Po nepříjemných událostech je tu další kapitola mé prioritní povídky Síla života. Bella se stávaá upírkou. Objeví se její schopnost, ale co čeká na ostatní po jejím probuzení? Jak moc se změní? Doufám, že se vám bude kapitolka líbit, a já zase brzy přidám další. Twilightlady
14.02.2011 (07:45) • Twilightlady • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1937×
Síla života - 6. kapitola – Konečně
Pohled Bella
Byl tady den mé proměny, konečně. Je to již měsíc, co jsem ve Voltem a na dnešek byl stanoven termín. Za měsíc jsem nastudovala vše, co šlo, ale jako Fleur vita není dochováno moc dokumentací.
Jen jedna listina, kterou jsem četla, mě překvapila. Byla to věštba.
Jedné noci narodí se dítě. Dívka to bude. Až vyroste, pozná, co je doopravdy zač. Ona bude spojena se zlem i s dobrem. V její pravé podobě bude připomínat havraní křídla plná oranžových plamenů. Bude umět ovládat to, co jiní nedokáží. Bude umět to, co jiní neumějí. Ona rozhodne, jestli se svět navždy zahalí do tmy. Bude to velké břímě, ale její osud, není znám celý. Zvítězí její láska nebo temnota v ní?
Je z roku 1200 n.l. Proto je tak fascinující. Tak stará, zajímalo mě jestli se už naplnila, ale dozvěděla jsem se, že ne.
„Isabello, je čas.“ Oznámila mi Tereza. Milá lidská dívka, která zde pracuje jako sekretářka. Zvedla jsem se a zamířila do pokoje, který je ve sklepení. Chtěla jsem, aby mě proměnila Rosalie, moc si nevěřila, ale bude tam dost upírů, kteří by ji mohli zastavit. Když jsem dorazila do pokoje, byl tam už Aro, Rosalie, Felix a Demetri. Všichni tam jen mlčky stáli. Přešla jsem k Rose a pevně ji chytila za ruce.
„Rose, to zvládneš, já ti věřím,“ řekla jsem pevným hlasem. Rose byla hodně nervózní.
„Bojím se!“ zašeptala.
„Neboj, tady Felix s Demetrim tě přinejhorším zastaví, ale myslím, že to ani nebude potřeba,“ řekla jsem a oni na souhlas kývli. Ještě jednou jsem jí stiskla ruku a posadila se na postel, na kterou jsem se vzápětí natáhla. Rose si přisedla na kraj a odhrnula mi vlasy z krku, ještě jednou se pořádně nadechla a pak jsem to ucítila. Říkali mi, že přeměna je bolestivá, ale tohle jsem nečekala. Oheň mi vystřelil od krku, až do konečků prstů. Byla jsem v jednom ohni. Nevěděla, jsem kdy Rose přestala pít, jestli sama, nebo ji museli zastavit. Jediné, co jsem dokázala vnímat, byla bolest.
Pohled Felix
Sledoval jsem Rosalie, jak se sklání k jejímu krku. K jejímu krásnému krku. Jak rád bych byl na jejím místě. Byla tak krásná a její krev musela být skvělá. Isabella. Vznešené jméno. Přesně k ní sedělo. Chtěl bych, aby to byl můj jed, co jí umožní vstoupit do světa věčnosti, ale nebylo mi to dopřáno. Po chvíli se začaly ozývat první výkřiky, ale Rosalie pořád pila. Měla by přestat, nebo ji zabije. Přesně v tom momentě si to taky uvědomila a s velkou námahou se odtáhla. Oči jí rudě plály, ale dívala se na ni s takovou láskou. Ale ne, tak jako já. Moje láska byla jiná. Pomalu odstoupila od postele a nakonec odešla úplně. Bude to trvat dlouho. Každou chvíli se na ni někdo půjde podívat, ale jinak tady teď nemusíme být. Otočil jsem se a společně, se zbytkem odešel. Však já zase přijdu.
Od toho večera, jsem tam byl jednou. To, co stalo se totiž Arovi, dalo jasně najevo, že se k ní nikdo nedostane.
„Povídám vám, chtěl jsem tam vstoupit, ale nešlo to, jako by tam byla neviditelná stěna nebo co. Nemohl jsem. Stále tam, ležela, ale nekřičela, znělo to, jako že je mrtvá.“ To pro mě bylo jako kulka do srdce, šel jsem se na ni podívat a byla to pravda. Dovnitř jsem se nedostal.
Dneska se uvidí, jestli je mrtvá nebo ne. Dneska. Zajímalo by mě, jaká bude. Jelikož nešly otevřít ani dveře.
Všichni jsme poznali přesně ten rozhodující okamžik. Byla živá. V míře možností.
Ze skla pak se ozvalo dunění a pak jekot z recepce. Tereza, pomyslel jsem si. Rychle jsem se tam rozběhl a ostatních si nevšímal. To, co jsem však uviděl!
Stála tam a Terezino bezvládné tělo u jejích nohou. Vypadala o tolik jinak. Vystouplé lícní kosti, černé vlasy jako havraní peří a oči tak sytě oranžové jako plápolající oheň. Vypadala tak hrozivě. V následujícím momentě jsem uslyšel kroky následující výkřikem.
„Bello!“ zakřičela Rosalie a popadla Bellu do náruče. Ta ji jemně objala.
„Rosalie, zvládla jsi to, a tohle je mi tak líto,“ řekla a vzlykla. Ačkoli nechtěla, teď to bude její přirozenost.
Autor: Twilightlady (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Síla života 6. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!