Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Síla lásky - 2. kapitola

14.09.2010 (18:15) • Hikari • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 811×

„Udělali jsme chybu?“ odfrkl. „Každý někdy potřebuje změnu.“ Pootočil se ke mně a zadíval se mi do očí. Zvedly se mu koutky.

„Líbilo?“ znechuceně jsem odešla. Naštěstí za mnou nešel. Musím se nakrmit.

Edward:

Tak dobře jsem se ještě necítil. Bylo to úplně jiné než s Bellou. Sice mi to udělalo dobře, ale jestli se to dozví Bella, bude zle. Vešel jsem domů a Bella se na mě vrhla hned ve dveřích. Rozdali jsme si to hned za dveřma. Chvilkou se mi myslí mihla Emily. Tak krásná. Co to dělám? Bylo to jenom kvůli sexu! Nic za tím nebylo.

Emily:

/doma hraje na piano/

Jak jsem to mohla udělat? Až se to Jacob dozví… Neumím si ani představit, co by udělal.

„Huh. Vylekala jsi mě, Alice! Co tu děláš?“

„Vím, co se stalo.“

„Co tím myslíš? Špatnou, nebo dobrou věc?“

„Obě.“ Sklopila jsem oči. „Co se týče té špatné - nemám k tomu co říct. A ta dobrá je přímo skvělá.“

„Může se to ještě změnit. Jestli se to Jacob dozví tak…“ Jake se zjevil před námi.

„Co se kdo dozví?“ Alice pohotově vstala. Určitě mu to neřekne.

„Ale jenom to, že vám uspořádám svatbu.“

„Alice, chtěli jsme jenom malou svatbu.“ Jake nic netušil.

„Umím uspořádat i malou svatbu.“ Zářivě se na něho usmála a odtančila pryč. Jacob zakroutil hlavou a přistoupil ke mně. Políbil mě na tvář. Znovu jsem začala hrát.

Jacob:

/ve sprše/ Pořád mi vrtá hlavou, že to „jestli se to dozví“ se netýkalo svatby. Ale to je jedno… Kdyby to bylo něco závažného, řekla by mi to.

Emily:

On mi tak důvěřuje a já mu tak ubližuju. Neřeknu mu to. Budu dělat, jakoby se to nikdy nestalo. Zapomenu na to a budu doufat, že se Edward rozhodne stejně. Vběhla jsem Jakeovi do koupelny.

„Musím si něco vyřídit. Vrátím se za půl hodinky.“

Vyskočila jsem z okna a rozběhla se směrem ke Cullenovým. Edward seděl na pohovce. Byl v pokoji sám. Objevila jsem se před ním. Lekl se mě.

„Potřebuju si s tebou promluvit.“ Provrtával mě chtivým pohledem. „Jenom promluvit.“

„Jsem jedno ucho.“

„Chci, abys na to zapomněl. Nechci, aby se to někdo dozvěděl. Stačí, že už to ví Alice.“

„Na to se zapomenout nedá!“ rozesmál se a pohladil mi rameno. Uhnula jsem.

„Prosím.“

„Jak si přeješ.“

Chtěl mě pohladit znovu, ale to už jsem utíkala zpátky za mým Jacobem. Těšila jsem se zbytečně. Jacob usnul. Je tak sladký, když spí. Potichu jsem si lehla vedle něho a naslouchala jeho snům. Asi za hodinku se probudil.

„Emily?“

„Tady jsem,“ přisunula jsem se k němu blíž.

„Usnul si brzy.“

„Jo, to jo,“ zívl na mě.

„Ještě spi.“ Přikývnul a obrátil se na bok. Políbila jsem ho na rameno. Chvíli se převaloval, pak usnul. Něco mumlal ze spaní. Mumlal moje jméno a ještě jedno jméno, při kterém mě zamrazilo. Jméno Edward.

„Emily, Edwarde, ty ne!“ Sledovala jsem ho s hrůzou. Nemohla jsem se ani podívat, co se mu zdálo a na co myslel. Rychle jsem odešla pryč. Šla jsem na balkón. Už pomaloučku svítalo. Před sebou jsem viděla kousek sluníčka, jak vykukuje. Sedla jsem si na zem a opřela se o zeď. Sledovala jsem, jak sluníčko vylézá ještě víc. Paprsky začaly dopadat až na mě. Má kůže se zatřpytila. Zavřela jsem oči a opřela hlavu o zeď.

Jacob:

/vzbudil se/ Šáhl jsem rukou vedle sebe. Nikdo tam nebyl.

„Em?“

„Jsem na terase.“ Vstal jsem a šel za ní. Seděla na zemi a krásně se třpytila.

„Dobré ráno.“

„Dáš si něco k snídani?“ Přikývl jsem. „A co?“ zvedla se a šla ke mně. Vzal jsem ji za ruku. Objal jsem ji.

„Tebe,“ šeptl jsem jí do ucha.

Emily:

Políbila jsem ho. To mi potíže nedělá, ale nevím, jestli zvládnu i sex. Budu muset. Jakeovi by to bylo podezřelé, kdybych nechtěla. Vzal mě do náruče a odnesl do postele. Začal mě líbat na krku. Sundala jsem si tričko. Líbal mě téměř všude. To nikdy nedělal. Obrátila jsem se nad něho a začala líbat já jeho. Myslela jsem, že to nedokážu, ale Jacob mě rozpálil. Bylo to jiné než obvykle. Když bylo hotovo, ještě jednou jsem ho vášnivě políbila a lehla si vedle něho.

„Už si něco dáš k té snídani?“ usmála jsem se a znovu ho políbila.

Edward:

Jak to může dělat, aniž by na mě pomyslela? Možná to nechtěla udělat. Ale stalo se a já chci, aby se to stalo znovu. Do pokoje přišla Alice.

„Vstávat, lenoši! Jde se na párty.“

„Teď ráno?“

„Upíří párty.“ Belle se zajiskřilo v očích. „No, plus jeden vlkodlak.“ Takže tam bude Emily.

„Kam se jede?“ Bella byla překvapená.

„Je to párty u bazénu, takže si vemte plavky.“ To je špatné. Emily bude v plavkách a Jacob bude s ní a já budu muset schovávat spodní část těla.

„Kdo tam všechno bude?“ Alici zaskočila moje otázka.

„My, Emily s Jacobem a pár Carlisleových známých.“ Souhlasně jsem přikývl.

„Takže se připravte a já jedu pro Emily.“

Emily:

/mezitím dorazila Alice a přemlouvala je, aby jeli/

„Prosím, Emily!“

„Mně se nechce ukazovat nějakým, třista let starým upírům,“ zavrčela jsem rychle. Místností se rozezněl její zvonivý smích.

„Neříkej, Jakeu, že se ti tam chce?!?“

„No… Nejspíš to bude fajn,“ vzal mě za ruku, kde jsem měla prstýnek. „Bella to ještě neví, ví to jenom Alice.“ Úzkostně sem se podívala na Alici. Z mé ho pohledu pochopila, že zmiňovat Edwarda by bylo nevhodné.

„No vidíte. Aspoň to můžete oficiálně oznámit!“

„Fajn…“ pronesla jsem to trošku rozzlobeně, ale Alici to náladu jenom vylepšilo. Vítězně poskočila.

„Máte pět minut na nachystání. Čekám vás v autě,“ odtančila s úsměvem na tváři pryč.

„Neboj, bude to fajn,“ políbil mě do vlasů.

„Fajn,“ zopakovala jsem suše.

Alice nervózně čekala v autě. Sedla jsem si dozadu. Jeli jsme ke Cullenovým domů. Před domem čekali ostatní. Nejhorší bylo, že s námi jela Bella s Edwardem. Samozřejmě, že si Edward sedl vedle mě. Tomu se říká smůla!

Celou cestu jsem se dívala z okénka. Napětí v autě houstlo každou vteřinou. Bella si toho nevšímala, Alice se snažila nevšímat, ale Jacob si toho všiml. Mozek mu jel na 100%, jak se snažil přijít na to, co se děje. Držela jsem se od Edwarda co nejdál to šlo. A navíc se na mě pořád díval. Alice jela nezvykle pomalu. V myšlenkách jsem ji prosila, ať zrychlí. Edwarda jsem touto myšlenkou velice pobavila. Nadávala jsem mu, aby to už nedělal.

Za dalších deset minut utrpení jsme dorazili na místo. Velice odlehlý dům s bazénem na slunci. Ostatní na nás už čekali. Alice nás vyhnala z auta rychlostí blesku. Vzala jsem Jacoba za ruku a vešli jsme dovnitř. Byla tam horda upírů. Většinu z nich jsem znala ještě v Volterry, moc jsem se s nimi nechtěla bavit, protože každý z nich mi říkal, jak Arovi chybím a takové podobné lži. Ostatní, ty co jsem neznala, se se mnou nebavili skoro vůbec. Bylo to hlavně kvůli Jacobovi. Nijak zvlášť mi to nevadilo.

Edward na mě celou dobu zíral. Jacobovi to občas začínalo být proti srsti. Proč na mě zíral? Protože mě Alice navlíkla do těch nejmenších plavek, co můžou existovat.

Autor: Hikari (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Síla lásky - 2. kapitola: