Další dílek... Bella je v nebezpečí... co Cullenovi udělají? Trochu kratší dílek... prosím o komenty.
10.11.2009 (09:30) • Darkhope • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2294×
6. kapitola
Alice
Sedím ve svém pokoji a snažím se myslet na cokoli jiného než na Bellu. Po chvíli začnu vidět mlhavě a pak se moje mysl ponoří do vize. Je v ní Bella, jde někomu otevřít vchodové dveře. Jako by někoho čekala, ale nikdo nezvonil. Dívá se směrem na příjezdovou cestu, na kterou přijede starší auto. Řídí ho nějaký indián. Nejspíš je z La Push. Bella se teď dívá směrem k našemu domu. Auta tam nejsou. Nejspíš jsme na lovu. Ten indián se přibližuje k Belle. Usmívá se a zdraví Bellu. Ta není nadšená, že ho vidí. Indián se stále přibližuje. Ale, co je tohle? Proč je najednou tma? Všude je černo, nic nevidím. Nejdříve začnu slyšet zvuky, pak se přidá i obraz. Ten indián je na židli a sleduje Bellu, která na něj nesrozumitelně a s pláčem křičí z postele. Drží se za břicho. Indián je znovu na nohou a je zase tma.
Probírám se z vize a běžím za Edwardem. Sedí strnule na posteli a dívá se vyděšeně. Také to nechápe. Rozhodneme se jít za Carlisem.
„Nevíš co by to mohlo znamenat?“
„Nevím, co je vlastně zač to děvče?“ ptal se Carlisle.
Vše jsme mu vysvětlili a Edward začal být ještě více nervní. Cestu na Aljašku za lovem jsme oddálili. A Edward šel pouze na menší zvěř do místního lesa. Nebyl schopen nechat Bellu v nebezpečí. Druhý den jsem viděla onu vizi… tentokrát na živo. Přijíždí sem to stejné auto s tím Jacobem. Zavřela jsem se v pokoji a snažila se mít vize. Edward na tom byl podobně. Poslouchal my šlenky v domě. Pořádně u toho nadával, takže se mu asi také nedařilo.
Oba jsme ztuhnuli při křiku, který jsme slyšeli. Patřil Belle, byl bolestný. Edward neváhal a vydal se tam. Rozběhla jsem se za ním a celá rozrušená jsem se málem netrefila ze dveří.
Edward
Běžím k Belle, jsem vyděšený, takový křik jsem ještě neslyšel. Vyrážím zamčené dveře a s Alicí vybíháme schody. Už na schodech cítím podivnou směsici pachů. Jeden je Bella, její krev a ten druhý… fuj. Další výkřik. Otevírám dveře a spatřím Bellu svíjející se na posteli. Nic jiného v tu chvíli nevnímám. Až po chvíli si všimnu obrovského vlka v jejím pokoji. Začal na mě vrčet. Nevšímal jsem si toho. Popadl jsem Bellu do náruče a běžel pryč. Křičela bolestí. Carlisle pochopil, co se stalo až poté, co se dozvěděl o vlkovi. Bylo mu jasné, že se Jacob přeměnil ve vlka a jí přitom zranil. Bohužel se jejich krev smíchala a v Bellině těle začal dorůstat vlkodlak… Jacob. Smícháním krve z lidskou krví se zahájí vývin “klonu.“ Pokud by byl děj dokončen, Bella nemá šanci.
„Musíme jí kousnout. Jen tak bude žít.“ Konstatoval Carlisle.
„Ne, tím jí zničíš život.“ Odporoval jsem.
„Žádný mít nebude, pokud si nepospíšíme.“ Řekl Carlisle.
„Dobře, ale já to nezvládnu.“
Carlisle se naklonil nad Bellu, která se právě prohla bolestí v zádech a svými zuby ji kousl do hrdla. Nechal jed, aby se dostal do krve a poté zuby vytáhl. Bella vytřeštila oči a mě v tu chvíli píchlo u srdce. Přenesli jsme ji do pokoje a čekali až jí ta nelidská bolest opustí. Přeměna čkolvěka trvá tři dny. Bella se svíjela už druhý týden a nic… žádná změna. Tále se ptala kdy už to přestane. Nikdo jí nedokázal odpovědět.
Už to vypadalo nadějně. Bella ježela bez hnutí, ale náhle si přivinula nohy k tělu a vydala ze sebe sten, který by za ledského života nebyla bolestí schopna vydat. Nyní je to bohužel bolest ještě větší než u nás ostatních. Po třinácti dnech byla její proměna konečně dokončena. Za těch třináct dní si vytrpěla svoje. Chvílemi se klepala, jindy se zmítala v křečích nebo křičela. Bylo to nekonečné. Začal jsem pochybovat, jestli to někdy skončí.
Otevřela oči. Byly sytě červené. Zalapala po dechu a vyplašeně se rozhlížela kolem sebe. Váhavě se zvedla do sedu a nedůvěřivě se na mě dívala.
„Co se stalo?“ zeptala se zvonivým hlasem.
„Musím ti něco vysvětlit, ale nejdřív zavolám Carlisla.“
„D-dobře“
Odešel jsem a hledal Carlisla. Je ve své pracovně.
„Už se probudila?“
„Ano“
„Dobře, tak jdeme.“
Míříme směrem k pokoji, kde ležela. Nešli jsme ji sedící na posteli. Rozhlížela se okolo sebe a byla vyděšená.
„Ahoj Bello, já jsem Carlisle, otec Edwarda a Alice, ty už znáš.“
Carlisle se pomalu přibližoval k Belle a pomalu jí vše vysvětloval.
„Bello, asi si to nepamatuješ, ale Jacob se u tebe přeměnil ve vlka.“
„Pamatuju si to.“
„Dobře. Kdybychom tě nechali, tak už jsi mrtvá.“
Carlisle se pořád pomalu blížil. Když byl asi na dva metry od Belly, do něčeho narazil.
„Oh… asi tvůj dar.“
„Cože? Jaký dar? Proč najednou tolik vidím? Co se se mnou stalo?“ Bella byla vyděšená.
„Já a celá moje rodina jsme upíři, teď i ty.“
„Na to vám neskočím. Upíři neexistují.“ Nechtěla uvěřit Bella.
Jen jsem přihlížel na rozhovor mezi Bellou a Carlislem. Nevěděl jsem, co mám dělat. Bella byla tak rozrušená. Nechtěla uvěřit tomu. co jsme. Ani se jí nedivím. Vidět najednou všechno, slyšet najednou dál... muselo to být matoucí. Bylo mi jí líto, i když nevím proč. Jasně... už nikdy nebude "normální" už nikdy nebude moct mít děti, ale bude moct být moje. Pokud by chtěla. Bohužel teď jsem o tom vážně pochyboval. Byla nádherná, mohla mít každého koho si zamane.
Autor: Darkhope (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Silent love 6. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!