Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Silent love 11. kapitola

alice obličej


Silent love 11. kapitolaMáte tu další dílek. Už jich moc nebude. Prosím o komenty:)

11. kapitola

Co tady sakra dělá? Přede mno se místo Carlisla objevil Jacob… jako vlk. Pomalu se ke mně přibližoval a já couvala. Díval se mi do očí a já slyšela jeho myšlenky. Chce mě zabít. Ale proč? Co jsem mu tak hrozného udělala?

„Jaku?“ začala jsem na něj opatrně mluvit.

Zarazil se a mluvil na mě v myšlenkách.

„Nemám tě já, tak tě nebude mít ani Cullen!“ řval přes myšlenky.

Neměla jsem sílu utíkat, ale snažila se co nejvíce couvat ne kameni. Kde jsem seděla. Brzy jsem však byla na konci. Jacob se stále blížil a já z kamene spadla. Neměla jsem sílu vstát a srtachen jsem měla ztuhlé tělo.

„To tě tu nechali tak samotnou? V lese, kde na tebe může narazit osamělý, odmítnutý vlkodlak.“ Snažil se mě ještě více vystašit. A dařilo se mu to.

Viděla jsem jak se proti mně rozběhl. Zavřela jsem oči a čekala na tu bolest. Ale nic jsem necítila. Žádná bolest. Otevřela jsem oči a viděla Edwarda. Skláněl se nade mnou s tím jeho starostlivým pohledem.

Posadila jsem se a uviděla Cullenovi, jak se sklánějí nad Jacobem. Byl už zase v lidské podobě. Edward mi podal nějaké zvíře. S potížemi jsem ho vysála a cítila se silnější.

Hledala jsem Jaspera, ale nikde nebyl. Ptala jsem se na něj už Carlislea, ale ten mi nic neřekl. A kde se tu najednou všichni vzali? Myslela jsem, že je tu je Edward a Carlisle. Najednou tu byli všichni až na Jaspera.

„Kde, kde je Jasper?“ zeptala jsem se Edwarda.

„Jsou tu nějaké komplikace, teď se tím nezatěžuj, ano?“

Jak jsem se tím neměla zabývat? Je to můj bratr. Chtěla jsem si stoupnout a hledat ho, ale Edward mi zabránil. Vzal mě do náruče a běžel. Hlavu jsem si opřela o jeno rameno a vdechovala jeho krásnou vůni.

Po chvíli běho, jsme byli u Volterry. Kývnul na dva upíry, kteří stáli u velkých vstupních dveří, a ti otevřeli. Edward mě vedl chodbami, které byly jako bludiště. Pak do jednich z mnoha dveří vstoupil. Postavil mě na vlastní nohy. Pokoj byl nádherný. Podívala jsem se na postel, která pokoji dominovala.

Při pohledu na ní, se mi podlomila kolena. Edward mě zachytil a pomohl mi dojít k posteli, na které ležel Jasper. Měl bolesti, ale byl při vědomí. Sedla jsem si k němu a objala ho.

„Co je to s ním?“ ptala jsem se potichu Edwarda.

„Jane na něj při přeměně použila moc. To hodně přeměnu zkomplikovalo. Ale už je na tom líp. Přežije to.“

Bylo téměř slyšet buchnutí, jak mi spadl kámen ze srdce.

Edward ke mně zezadu přišel a obmotal mi ruce kolem pasu. Opřela jsem se o jeho svalnatou hruď, ale on to přerušil.

„Emmett a ostatní si s tobou chtějí promluvit.“

Nedobrovolně jsem se zvedla a dala Jasperovi pusu na čelo.

Edward mě vedl do jiného pokoje, kde už čekal zbytek rodiny. Všichni na mě koukali jako na nějakou věc, co je právě středem soustředění v galerii. Bylo mi to nepříjemné.

Emmett se ke mně vrhl a objal mě.

„Promiň mi to Bello, jednal jsem moc unáhleně. Nikdy bych si to neodpustil.“

„To je dobrý Emme.“ Usmála jsem se, ale on to neviděl, jelikož mě stále drtil ve své náruči.

„Emmette? Víš no… trochu mě drtíš.“

Okamžitě mě s omluvným výrazem pustil. Edward nezaváhal a vlaz mě opět kolem pasu.

„Bello, moc jsme se ti chtěli všichni omluvit, je nám moc líto co se stalo. Omlouváme se, všichni.“ Řekla Esmé.

„To je v pořádku. Já už jsem v pohodě a Jasper taky.“

„Můžu jít za Jasperem?“ zeptala se nesměle Alice.

Chvíli jsem na ní koukala jako na blázna, proč se ptá, ale pak mi došlo, že si nejspíš myslí, že se zlobím.

„Jasně, že můžeš. Jasper bude rád, že tě uvidí.“ Usmála se na mě a vyběhla z pokoje.

Já s Edwardem jsme šli do jeho pokoje. V jeho pokoji bylo obrovské okno s výhledem na město. Starý psací stůl, u kterého stála nádherná židle. A postel s tmavě modrými nebesy, které byly z těžké látky. Stála jsem ve dveřích s otevřenou pusou a Edward na mě pobaveně zíral.

„Nemáš ještě žízeň? Moc si toho neměla.“ Jen jsem kývla na souhlas.

„Co to bylo s tím Jacobem? Co tady dělal?“ připomněl mi tím ten dnešní první lov.

„Chtěl tebe, ale to už asi víš.“ Ano to jsem věděla také.

„Kde je teď?“ troch jsem se bála odpovědi.

„Postarali jsme se o to, že už ti nebude otravovat život.“

„Žije?“ musela jsem se zeptat, býval to můj přítel. Byl mi druhým bratrem, než mi provedl tokavé podrazy.

„Ano, ale myslím, že ne podle jeho představ. Aro si ho nechal na pokusy.“

Usmíval se. Vzal mě za ruku a vedl mě pryč z toho krásného pokoje. Neběželi jsme rychle, ale přesto rychleji než normální člověk. Ani Usian Bolt by teď neměl šanci.

Ještě jsem neměla tolik síli na lov, tak jsem to nechala na Edwardovi. Nezdálo se, že by mu to vadilo. Naopak. Při lovu byl nádherný. Musela jsem se usmát. Dívala jsem se stále před sebe a nevšimla se, že tam Edward už není. Objal mě zezahu a já málem dostala infarkt. Hrozně jsem se ho lekla.

Vtiskl mi polibek do vlasů a podstrčil mi mladého jelena. Neodolala jsem a vysála ho. Bylo to jako kdyby mi někdo vygumoval bolest z mého hrdla.

Otočila jsem se a políbila ho. Ochotně mi mé polibky oplácel. Stoupla jsem si na špičky a OUHA… najednou jsme se váleli na zemi.

„Promiň, nějak jsem zapomněla, že už jsem zase silnější než ty.“ Usmála jsem se na něj. Znovu se přisál na mé rty, jen tentokrát trochu vášnivěji. Byla to nádhera. Naše rty byly dokonale sehrané.

Jeho ruce mi bloudily po zádech a jedna z nich zabloudila pod tričko. Musela jsem se usmát. Všiml si toho a taky se usmál. Asi jsme vypadali komicky, protože jak jsme zjistili poté, co jsme se zvedli, bylo to, že jsme celou dobu leželi vedle vysátého zvířete a pod námi bylo mraveniště.

Edward

Bella se roztomile oklepala od té náplavy mravenců. Vypadala tak roztomile, když se vztekala.

„Ede… oni mě nenechají.“ Udělala psí oči a já jí neodolal.

Podtrhl jsem jí nohy a běžel s ní k nedalekému jezírku. Skočil jsem do něj s Bellou v náruči.

Začala se smát jejím nádherným zvonivým smíchem. Culila se a já jsem měl obrovskou chuť jí znovu políbit. A tak jsem to udělal. Nebránila se a polibky mi vracela.

Všechno přerušila Alice, která mi volala. Vytáhl jsem mobil (naštěstí vodotěsný) z kapsy a zvedl ho.

„Edwarde…

____________________________________________________________________

SÍM O KOMENTY, AŤ VÍM, ŽE TO ČTETE A JE NĚCO CO MĚ POPOŽENE... DÍKY



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Silent love 11. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!