Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Síla lásky - 3. kapitola

15.09.2010 (08:00) • Hikari • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 949×

Edward na mě celou dobu zíral. Jacobovi to občas začínalo být proti srsti. Proč na mě zíral? Protože mě Alice navlíkla do těch nejmenších plavek, co můžou existovat.

Edward:

Proč musí být tak sexy?! Chci ji znova teď hned! Už to asi nevydržím. Ona mě tolik vzrušuje.

„Edwarde? Edwarde? Na co to pořád koukáš?“ Bella mě vytrhla z myšlenek.

„Co? Já? Jenom na… Na nic.“

„Děje se něco?“

„Ne, ne nic.“ Emily se rozesmála nad mým počínáním, což ve mně probudilo ještě větší touhu.

„Pojedeme? Už je tu docela nuda.“ Přikývl jsem.

Emily:

„Em, pojď se mnou do bazénu.“

„Když chceš.“ Vzal mě za ruku a táhl k bazénu. Procházeli jsme kolem Edwarda.

„Nech si svoje myšlenky laskavě pro sebe!“ řekla sem mu tiše, aby to slyšel jen on. Jacob skočil do vody a já sešla po schůdkách za ním. Naštěstí Edward s Bellou odcházeli.

Edward:

„Bello? Musím si ještě něco zařídit. Jeď s ostatními. Přijdu brzy.“

„Dobře. Necháme ti tu jedno auto.“ Nasedla do auta s Jasperem a Rosalii a odjela. U bazénu zůstala jenom Emily a ten pes. Ostatní buď odjeli, nebo byli uvnitř. Potichu jsem směřoval k bazénu. Měl jsem štěstí. Jacob si musel odskočit a Emily zůstala v bazénu sama. Rychle jsem se přesunul k okraji bazénu. Dřepl jsem si. Samozřejmě, že mě slyšela a otočila se ke mně.

„Jak na to mám zapomenout, když mi to takhle ztěžuješ?“

„Prostě se musíš překonat. To určitě dokážeš!“ zašklebila se na mě. Musel jsem to risknout. Buď teď, nebo nikdy. Skočil sem do bazénu a přitiskl se na ni.

„Ale no tak… ty jsi na to určitě taky nezapomněla. Nemám pravdu?“ Chtěl jsem ji políbit, ale uhnula a začala mě odstrkovat. Vzal jsem ji za zápěstí a držel velkou silou.

„Pusť mě! Nech mě. To bolí!“ Měla malou sílu, což mě trošku udivilo.

Minule ses nebránila a jak se ti to líbilo!“

„Pusť! Byla to ode mne kravina a lituju toho, ale teď mě vážně pusť!“ Ještě víc jsem ji sevřel a začal líbat na rty. Bránila se, ale bylo jí to k ničemu.

„Pusť ji!“ Otočil jsem se a uviděl Jacoba. Hnal se ke mně. Nestihl jsem nic udělat a už mě táhl z vody ven. Hodil mě na zem a pak mě začal škrtit. Nevím, kde se v něm vzala ta síla. Začal jsem se bránit.

„Nechte…“ Emily to ani nedořekla a Jacob mě pustil a skočil za ní do bazénu. Vytáhl ji z vody. Vypadala jako bezvládná panenka.

„Co se to s ní děje?“

„Nehleď tak na ni a zavolej Carlisleovi!“

„A co…?“

„Podej mi aspoň mobil, sakra.“ Hodil jsem mu mobil a s hrůzou v očích jsem hleděl na Emily. „Carlisle? Tady Jacob. Emily zase omdlela.“ Nastala krátká odmlka. Ani jsem nevnímal, co Carlisle odpověděl, nebo co si Jacob myslel. Stále jsem měl oči na Emily. Vypadala jako socha s mrtvým obličejem, který je pořád neskutečně krásný.

„Odvezu ji k vám. Bude potřebovat krev.“ Při tom slově krev jsem se na Emily přestal dívat a podíval se na Jacoba. Hodil mi zpátky mobil a vzal Emily do náručí.

„Musíme ji odvézt k vám. Můžeš aspoň řídit, prosím tě?“ štěkl na mě znechuceným tónem. Ale momentálně mi to bylo jedno. Rychle jsem běžel otevřít dveře auta a nastartoval. Jacob ji položil do zadu a sedl si k ní. Jel jsem, co nejrychleji to šlo.

„Můžeš mi říct, co se s ní stalo?“

„A nechceš mi vysvětlit ty, co to bylo v tom bazéně? A cos vůbec myslel tím: Minule ses nebránila a jak se ti to líbilo?“

„Mám nakázané ti to neříkat. Řekne ti to sama.“ Zavrčel. Zlobil se, ale ne na Emily. Jenom na mě.

„Omdlela. Je to takový šok. Když nemá dlouho krev, tak její tělo už to nevydrží a takhle si o tu krev žádá. Jednou už takhle omdlela, ale okamžitě se probrala. Nemohla se potom hýbat, a tak vypila pár litrů lidské krve a bylo to v pohodě. Teď je to už aspoň pět minut.“ Sevřel jsem volat a ještě přidal. Smykem jsem zahnul k domu. Jacob ji opatrně vytáhl a spěchal do domu. Vše bylo připravené.

„Ještě se neprobrala.“

„Čekal jsem to. Mám pro ni speciální transfuzi.“

„Speciální?“

„Ta jehla projde i upíří kůží. Polož ji tady.“ Položil ji tam a Carlisle jí vpíchl do ruky jehlu a krev do ní začala odkapávat.

„Jakmile bude krev uvnitř, určitě se probere. Povzbudivě se na nás usmál. Jacob si vzal židli a sedl si vedle postele. Vzal Emily za ruku.

„Jsem s tebou, Emily.“

O pět dní později (Jacob):

„Už to trvá pět dní!“ podíval jsem se Emily do tváře. Zase žádná změna.

„Dej jí ještě chvíli. Určitě se…“

„To říkáš každej den.“ Hlava se mi svezla do dlaní. Emily ležela pořád stejně. Tak jak jsem ji sem položil před pěti dny. Do místnosti vešel Edward. Lehce jsem zavrčel. Carlisle se vytratil z místnosti. Zůstal jsem tam s Edwardem.

„Můžu si s tebou promluvit?“

„Nemám ti co říct.“ Nepřestal.

„Jestli se Emily neprobere, chci vědět, co budeš dělat dál.“

„Ona se probere!“ zařval jsem na něho. Zuřivě jsem vstal a při tom odhodil židli. Šel jsem až k němu. Chtěl jsem mu něco říct, ale něco zašustilo. Otočil jsem se a uviděl, jak se Emily hýbe. Šel jsem k ní.

„Em? Slyšíš mě?“ pomalu začala mrkat očima a pak se otevřely ty nejkrásnější oči na světě.

„Emily,“ vydechl jsem úlevou a musel jsem ji políbit. Bohatě mi polibky oplácela. Připadalo mi to, jako kdybychom se líbali snad sto let.

„Miluju tě.“ Ani jsem nepostřehl, že celou dobu nás pozoroval Edward. Emily se na něho podívala a sevřela ruku v pěst.

„Zavolám Carlislea.“ Rychle se vypařil.

Emily:

Když jsem ho uviděla, vybavily se mi poslední okamžiky s ním v bazénu. Chtělo se mi zvracet.

„Zavolám Carlislea.“ Podíval se mi do očí a povzdechl si. Až teď mu konečně došlo, co udělal a doufám, že toho pořádně lituje! To mu nikdy neopustím. Ach ne. Co Jacob, co budu dělat. Určitě už to ví.

Edward:

Vyšel jsem z pokoje a začal jsem toho hluboce litovat. Šel jsem schod po schodu a přemýšlel, jestli mi to odpustí. Ale její myšlenky na mě křičely, že ne.

„Carlisle? Emily se probrala. Zdá se v pořádku.“ Když se může líbat se psem. Dodal jsem v duchu. Alice neváhala a vyběhla nahoru do pokoje. Bella šla taky nahoru.

Emily:

Do pokoje rychlostí blesku vběhla Alice. Radostně mě objala.

„Konečně! Ty jsi nám ale nahnala strachu,“ políbila mě na čelo.

„Jak se to vůbec stalo?“

„Moc si z toho nepamatuju.“ Jacob trošku ztuhl.

„Carlisle? Můžu si s tebou promluvit? O samotě.“ Všichni ochotně odešli, ale Jacob tam pořád zůstal stát.

„Prosím?“ Neochotně pustil moji ruku a odšoural se z místnosti.

„Mám teorii, proč jsem omdlela. Mám k tomu i důvody a zdá se mi to možné a chci znát tvůj názor.“

„Poslouchám a jsem upřímně velice zvědav!“

„Bylo to úplně jiné než obvykle. Vždycky, když jsem takhle omdlela, jsem si nic nepamatovala co bylo, ale teď jsem mohla myslet a celých těch pět dní jsem vás slabě slyšela. Sice jenom myšlenky, ale i tak se mně to předtím nestávalo. A za druhé zaposlouchej se pozorně a uslyšíš něco velice zvláštního! Pak už si to odvodíš sám.“ Carlisle se zaposlouchal a hledal nějaký neobvyklý zvuk.

„Slyšíš ten třepotavý tlukot srdce? Jako kdyby tu byl pták.“ Přikývl.

„Ano, slyším to, ale nevím co to…“

„Ano, je to tak! Sama tomu nemůžu uvěřit.“

„To je tlukot srdce malého dítěte. Ty jsi těhotná! To není možné!“

„Dalo by se to nějak potvrdit?“

„Jistě, na to nějak přijdeme!“

„Prosím se o tom nikomu nezmiňuj. Řeknu to, až budu mít jistotu.“ Samozřejmě Edward to slyšel. A co když to dítě není Jacoba? Ne, to dítě je určitě Jacoba. Upír nemůže zplodit dítě, ale vlkodlak ano! Upírky nemůžou být těhotné. Sakra.

Autor: Hikari (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Síla lásky - 3. kapitola: