Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Silent love 3. kapitola

Plakát 3

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Silent love 3. kapitolaDalší kapitolka k počtení. Snad se bude líbit. Prosím o komenty. Děkuju DarkHope.

05.11.2009 (19:30) • Darkhope • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2702×

3. kapitolka

Už mě doma nic nedrželo, a tak jsem vyrazila za Jacobem do La Push. Je to už dlouho, co mě pozval. Jen co uslyšel moje auto, už stál před domem a jeho oslňující úsměv mě co nevidět oslepí. Je to asi nejveselejší osoba pod sluncem. Úsměv na rtech má skoro pořád. Smutného jsem ho viděla jen jedinkrát. Je to už velmi dávno. Oba jsme chodili s tátama na ryby. A on se dozvěděl, že až se vrátí domů, už tam nebude jeho maminka. Otevřela jsem dveře a vystoupila. Objal mě na přivítanou. Až teď mi došlo, že jen v kraťasech. Na chvilku mě opustil a došel si pro tričko. Když vyšel z domu, zasypal mě jeho obvyklou palbou otázek. Šli jsme směrem k moři. Bylo hezké počasí, a tak mi ani po dlouhém sezení na kmenu stromu nebyla zima. Dlouho jsme si povídali a najednou se mě zeptal, jestli bych si s ním někdy nechtěla vyjít třeba do kina. Zaskočilo mě to, i když jsem věděla, že se mnou chtěl chodit, ale než jsem stačila odpovědět, začal mě líbat. Nikdy bych to od něj nečekala. Říkal, že chápe, to proč ho nechci. Be ru ho jako kamaráda, skoro bratra. Chtěla jsem se odtáhnout, ale jen ho to víc rozvášnilo. Bušila jsem do něj, ale nereagoval. Když konečně přestal, utekla jsem. Chtělo se mi brečet. Tak o tohle mu celou dobu šlo? V bezpečí mého auta mi začaly téct slzy.

Edward

Po škole jsem chtěl navštívit Bellu. Raději jsem si zašel znovu na lov. Ulovil jsem jen jelena. Když jsem doběhl k jejímu domu, zaplavil mě pocit štěstí. Nikdy jsem nic podobného necítil. Pár metrů od jejího domu jsem zaslechl myšlenky jejího bratra. Vyčítal si, že ji nechal jet do La Push. Mohlo by se jí něco stát, v tu chvíli jsem začal nepředstavitelně žárlit. Ten Jacob mi leze vážně krkem. Zaběhl jsem zpátky do lesa a čekal. Sedl jsem si na pařez a pozoroval listí. Pak jsem zaslechl zvuk trhající uši a srdce. Bellin tichý pláč přeřvával motor jejího auta, i přes to však byl tak ničící. Ta bolest v mém srdci rostla s tím, jak se blížila. Co se jí stalo? Kdo jí provedl něco tak strašného, že pláče? Zastavila před domem a plakala dál. Neseděla v autě dlouho. Po chvíli vyběhla a šla ke dveřím. Otevřela a šla do svého pokoje v patře. Lehla si na postel a zabořila do polštáře hlavu, aby nebyly slyšet její vzlyky. I když mě tyto vzlyky ničily, nedokázal jsem odejít. Tak rád bych jí obejmul a utěšil, ale nešlo to. Bylo zvláštní, že když jsem slyšel Jasperovy myšlenky, viděl jsem, že se cítí podobně jako Bella. Cítil s ní tu bolest. Svazovala ho. Když Bella přestala plakat, šel jsem domů. Rovnou do svého pokoje, kde jsem si sedl do křesla a přemýšlel. Jediné co mě napadlo, bylo, že jí ublížil ten protiva Jacob. Byla přece s ním. Zítra to zjistím, potřebuji to vědět. Tu noc jsem poprvé šel k Belle do pokoje a pozoroval ji při spánku. Nespala klidně, mluvila ze spaní. Chtěla pomoct, ale nemohl jsem. Neměl jsem tam být. Tak rád bych byl teď člověk. Okolo páté jsem šel domů. Alice na mě zvědavě koukala, ale nevšímal jsem si jí. Zavřel jsem se v pokoji a pusil si televizi.

Ráno jsem jel do školy. Na parkovišti bylo jen pár aut. Ale jen co jsem vylezl z auta, už jsem chtěl zabíjet. Jacob vzpomínal na včerejšek. Na Bellu, kterou políbil. Na to jak s pláčem utekla a na to, že mu neřekla ne. Představoval si jak asi bude probíhat jejich schůzka. Všechno končilo stejně. Zuřil jsem. Ten hajzl… ať si mě nepřeje. Proto Bella tak plakala. To všechno kvůli němu. Měl sem ho zmlátit. Nikdy v mě existenci jsen nebyl tak rozzuřený. Snažil jsem se uklidnit. Měl jsem co dělat, abych ho celý den nezabil.

Bella

V noci se mi na scéna jak mě Jacob políbil opakovala pořád dokola. Ráno jsem se probudila ospalá. Alespoň, že nemusím do školy. Vstala jsem a šla si udělat snídani. Při jídle jsem přemýšlela nad Jacobem. Nejraději bych ho už neviděla. Jak jsem to mohla nechat zajít tak daleko. Snad alespoň pochopí, že už ho opravdu nechci. Po snídani jsem si umyla hlavu a začala uklízet. Také jsem uvařila oběd. Příprava řízků a brambor mě nezabavila na dlouho, a tak jsem se šla projít. Bylo hezky, nepršelo… musím toho nějak využít. A alespoň se projdu. Šla jsem na své oblíbené místo. Na loučku která byla mezi lesem a řekou. Od domu to byla asi dva kilometry dlouhá cesta. Sedla jsem si na mé místo a pozorovala veverku při nošení oříšků. Zavřela jsem oči. Cítím čerstvý vzduch v mých plicích. Jenže mé relaxování vyruší ten otravný mobil. Volá mi táta. Vyndám vibrující mobil z kapsy a zvednu ho. „Ahoj holčičko, promiň, ale dneska přijdu déle.“ Super alespoň tu můžu zůstat déle.

„To nevadí tati.“ Rozloučili jsme se a on to položil. Znovu jsem zavřela oči a po chvíli jsem usnula. Nevím jak dlouho jsem tam tak spala, ale probudilo mě prasknutí větvičky. Vylekala jsem se. Sedla jsem si a rozhlížela se, kde kdo je. Moje oči se zastaví na Edwardovi.

„Promiň, nevěděl jsem, že tu jsi.“ Omluvil se.

„To je v pohodě, vlastně bych ti měla poděkovat. Usnula jsem tady.“ Při těchto slovech jsem se zvedla. Pomalu jsem šla k němu. Byl tak krásný. Zpátky jsme šli společně. Zajímal se o to, jak mi je. Než jsme došli k domu, věděl i to, co se stalo mezi mnou a Jacobem. Bylo očividné, že ho to rozzuřilo. Rozloučili jsme se a já jsem ho objala. „Díky, potřebovala jsem to někomu říct.“ Trochu zkameněl, ale usmál se. Pak už jsme oda šli domů.

Ráno jsem se probudila a vydala se do koupelny. Cestou jsem potkala Jaspera. Odcházel do školy. Zamával mi a odešel. Táta už doma nebyl. Až ve sprše mi došlo, že se mi nezdálo o Jacobovi, ale o Edwardovi. Bylo to zvláštní. Ani ho pořádně neznám a už ví mé tajemství. Nějak si získal mojí důvěru. Obvylke nemívám takovou důvěru k lidem. Vylezla jsem ze sprchy a šla do kuchyně, osmažit si nějaká vajíčka. Po snídani jsem šla na zahrádku za domem. Moje oblíbená knížka šla záhadně se mnou. Můj skok do hopací sítě byl úctyhodný. Otevřu knihu, ale můj mozek upoutá něco jiného. Je to o něco mladší dívka u Cullenů na zahradě. Také si čte, ale otáčí strany nějak moc rychle.

Autor: Darkhope (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Silent love 3. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře