Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Silné pouto - 4. díl


Silné pouto - 4. dílCo se stalo Leah? A co dalšího je ještě čeká? Doufám, že se vám bude 4. díl líbit. Budu vděčná za každý komentík!

„Jacobe, je mi to líto, ale musíte se vrátit.“ Byl to Carlisle.

„Stalo se něco?!“

„Ano, Leah je v nemocnici!“

„Cože?! Co se jí stalo? Je pořádku?“  Jacob pokládal jednu otázku za druhou.

„Po telefonu se to dost špatně vysvětluje.“

„Dobře. Tak zatím ahoj.“ Jacob ukončil hovor a začal se rychle oblékat.

„Leah je v nemocnici, musíme se okamžitě vrátit domů! Musím za ní!“ Já tam stála v županu a hleděla na pobíhajícího Jacoba.

„Uklidni se, všechno bude dobré.“

„No, to doufám… Na co čekáš, oblíkej se!“ začal po mě řvát. Chápu, že má o Leah strach, je to jeho dobrá přítelkyně, ale kdyby to s ní bylo hodně vážné, Carlisle by mu to určitě řekl.

„Už jdu!“ Šla jsem do koupelny, vzala si honem tabletku a oblékla se do pohodlných džínů a trička. Sbalila jsem si všechny věci do kufru a šla za Jacobem dolů. Seděl na pohovce a hleděl upřeně před sebe.

„Tak můžeme vyrazit,“ oznámila jsem a šla ven. Jacob vstal a šel taky. Zamknul, strčil klíče pod rohožku, uložil kufry do auta a usedl na místo řidiče.

„Neměl by si v tomhle stavu řídit.“

„To je dobré,“ odpověděl a nastartoval. Jel poněkud rychleji než obvykle. Doma jsme byli zhruba za tři hodiny… Vstoupili jsme do domu a nestačili se divit. Po obyváku a schodech bylo rozházené oblečení.

„No to je skvělé! Leah je v nemocnici a oni tady…“ rozčílil se Jacob a vydal se s kuframa nahoru.

„Jacobe, počkej!“ Běžela jsem se okamžitě za ním... Bella vykoukla z ložnice.

„Vy už jste doma?!“ podivila se.

„Jo, to teda jsme! Carlisle nám volal, že je Leah v nemocnici a vy si tady užíváte!“ rozčílil se ještě více.

„Jacobe, my o ničem nevíme,“ bránila se Bella.

„Jasper, Alice, Rosalie a Emmett jsou na lovu a Carlisle a Esmé odjeli pryč.“ V zápětí se ve dveřích objevil i Edward.

„Asi bychom se měli nejdříve obléci a pak něco řešit,“ navrhl a zavřel dveře. Jacob šel odnést kufry do pokoje… Dlouho se nevracel a tak jsem se šla po něm podívat. Ležel na posteli a zíral do stropu.

„Myslím, že bychom měli jet za Leah.“ Sedla jsem si na kraj postele a pohladila ho po tváři.

„Promiň, že jsem na tebe křičel, Leah je má dobrá přítelkyně a já ji nechci ztratit.“ Sedl si vedle mě a láskyplně mě objal.

„Neruším?“ Ve dveřích se objevila Bella.

„Jedeme za Leah, tak jestli chcete jet taky, vezmeme vás s sebou.“

„Dobře mami, za chvíli jsme dole.“

K tomu všemu začalo pršet a tak jsem se ještě musela vrátit pro nepromokavou bundu, abych neměla mokré oblečení... Celou cestu jsme mlčeli… Edward řídil, Bella si četla a Jacob a já jsme se drželi za ruce a dívali se z okýnka, jak rychle ubíhá cesta k nemocnici.

Vydali jsme se do Carlisleovi ordinace, kde už na nás čekal i s Esmé.

„Kde je Leah? Je v pořádku? Co se jí stalo?“ spustil Jacob.

„Jacobe, uklidni se! Leah už je stabilizovaná a bude zřejmě v pořádku. Tak pojď, zavedu tě k ní.“ Jacob mě chytil za ruku a táhl mě sebou. Vešli jsme za Carlislem do pokoje, kde ležela Leah.

„Leah si v pořádku?“ Jacob se rozběhl k posteli.

„Jacobe, ona tě neslyší, zatím ještě pořád spí. Nechám vás tady osamotě,“ řekl a odešel. Sedli jsme si na židle vedle postele a koukali na spící Leah, která byla napojena na různé přístroje.

„Jacobe?“ zašeptala slabounce.

„Leah! Co si prosím tě dělala?!“ Vzal ji za ruku a ona rozespale otevřela oči.

„Udělalo se mi špatně, a tak jsem chtěla jít k doktorovi. Než jsem tam ale došla, omdlela jsem na ulici a uhodila se o něco do hlavy. Pak už si nic nepamatuju. Prý mě tam našel Michael, který zavolal záchranku.“

„Michael? Jaký Michael?“ vyzvídal.

„Je to můj soused. Od té doby co jsme se poznali, spolu trávíme hodně času.“

„Aha.“ V tom se vrátil do pokoje Carlisle.

„Tak co, jak se cítíš?“ zeptal se jí a hleděl do nějakých papírů.

„No už je to lepší, jen mě bolí ještě hlava.“ Sáhla si na zavázanou hlavu.

„Měla si silný otřes mozku a na pár hodin upadla do bezvědomí. Museli jsme tě na chvíli držet při životě pomocí přístrojů. Ještě, že se uzdravuješ rychleji než člověk.“

„Upíry ještě pořád moc nemusím, ale vy jste mi zachránil život a za to vám děkuju.“ Podívala se na Carlisle a usmála se na něj.

„Za tohle se neděkuje a navíc kdyby tě nenašel ten mladík, tak to mohlo dopadnout hůř. Měla by si teď hlavně odpočívat. Píchnu ti injekci, po které budeš chvilku malátná a pak usneš. Spánek a odpočinek je teď pro tebe důležitý, aby ses co nejdříve uzdravila.“ Leah nastavila ruku a Carlisle ji píchnul injekci.

„Jacobe, měli byste pomalu jít, Leah stejně bude spát.“

„Dobře, za chvilku půjdeme.“ Leah už se přivíraly oči a tak jsme se chystali k odchodu.

„Tak se rychle uzdrav, zítra se za tebou možná stavím.“ Jacob políbil už skoro spící Leah na čelo a odešel. Já čekala před pokojem s ostatními.

„Pojedeš s námi domů Carlisle?“ zaptala se Esmé.

„Asi ne, zůstanu tady a ohlídám Leah, kdyby se jí přitížilo.“

Všichni se s Carlislem rozloučili a vydali se na parkoviště, kromě mě a Jacoba, který mě stále pevně držel za ruku.

„Carlisle, kdyby něco okamžitě mi volej!“

„Neboj, určitě bych ti zavolal. Teď už jeďte domů, musíte být unavení.“ Carlisle měl pravdu, oči se mi v autě přivírali a tak jsem se opřela o Jacobovo teplé rameno a usnula. Cítila jsem jen, jak mě bere do náručí a nese domů. Položil mě na postel, zakryl mě peřinou a lehnul si vedle mě. Přitiskla jsem se k němu a on mě jednou paží objal. Takhle se mi spalo nejlépe... V Jacobově náruči. Ráno mě vzbudilo slunce, které mi svítilo přímo do očí. Jacob už byl vzhůru, protože jsem ho slyšela, jak se baví o něčem s Emmettem. Ještě, že byla neděle, protože se mi vůbec nechtělo vstávat. Převrátila jsem se zády k oknu a za chvíli znovu usnula.                                                              Rozespale jsem otevřela oči a uviděla Jacoba, jak na mě hledí.

„Co se na mě tak díváš?! Jsem někde špinavá?“ Utírala jsem si celý obličej.

„Ne,“ rozesmál se.

„ Jsi tak krásná, když spíš.“

„Takže když nespím tak jsem škaredá?“

„To víš, že ne! Jsi vždycky krásná.“ Lehl si vedle mě a dlouze mě políbil.

„Máme tady návštěvu,“ oznámil radostně.

„A jakou?“ Nikoho jsme dole nezaslechla.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Silné pouto - 4. díl:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!