být nemusely, ale je to jednodušší a autoři si tím ulehčují práci. Já sice preferuji osobní popis, ale je to pouze můj názor.
4. Líbilo by se mi, kdybys začala od začátku... ty spekulace, proč přeměna byla jen 1,5 dne... Reakce okolo, trochu detailněji jak přišla ke svým spolu... nebo to tam vložit třeba jako sen či vzpomínání, nevím, bylo by to zajímavější, povídka delší...
No, přijde mi, že tě prostě něco napadlo, ale moc jsi to nepromýšlela, prostě jsi se jen rychle chtěla dostat k problému, který chceš v povídce řešit. Ale když se podíváš na všechny dobré povídky na tomto webu, tak začínají omačkou a pomalu přecházejí v jistou komplikaci, nebo hlavní náplň příběhu. Ale jak říkám, časem se do psaní dostaneš - pokud to v sobě máš, jestli ne, tak lepší už to nebude - a až se ti otevřou oči, stejně jako mně po tvrdém boji s mou "učitelkou - spisovatelkou" tak se budeš nad svými začátky děsit.
jsem zvědavá jak to bude pokračovat, povídka mě sice svým začátkem neuhranula, ale vzbudila ve mě jistou zvědavost, proč se Isabell tak chová a jak bude týrat Edu. Takže na další kapitolu se podívám, ale zatím ti neslibuji svou věrnost, ale věřím ti, že si ji získáš.
Jen mám malou podmínku... promýšlej si své dílo. Než začneš psát, měla bys mít i zhruba promyšlený děj i konec. Ne doslova, ale jen jemný náčrtek, podle kterého budeš tvarovat stavbu děje. Doufám, žes tak udělala, protože pak - lidově řečeno - "Jsi v háji."

AddyCullen: Jsi zlatá děkuji

xxx: to seš teda hrdinka... Já jsem ráda za to, že tam ty obrázky byly. Aspoň vím, jak si je pisatelka představuje. A co je divného na tom, že si jich všimla na obědě? to je měla pochytat na záchodech, nebo co? To že umíš napsat komentář, ještě neznamená, že umíš i psát. Chtěla bych si přečíst nějakou tvojí povídku, nebo aspoň drabble. Tyhle lidi miluji, jenom kritizovat to umí. NatalieEllaVeronicaCulen neboj, jseš skvělá. Tohle nebyla konstruktivní kritika toto. Byla to jen čistá závis. Komenty umí psát každej, komu se alespoň trochu chce! Nati jseš skvělá!

xxx: Kritiku, samozřejmě, přijímám a vážím si jí. Ale ty nevíš, že ani Isabella nví vše, tedy to ani nemohla říct... Píšu co mě baví číst, opravdu nekecám! Co se obrázků týče... Jak už bylo řečeno, já jsem autor a já osobně mám ráda, když jsou v povídkách obázky.
Jinak, děkuji jak za kladné, tak za záporné komenty

mě se to líbí....a věřim, že dokážeš i přes takovouhle kritiku vymyslet něco, co ostatní překvapí...věř si a pokračuj :-) ...moc se těším na další

Super nápad ! Moc se těší na pokračování

Přidat komentář:

Nick:

Text: