Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Silent love 5. kapitola

08.11.2009 (16:00) • Darkhope • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2429×

5. kapitola

Neřešila jsem to, kdyby mi to chtěli říct, tak to vím. Hned jsme zalezli do jednoho krámku. Alice se vrhla na stojany s kaltotami a já na tička. Obě jsme si vybrali pár pěkných kousků. Mě osobně se nejvíce líbilo fialkové triko a krátkými rukávy. Na přední sraně byla nějaká bílá květina. Alici se také líbilo. Po půl hodině v kabinkách jsem si vybrala tři trička, to fialové, tmavě modré a oranžové. Alice si koupila svěrlé jeansy a fialové roury. Edward se tvářil svým trpitelským pohledem. Podobně to vypadalo asi v deseti jiných krámech. Obě jsme měli několik triček, mikin, kalhot a každá jedny boty. Edward byl ověšený taškami a než je stačil dát do auta, Alice si ho vyfotila.

„Do rodinného alba.“ Vyplázla na něj jazyk a já neudržela smích.

Alici cukali koutky, ale také po chvilce vybuchla. Nasedly jsme do auta a měli jsme co dělat, abychom se tam všichni vešli.

„Díky Bells, moc jsem si to užila.“

„Poděkovat bych měla spíš já, nevím kdy bych se sama odhodlala jít doplnit šatník.“ O božském odvozu jsem raději mlčela.

Edward mi pomohl odnosit věci do chodby našeho domu. Ještě jsem se rozloučila s Alicí a Edwardem a běžela jsem domů, protože už zase pršelo. Táta s Jasperem nebyli doma, byli na rybách. V klidu jsem si všechny věci vyndala z tašek a naskládala, nebo pověsila do skříně. Hned vypadala lépe. Konečně nebyla poloprázdná, ale plná a to doslova. Nadšen ě jsem skříň zavřela. Oblékla jsem si tepláky a volné tričko. Vyrazila jsem do kuchyně něco uvařit. Smažený sýr vyhrál. Vyndala jsem z mrazáku mražený sýr a dala ho rozmrazit do mikrovlnky. Oloupala jsem pár brambor a udělala kaši. Když už jsem měla osmažený i poslední sýr, přišli kluci.

„Ještě, že tě máme.“ Usmál se táta a Jasper jen přikývl.

Umyli si ruce a dali se nadšeně do jídla. Bylo to dobré, ale toho nádobí. Naštěstí se toho ujal táta.

„Tak co sis koupila zlato?“

„Nějaký trička, kalhoty a tak, znáš to.“ A přidat nevinný úsměv aby nezažal vyšiolovat a je pohroma zažehnána.

„Půjdu si dát vanu, jsem rozlánaná, takovýho shopaholika jako je Alice jsem ještě neviděla.“

„Dobře, ale hlavně, že jsi si to užila.“

„Ano, byla to vážně legrace.“ Usměji se na něj a odcházím.

Ještě než vyjdu schody, podívám se oknem na dům Cullenů. Nic se nezměnilo, žádný pohyb. Slyším jak mi v pokoji pípá esemeska. Ještě chvílili koukán na dům a pak konečně vyjdu schody. Na mobil jsem nějak zapoměla a vydala se do koupelny. Napouštím si vanu a rozhodnu se i pro pěnu. Když je vana konečně plná, lezu do ní. Zavřu oči a promítám si znovu celý den. To jak jsme s Alicí vlezly do jedné kabinky a zkošely si různé šaty, ve kterých jsme se fotily. Nebo jak jsme si kopili stejné tričko a když jsme to v autě zjistili měly jsme záchvat smíchu. A Edward… jeho kouzelný smích se rozléhal po celém autě, jeho bělostný úsměv a oči, do kterých když se podíváte, máte pocit, že se utopíte v té kráse tekutého zlata. Mé svaly pomalu opouští strnulost a já se krásně uvolním. Netuším, jak dlouho jsem ve vaně ležela, ale asi dlouho. Vzala jsem si na sebe rovnou pyžamo. Akorát si myju vanu a v tom si vzpomínám na esemesku. Vrtá mi hlavou, kdo by to mohl být. Chvíli mi trvá, než mobil najdu. Zírám na display a padá mi čelist. Snažím se pochopit obsah esemesky.

Edward

Bella s Alicí si nákupy užívaly. A tak jsem to překousl i já. Jediný pohled na Bellin úsměv při vybírání oblečení mi však dokáže změnit názor. Tak rád se na ní koukám a mé původní znechucení se brzy změnilo v příjemnou činnost. S Alicí se hodně nasmály prapodivným kouskům oblečení a hlavně focení v “babkovských“ šatech. Chvílemi jsem měl co dělat, abych se nerozesmát až moc nahlas. Byla s nimi zábava, takovou jsem Alici na nákupech neznal. Vždy nákupy bere hrozně vážně, ale dnes ne. Bere je jako legraci. Odešli dvanáct krámů, než byly spokojeny. Být tam bez Belly, už by mi tekly nervy, ale s ní je to jako krev na rozpálené hrdlo.

Než jsem došel k autu, Alice si mě fotila. Nevím, jak jsem do auta naskládal všechny ty tašky, ale nějak jsme se tam vešli. Cesta zpátky byla ještě veselejší. Alice vymýšlela plán, jak by mohla nějak vylekat Emmetta. Bella se zdála unavená, ale nechtěla to dát na sobě znát. Pořád se smála.  Pomohl jsem Belle s taškami a loučil jsem se. Bella ještě vyběhla, aby se rozloučila i s Alicí. Já jsem nešel domů, šel jsem na loku, kde jsem viděl spící Bellu. Tu, kterou ze všech stran obklopuje příroda. Alice asi po hodině přišla za mnou.

„Tobě se Bella líbí viď?“

Nemělo cenu lhát a tak jsem se přiznal.

„Ty se jí taky líbíš.“

„Já vím, slyšel jsem.“

„Ale?“

„Voní až moc dobře.“

„Nic jí neuděláš. Viděla jsem to.“

Mluví pravdu, její vize nepřesně taková jak jí popsala.

„Takže?“

„Možná bych to mohl zkusit.“

„Možná? Zkusit?… NE! Sám jsi to viděl. Nic jí neuděláš, neublížíš jí. A navíc je skvělá kamarádka.“

Asi má pravdu. Nadšeně běžela zpátky. Já jsem ještě chvíli zůstal a poslouchal okolní zvuky. Po setmění jsem se vydal zpátky domů. Viděl jsem Rose s Esme u televize. Vypadalo to jako by brečely, kdyby to šlo. Podíval jsem se na televizi, kde právě běžěla nějaká telenovela. „C-ho s-he sthalo?“ ptá se Betty. Jakelinda s pláčem odpovídá „ Chosé, Chosé nepřišel.“ Ooo… jak dojemné. Když jsem po chvíli přišel, zpátky do obýváku stále telenovela běžela, ale teď byla ještě horší. „Joshuho neopouštěj mě.“ To jediné jsem z toho vnímal.

Bella

Zírám na mobil a pomalu čtu písmenko po písmenku. Esemeska je do Alice, nevím jestli si ze mě dělá srandu, ale stojí tam: „ Edward přiznal, že se mu taky líbíš.“ Byla jsem štěstím bez seme a přitom rozzuřená. Ona mu řekla, že se mi líbí? To snad nemyslí vážně. Musím si s ní promluvit. Vytáčím její číslo. „Ano?“ ozve se z telefonu. „ Alice! Ty! Jsi! Mu! To! Řekla!“ kladla jsem důraz na každé slovo. „Počkej… jdu k vám a vysvětlím ti to.“ „Dobře.“ Snad bude mít dobré vysvětlení! Během minuty už je u dveří a já jí jdu otevřít. „Pojď nahoru.“ Poručím jí. Vedu ji do svého pokoje. Jen co se zaklapnou dveře vrhnu na ni naštvaný pohled. „Klid Bello, nic jsem mu neřekla, jen jsem mu položila to otázku jako tobě, jestli se mu líbíš a on řekl ano, myslela jsem, že budeš ráda.“

„Takže jsi mu nic neřekla.“

„ Jen naznačila."

V tu chvíli se mi na tváři vyloudil úsměv.

„Tak já půjdu. Musím balit. Zítra jedeme i s Emmem a Rose do hor.“

„Kdy se vracíte?“

„Nejspíš v pondělí.“

Obejmu ji a popřeji šťastnou cestu. Oblečení má studené, asi z té zimy venku. Doprovodila jsem ji ke dveřím a ještě jí zamávala.

Edward

Ležím na posteli a přemýšlím o Belle, když mě najednou něco vyruší. Alice. Má něco za lubem. V mysli si opakuje ptačí tanec ve všech verzích a pořád dokola. Otevřu si knihu a po chvíli ji mám přečtenou. Děj jsem však moc nevnímal. Hlavně kvůli Alicině hovoru s Bellou. Zněla dost naštvaně. Kladla důraz na všechny slova. Alice sevydala k Belle domů, asi nechtěla abychom to slyšeli. Snažil jsem se něco zaslechnout, ale Alice si dala velký pozor. Radši jsem ji nechal být. Za pár minut stejně byla zpátky a já se zas mohl věnovat relaxování. A hlavně přemýšlením. Dlouho to však nevydrželo. Alice měla vizi. Ještě než jsem se vzpamatoval, byla u mě Alice. Byla rozrušená stejně jako já.

„Co to bylo?“

„Já nevím, kdo je ten indián?“

„Jacob.“ Řekl jsem s úšklebkem jeho jméno.

„Jak je možné, že když se k ní přiblížil blíže, než na dva metry její budoucnost zmizela? Co je zač?"

Autor: Darkhope (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Silent love 5. kapitola: