Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Síla života - Epilog

07.06.2011 (20:30) • Twilightlady • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 2019×

Epilog

Zvedl svou tvář a já jej spatřila, stejně jako tehdy v baru. Stejně krásný, zelené oči se mu leskly slzami, bronzové vlasy mu povlávali ve větru. Jen jeho tvář byla tentokrát zkroušená bolestí. Dívala jsem se do jeho očí a sledovala, jak se jeho výraz mění. Už nebyl smutný, byl šťastný.

„Jestli mám zemřít, tak tvojí rukou,“ zašeptal, ta slova byla ledová sprcha. Mé srdce puklo, upustila jsem dýku. V ten moment jakoby ze všech opadl ten opar moci. Lidé okolo začali křičet co se tady děje. Nebe se vyjasnilo. Mě tížila bolest, poklekla jsem před Edwarda a chytila jeho tvář do svých dlaní. Myslí mi vytanuly všechny vzpomínky.

„Jak jsem na tebe mohla zapomenout. Kde si byl. Celou tu dobu máš mé srdce,“ zašeptala jsem a přiložila své rty k jeho. Začal mě horlivě líbat jako by to bylo naposledy, bylo. Pak mě zasáhla nová vlna bolesti a já vykřikla.  Rychle mě objal.

„Co se děje?“ zalekl se. Zavrtěla jsem hlavou, jakoby se nic nedělo a s klidem mu odpověděla: „Umírám.“ Věděla jsem to. Věděla jsem to s jistotou. Zmařila jsem příliš mnoho životů, propadla zlu a zapomněla na lásku. Když přišla, bylo už pozdě. Umírala jsem jako Isabella, ne jako Kathrine. I když stále její duše byla součástí mého těla, vnímala jsem svět jako Isabella. Cítila jsem lásku Kathrine k tomhle chlapci, a stejnou jsem cítila i jako Isabella.

Nestalo se to v mých šestnácti, kdy jsem poznala, že jsem fleur vita. Byla jsem jí od narození. Kathrine ve mně byla už od narození. Ona poznala Edwarda. Já si teprve v šestnácti uvědomila, kdo jsem, za svůj život jsem udělala mnoho rozhodnutí, chyb, ale i několik dobrých počinů. Nyní tady však nechávám svoji sestru. Sestru, kterou jsem nalezla na začátku tohoto příběhu, a nyní je zde již jeho konec.

Pohled třetí osoby

A tak chlapec pozoroval dívku svíjejících se v bolestech. Konečně ji našel, ale už bylo pozdě. Ani láska ji nemohla zachránit. Její srdce bylo ztrápené a nevydrželo tíhu bolesti a viny. Teď ji čekala smrt. Chlapec nad ní celou dobu seděl a konejšil ji. V momentě, když zašeptala poslední slova „Miluji tě,“ se rozbrečel. Její poslední výdech a srdce se jí zastavilo. V ten moment jako by se zastavil celý svět. Žádný šťastný konec na ně nečekal. Jen smrt a další smutek.

Nikdo neví, jak dlouho poté tam ještě seděl. Hodiny, možná dny. Nakonec se zvednul a společně s dívkou tam nechal i své srdce.

Její tělo omyl déšť, ovál vítr a smil z ní všechno zlé a odvál vinu. Ona tak našla klidu, ale pořád sledovala jejího Edwarda, chlapce, který jí ukradl srdce.

Nikdo totiž nedočetl nikdy legendu celou možná, že to změnilo všechno. Možná taky ne. Ale to už se nyní nedozvíme. Zbývá nám jen pouhé možná, ale jedno je jisté. Jednou se setkají. Možná ne brzy, ale ona na něj počká. Tam nahoře, i přes všechny hříchy, se i ona dostala do nebe, protože bůh jí odpustil.

A ačkoliv chtěla její srdce, bylo jinde, jejím osudem bylo s ním splynout. Jejím osudem byl také on. Chlapec, který měl společně s jejím srdcem a její mocí splnit dávné proroctví. Proroctví, které mělo změnit svět. Ale pokud ona nenajde své srdce, uvrhne svět do věčné tmy. Tmy, která bude plnit každou skulinu světa, každé srdce, každého člověka. Dokáže se postavit osudu a osvobodit nás? Ji?

…

Ale pokud už zlo jí předurčené vykoná, láska ji zabije a nadejde konec jejích dnů.

Zde přináším pár pohledů zpátky...

Tahle jsme začínali A takhle končíme

Poršli jsme si společně mnoha zvraty, změnami, ale dostali jsme se až do konce. Pravdu? tohle je moje první dokončená povídka vůbec. Za začátku se hodně měnila. Což napovídá sama os obě. Hodně jsem lhala, když jsem tvrdila, že se stěhuje a podobně, vždy se nakonec rozhodla sama a jinak. Isabella/ Katarina pro mně byla reálnou postavou. prožívala jsem její útrapy. její zlost a její tozhodnutí. Sama do poslední chvíle netušila jak to skončí, a pak nadenou tohle. Konec.Doufám, že zde zanecháte alespoň smajlíka. A já vám mohu říct,, že budu pokračovat se svojí druhou povídkou No!. Je zase o něčem jiném, též ppná zvratů a nadějí. Lásky a porozumnění.

Doufám, že jse se mnou a s Isabellou prožívali i vy její utrapy a že jste si příběh užili. Po roce slov, psaní a přemýšlení je konec. Nekteří si říkají konečně, jiní už, ale je to ptavda.

♥ Konec ♥

Autor: Twilightlady (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Síla života - Epilog: