Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Silent love 10. kapitola

Alice a Bella


Silent love 10. kapitolaTák je tu další kapča. Ještě jsem to trošku zamotala, ale ne tak úplně teď. Přeji hezké počtení a prosím o komenty!

10. kapitola

Edward

Vzal jsem Bellu do náruče a pověděl ostatním o hovoru a mé cestě do Itálie. Alice se ke mně přidala. Chtěla být co nejdřív u Jaspera a pomoct mu.

Vyběhla po schodech a během pár sekund byla zpět i s kufrem. Rychle se rozloučila s Esme a pokývla k Rose. Pak už běžela za mnou k autu.

Vzal jsem si svoje Volvo. Já řídil a Alice si sedla k Belle dozadu. Jel jsem jak to dalo, ale pořád  to bylo moc pomalu na můj vkus. Když jsem se nadechl, musel jsem zastavit u krajnice a vběhnout do lesa. Nelovil jsem už dlouho. Naposledy s Bellou. Za nedlouho jsem narazil na menšího medvěda. Neváhal jsem a vrhl se mu po krku. Byl jsem opět při síle a tak jsem se vrátil do auta.

Teď už mi nic nebránilo. Na letíšti jsme byli za chvíli, ale mě to přišlo nekonečně dlouhé. Vyrazili jsme rovnou k našemu soukromému letadlu. Alice se chopila řízení a já zůstal s Bellou v zadní části. Alice pilotovala už několikrát, a tak to šlo rychle. V rekordním čase jsme byli ve vzduchu.

Nekonečné hodiny jsme byli nad mraky. Nic se nedělo, tak jsem koukal z okna. Sledoval jsem podivuhodné směsi barev a objektů.

Najednou jsem uslyšel něco, co nevím jestli znamená, že Bella je na tom lépe nebo naopak.

Začala jsem slyšet její myšlenky. Nevím jestli to znamená, že už nemá sílu, nebo to, že jí naopak má a stáhla svůj štít úmyslně.

„Bello? Slyšíš mě?“

„Edwarde? Co se dějě? Ty mě slyšíš?“

„Ano, jak je ti?“

„Já nevím už nemám sílu, proč už neslyším Jaspera?“

„Tím se teď nezatěžuj z lato… bude to v pořádku. Bolí tě něco?“ Nemusel jsem se ptát, protože jsem její obrovskou bolest cítil.

„Tím se nezatěžuj ty. Kde to jsem?“

„Jsme na cestě do Volterry. Děláš to úmyslně, že tě mohu slyšet?“

„Ne, nechápu to. Mohl bys mi prosím přinést krev? Potřebuji sílu… už nemohu dál takto.“ Přinesl jsem ji trochu krve, ale nepolykala ji. Byla nešťastná. A já taky, tolik potřebovala Jaspera.

Už jen 2 hodiny a budeme tam… konečně. Pak už jsem nechal Belle klid a až poté, co Alice přistála, mi došlo, že namáme auto. Vzal jsem mobil a volal Carlislovi. Opět to zvedl Aro.

„Mohl bys mi poslat nějaké auto? Pro Bellu.“

„Ano, někoho k vám pošlu za dvacet minut bude u vás.“

„Děkuji.“

Pak to položil. Šel jsem zpátky k Belle a Alice. Bela byla zabalená v dece, i když tu asi nebylo potřeba. A Alice seděla na zemi opřená o zavazadla. Zabýval jsem se svými myšlenkami.

Ani ne za dvacet minut u nás zastavilo černé auto. Vystoupil z něj Demetri. Pozdravili jsme se a on vzal Bellu do náruče. Nesl ji k autu a tvářil se jako by nic, ale ve mně vařila krev.

Sahal mi na Bellu, měl bych ho zmlátit, al uvědomoval jsem si, že Volturiovi nám prokazují laskavost. Sedl jsem si k Belle dozadu a Alice vedle Demetriho na přední sedadlo.

Nikdo nepromluvil. Až když jsme byli na pozemcích jejich paláce nám Dem řekl.

„Vítejte ve Volteře.“

Ještě jsme ani nezastavili auž u auta stál Carlisle. Chtěl prohládnout Bellu, tak jsem šel za ním do jeho pokoje. Položil jsem ji na postel a začal mluvit.

„V letadle jsem slyšel její myšlenky, mluvila tak se mnou.“

„Mmm… říkala něco důležitého?“ ptal se.

„Jen to, že už nemá sílu a chtěla krev, ale nedokázala polknout.“

„Je hodně slabá?!

„Ano… a nechtěla mi říct všechno, něco tají.“

Bella

Pohlcovala mě temnota, ale chvílemi jsem slyšela známé hlasy. Jen jsem nemohla reagovat. Neměla jsem sílu. Po té, co se mi povedlo stisknout Edwardovi ruku nic.

Bolest se dala vydržet, jen na hrudi byla větší, než jinde. Když byl u mě Jasper, cítila jsem se o tolik lépe. Alespoň psychicky. Bylo to zvláštní.

Najednou jsem znovu slyšela… Edwarda. Mluvil na mě, slyšel mé myšlenky.

Snažila jsem se s ním komunikovat, ale mé síly rychle ubývaly. Po pár slovech jsem zase byla v té temnotě, která mě pomalu, ale stále jistěji ubíjela.

Potřebovala jsem Jaspera. On mi vždy dodal sílu, ale teď tu není. Chtěla jsem ho vidět, slyšet nebo jen cítit jeho přítomnost.

Jediné, co jsem cítila, byl však dotek na mé ruce a neznámý hlas. Po chvíli mi hlavou začaly proudit všechny vzpomínky. Bolelo to. Některé obzvlášť hodně. Pak jsem slyšela onen neznámý hlas, zněl spokojeně a zároveň naopak.

„Myslím, že bych věděl jak ji probudit, ale nevím, jestli budete souhlasit.“ Řekl ten mužský hlas, jak jsem poznala.

„O co se jedná?“ ptal se Carlisle.

„Myslím si, že pokud bychom jí způsobili nějaký podtět, který by jí zaskočil, probrala by se.“

„Myslíš Jane?“

„Například… vím, že to je kruté, ale…“

„Dobře, ale uděláme to hned, než se o tom Edward dozví.“

Cože? Co to chystají? Co bude kruté? Proč to nesmí Edward vedět? Nic jsem nechápala.

„Jane drahoušku… mohla bys nám ukázat co umíš?“

„Ano.“ Ozvalo se slabým dívčim hlasem.

A pak ta bolest. Vykulila jsem oči a začala křičet bolestí. Vnímala jsem jen to, nic okolo. Svíjela jsem se na zemi v křečích a neuvěřitelných bolestech jako při přeměně.

A pak najednou nic. Žádná bolest ani hlasy. Jen mé myšlenky a má žízeň.

„Bello?“ poznala jsem Carlislea. Uviděl mé černé oči a okamžitě mě vzal na lov. Bez jediného slova mě vytáhl ven. A pak rovnou do lesa. Nesl mě, protože jsem neměla sílu.

„Kde je Jasper?“ kníkla jsem tiše.

Neodpověděl. Jen se otočil a šel něco ulovit i pro mě.

Seděla jsem na kameni a snažila se to vysvětlit, ale tak nějak mi to nešlo. Konečně jsem ho uslyšela. Chtěla jsem si stoupnout, abych se napila, ale pohled, který se mi naskytl mě vyvedl z míry. Vyděsil mě. Nic takového bych nečekala. Ne tady a ne teď.

___________________________________________________________________________________

PROSÍM O KOMENTY A RADY, AŤ UŽ JE TO POVZBUZUJÍCÍ NEBO NE:) DERKHOPE



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Silent love 10. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!