Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Silné pouto - 1. díl

23.02.2010 (16:00) • Gabby01 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2201×

No jo. Uteklo to jako voda... Nessie vyrostla a nastal čas opustit Forks. Ne, že by někdo z nás chtěl odjet, ale bylo to prostě nutný. Chudáka Setha jsem přemluvil, aby se vrátil ke smečce. Přece jenom... Má život před sebou a Sue by tu neměla zůstat sama. Přesně tak. Když odchází Leah, Seth nemůže odejít... Leah jsem to dlužil. Co byla v mojí smečce, hodně mi pomohla a snažila se neotravovat. Poznal jsem jinou Leah, než tu, která ztrpčovala život celé smečce, a pochopil jsem její chování. Zasloužila si odejít a začít znovu, někde jinde... Odjela tedy se mnou a s Cullenovýma do New Hampshiru, kde si našla byt i práci. Bella, Edward, psychoblondýna a Emmett studují Dartmouth a já s Alicí, Jasperem a hlavně Nessie jsme se zapsali na zdejší střední školu. A musím přiznat, že na to nemám buňky, takže si snad dovedete představit, jak to se mnou vypadá... Hold nemám upíří (ani poloupíří) paměť...

„Prokrista pána, Jaku! Dávej konečně pozor!“ okřikovala mě po několikáté Nessie.

„Dávám!“ ohradil jsem se a široce zívnul.

„To vídím!“ smála se, ale pak zase zvážněla.

„Tady je Cytoplasmatická membrána, tady mitochondrie a tady chloroplasty...“ Čmárala do nákresu v sešitě a já měl co dělat, abych neusnul.

„Hej!“ hodila po mně tužku a já se probral.

„No jo, no jo... Takže mit... Já si to prostě nepamatuju! Nepamatuju si ani ty pitomý názvy, natož, abych věděl k čemu to tam je! A vůbec. Proč někdo jako já potřebuje vědět, jak vypadá buňka v nějaký kytce? Mně se ta kytka líbí celá, ne jenom nějaká buňka!“ Nessie se začala smát. Miloval jsem její smích, ale stejně se mi to nelíbilo... Měl jsem tušení, že se směje mně a to jsem nemohl nechat jen tak.

„Co je?“

„Jsi hrozně roztomilej, když se zlobíš...“ usmála se a rozcuchala mi vlasy.

Nessie:

Byli jsme tu týden a Jacob už nestíhal ve škole. No jo. Chudák nemá paměť jako my... Ale blbej přece taky není. Je jenom trochu línej. Jeli jsme autem do školy a Alice řídila. Většinou nás bral Edward, ale dneska musel jet o něco dřív. Chodila jsem do stejného ročníku jako Alice a Jacob s Jasperem o rok výš. (Jake sice vypadal starší, ale jeho chování ten dojem napravilo). Seděla jsem mlčky na sedadle spolujezdce a vzpomínala na své rodné městečko Forks. Než jsem se vzpamatovala, ocitli jsme se na školním parkovišti. Alice hledala nějaké vhodné místo k zaparkování.

„Tak už konečně zaparkuj!“ rozčílil se Jacob.

Alice na něho vyplázla jazyk a zaparkovala blízko školy. Vystoupili jsme z auta a šli ke vchodu. Všichni na nás zírali a začali si mezi sebou něco šuškat. To se opakovalo skoro každý den. Už mě to rozčilovalo.

„Tak zatím čau. Uvidíme se na obědě,“ rozloučil se Jacob a políbil mě na tvář. Jasper se na nás usmál a šel s Jacobem na hodinu.

„My bychom taky měly jít. Máme angličtinu,“ řekla Alice a šla směrem k učebně. Já jsem vyrazila hned za ní. Vešly jsme do učebny a usedly na svá místa (Jediné štěstí bylo, že jsme seděly spolu v poslední lavici). Před námi seděli dva kluci, kteří po nás celou hodinu pokukovali.

„Co mají za problém?“ zašeptala Alice.

„Nevím, asi se jim líbíme,“ odpověděla jsem se smíchem.

„Asi? Určitě!“ opravila mě.

Pan profesor Dougles nám četl ukázku z knihy ,,Othello" od Williama Shakespeara. Pak dodal něco k jeho životopisu a zadal nám práci dočíst a napsat obsah knihy do příští hodiny, což jsem měla za pár minut. Po zvonění jsme sebraly své věci a upalovaly na další hodinu. V tom na nás někdo promluvil. Byli to ti kluci z hodiny.

„Ty jsi Renesmee Cullenová? Ahoj, já jsem Thomas,“ řekl jeden z nich. Byl to ten vyšší, který seděl přede mnou.

„A tohle je Ben,“ ukázal na menšího kluka, který stál vedle něj.

„Ahoj. Ano, jsem Renesme Cullenová. Ale většina lidí mi říká Nessie,“ odpověděla jsem.

„Potřebuješ něco?“ zeptala jsem se. Alice tam jenom tak stála a koukala z jednoho na druhého.

„Ne nic,“ odpověděl Thomas. Ben koukl na Alici.

„Jo a ty musíš být Alice Cullenová, že?“

„Jo,“ odpověděla Alice s nezájmem.

„A vy jste dvojvaječná dvojčata?“ Thomasovy oči těkaly z jedné na druhou.

„Ne.“ Obě jsme se rozesmály.

„Tak to teda nechápu.“ Skutečně nechápavě se podíval na Bena a ten jen pokrčil rameny.

„Alice je moje teta,“ ujasnila jsem celou situaci.

„Teta?!“ oba nevěřícně zírali na Alici a pak na mě.

„Něco jako teta!“ upřesnila Alice.

„Moc nás těšilo, Nessie a Alice. Zatím čau,“ rozloučili se a beželi na další hodinu.

„Čau!“ křikly jsme za nimi a šly do učebny přírodopisu, kde už většina seděla na svých místech a čekala na profesora. Sedly jsme si na svá místa a čekaly, za chvíli začala výuka. Začali jsme probírat další učivo. No spíše opakovat, protože tohle bylo už docela staré.

„Krevní skupiny,“ začal profesor. „Zmiňuji se o nich, protože si stále častěji všímám, že polovina studentů střední školy nemá ponětí, jakou krevní skupinu vlastně mají,“ zašklebil se a začal se po třídě ptát.

„Co to bylo za exoty?“ špitla mi Alice. Nevěděla jsem o kom mluví, a pak mi došlo, že o Thomasovi a Benovi.

„Já nevím. Ale byli docela přátelští… Nikdo kromě nich nás neoslovil,“ připomněla jsem jí.

„No to je sice pravda, ale byli divní,“ ušklíbla se.

„Mě se zdáli normální,“ bránila jsem je.

„Hmmmm,“ zamumlala.

„Slečny Alice a Renesmé Cullenovy se přestanou bavit a řeknou nám jakou mají krevní skupinu,“ okřikl nás profesor.

„AB plus,“ odpověděla jsem. Profesor jen přikývl.

„A vy slečno?“ podíval se na Alici.

„B minus,“ odpověděla.

„Dobře a už se nebavte,“ pokáral nás a šel zase dál.

Nemohla jsem se dočkat až zazvoní na přestávku. Profesor se stále ptal dalších lidí...

„Příští hodinu se ti, co neznají svou krevní skupinu, dostaví ke školnímu lékaři a ten jim odebere vzorek krve,“ oznámil profesor a čekal na zvonění, aby mohl odejít. Zvonění se rozlehlo po celé škole a všichni spěchali do jídelny. Stáli jsme s Alicí v řadě a hledali Jacoba a Jaspera. Oba už seděli u stolu s nějakýma dvěma holkama a dvěma kluky a mávali na nás. Když jsem se zadívala na ty kluky, všimla jsem si, že je to Thomas s Benem. Alice si vzala jen zeleninový salát a pítí a já jsem si dala kuřecí salát s džusem. Sedla jsem si vedle Jacoba a Alice vedle Jaspera, jak to bylo naším zvykem. Jacob vstal a začal nám představovat lidi u stolu.

„Tohle je Thomas a tohle je Ben,“ ukázal na ně a oni mi zamávali.

„My už se známe,“ usmála jsem se. Jacob pokračoval dál.

„Tohle je Jenifer a Lisa,“ ukázal na ty dvě usměvavé holky.

„Ahoj, já jsem Renesmé, ale říkejte mi Nessie,“ pozdravila jsem je a otevřela si džus.

„Ahoj, chodíme s tebou na některé hodiny,“ odpověděla Lisa a pustila se do svého jídla.

Říkala jsem si, odkud je znám. Byly s náma na dnešní hodině přírodopisu.

„A ty jsi Alice?“ Jenifer pohlédla s úsměvem na Alici.

„Jo,“ odpověděla tím svým zvonivým hláskem. Myslím, že Alice si s nimi bude dobře rozumět. Vypadaly přesně jako ty holky, které milují nakupování a řídí se podle nejnovějších trendů módy. Bavili jsme se o různých věcech, dokonce i Alice se přidala, ale Jasper jako vždy pouze přikyvoval. Po obědě jsme měli ještě další čtyři hodiny, které bych nejspíš prospala, kdyby do mě Alice nešťouchala loktem. To učivo jsem měla už dávno probrané. Konečně nastala poslední hodina a já se modlila, aby už konečně zazvonilo.

Autor: Gabby01 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Silné pouto - 1. díl: