Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Silent love 9. kapitola

18.11.2009 (14:00) • Darkhope • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2107×

9. kapitola

Přimhouřil oči a rychle se po mě vrhl. Prorazili jsme stěnu pokoje a padali spolu se sklem a dřevem dolů. Dopadla jsem na nohy. Emmett spadl na mě, čímž mě dostal na záda. Vrčel, zuřil, z očí mu šlehaly plameny. Nebránila jsem se mu, ale on mě přesto začal trhat. Myslela jsem, že je to ještě horší než přemna, ale bylo to tak na stejno. Z posledních sil se mi posařilo vytvořit štít. Emmett na něj narazil a nemohl dovnitř. Pak je už všude jen bolest a tma.

Edward

Bella mě chtěla políbit a já jí. Téměř jsme se políbili, ale Emmett vtrhl zuřivě do dveří. Nestihl jsem z jeho mysli zachytit nic srozumitelného. Vrhl se po Belle a vypadli z okna. Bella flegmaticky ležela a nechávala Emmetta být. Myslela si, že si dělá jen srandu, ale opak byl pravdou.

Naklonil se k ní a trhal z ní kusy masa a jiných částí těla. Už byla téměř na padrť, ale vytvořila okolo sebe její štít. Emm do něj narazil a začal znovu nadávat. Nemohl jsem se hnout z místa. Ostatní mě drželi na místě.

„Co se to tu děje?“ křičel jsem zoufale.

„Chtěla tě zničit, Alice měla vizi jak se k tobě blíží.“

„Cože??? Ona mě chtěla jen políbit.“

Emmet i ostatní vytřeštili oči. Emmett, který stále stál opřený o Bellin štít, se najednou ocitl na zemi. Bella už nemá sílu.

Všichni jsme se jí snažili pomoci, ale ani Carlisle nevěděl, jestli má šanci to zvládnout. Srůstala, ale velmi pomalu.

Její bratr u ní trávil opravdu hodně času, ale myšlenky měl většinou jinde… u Alice. Ani ona nebyla chladná. Když seděl u Belly, pozorovala ho, ale věděla, že je člověk a není to bezpečné.

Bella se moc nelepšila. Už je týden celá, ale stále žádné změny. Jasper byl na prášky. Chodil jako tělo bez duše. Už ani o Alice nezavadil. Jen chtěl, aby se Bella probrala, a já taky.

Celé dny jsem trávil s ní. Vypadala jako by spala, ale bohužel jen vypadala. Uvažoval jsem nad možnostmi, jenže jich moc nebylo.

Alicina vize mi dala novou naději. Jasper v ní byl upír a seděl u Belly. Pomocí svého daru jí dával sílu, aby mohla dál bojovat a ono to fungovalo.

Řekl jsem to Carlislovi a Jasperovi. Ani jeden z nich neměl nic proti. Jasper věděl, že to nebude nic příjemného, ale chtěl Belle pomoci. Alice se tato možnost také zamlouvala, ale ne jen kvůli Belle.

Carlisle Jaspera kousl, ale nic se nedělo. Nikdo to nechápal. Jediné vysvětlení bylo to, že by byl potomkem Volturiů a byl již zaslíben jejich řadám. Jasper o tom nic nevěděl. Jeho otec bohužel ano. Jasperova matka byla z řad Volturijské armády. Takže Jasper i Bella byli již předtím napůl upíři. Ale jak mohla mít upírka dítě? To je možné jen, kdyby jejich matka byla také napůl člověk.

Carlisle začal obvolávat známé. Trvalo to několik hodin. Nakonec odjel do Itálie. Bylo tovelmi narychlo, ale snad to vyjde. Jasper jel s ním. Byl nervózní a moc se mu nechtělo, ale kvůli Belle by udělal cokoli.

Jeho místo vedle ní jsem zabral já. Ležela v klidu a s jejími vlasy si pohrával průvan. Napadlo mě, že zavolám někomu z La Push, abych se zeptal, jestli slyší Belliny myšlenky, nebo alespoň slyšeli.

Vyhrál Seth. Byl mladý a Belle nikdy nic neudělal. Byl velice překvapen, že mu volám já. Bohužem mě zklamal. Bellinu mysl neslyší ani nikdy neslyšel.

Sedl jsem si zpět k Belle a pozoroval ji. Je nádherná, musí žít. Vzal jsem její ruku do mých a jemně ji palcem hladil.

Alice vběhla do mého pokoje.

„Už se to stalo?“

„Co se mělo stát?“ zeptal jsem se vylekaně.

Usmála se a vydechla. Zíral jsem na ni s pokrabaceným čelem, ale nevydrželo mi to dlouho. Bella mi slabě stiskla ruku a trhavě se nadechla.

Otočil jsem se na Bellu a překvapeně na ni zíral. Ani jsem nepostřehl, kdy přiběhla. Mluvila na Bellu s mobilem u ucha. Nic nedělala, jen mi mačkala ruku.

„Je jí líp?“ zeptal jsem se.

Alice mi dala telefon k uchu.

„Nevím, možná ano, ale nevnímá, to není dobré. Snad to je ale dobré znamení.“ Řekl Carlisle.

Moc mě tím neuklidnil, ale alespoň víme, že nastala nějaká změna.

„Už jste tam?“ ptal jsem se.

„Ano, ale zatím to nevypadá tak, jak bych si představoval.“

„Co se děje?“

„Aro ho nechce přeměnit hned, ale až poté, co složí jejich zkoušku.“

„Jakou zkoušu zatraceně!“ křičel jsem do mobilu.

„Klid Edwarde, já to nějak vyřeším, Bella bude v pořádku, neboj se.“ Snažil se mě uklidnit, ale mělo to opačný účinek. A to i proto, že Bellina ruka zase ochabla a spadla na postel, kterou sem donesla Alice.

Nikdo by mě teď od Belly nedostal, čekal jsem, kdy mě zase chytne za ruku, nebo něco… cokoli. Za mými zády se objevil její otec se slzami v očích. Klepaly se mu ruce a nohy se každou chvíli mohou podlomit. Pořád opakoval TO NE… sedl si do křesla vedle postele a zíral na nehybnou Bellu.

Ani jeden z nás tří se celé hodiny nepohnul. Já čekal nadějně, kdy se zas Bella pohne, její otec čekal na zázrak a Bella… kdo ví.

Emmett už nevydržel pohled na to, co způsobil a utekl. Rose běžela za ním, ale neměla šanci ho doběhnout. Vrátila se celá zdrcená. Vyčítala to Alice. Odnášela to celá rodina, ale jediná Bella tu byla ta, která to odnesla doopravdy. Její otec se zhroutil, ale díky naději, že se Bella probere, se vyškrábal ze dna a znovu stál. Ne vzpřímeně, ale stál.

Přicházel každý den. Jeho myšlenky byly zdrcující. Věřil, že se Bella probere, ale věděl, že to bude pro ni těžký den. Myslel i na to, co mi nedošlo. Co když má Bella bolesti? Netušil, jak by ji pomohl.

Uběhlo několik dní a Carlisle se stále neozval. Bella se nijak nelepšila a její otec se raději nezdržoval dlouho. Mučil ho pohled na svou milovanou dceru.

Rozhodl jsem se, že zavolám já. Vytočil jsem jeho číslo, ale nezvedl to on. Byl to Aro.

„Edwarde, při Jasperově proměn došlo ke komplikacím. Bude lepší když přijedete sem, i s tou dívkou.“

„Aro… řekni mi co se stalo, prosím. Ta dívka je pro mě velice důležitá a Jasper pro ni.“ Prosil jsem ho.

„Musela ho proměnit Jane, jelikož on byl zaslíben jí. Když sebou Jasper házel, použila na něj svůj dar.“

„Cože?“

„Když použiješ dar na někoho, koho přeměňuješ, výrazně tím přeměnu zpomalíš a člověk ji  jednom z páru případů nepřežije.“

„Přijedeme tam.“ Nebyl jsem schopen říct víc, protože představa, že by Belle nepomohl jediný, kdo ji může pomoct, byla strašlivá.

_____________________________________________________________________________________

Napište mi, koho nebo co byste chtěli v dalších kapitolách. Mě už pomalu dochází nápady... DarkHope

Autor: Darkhope (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Silent love 9. kapitola: