Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Silné pouto - 7. díl

16.03.2010 (12:30) • Gabby01 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1141×

„Leah se udělalo špatně, musíme jet okamžitě do nemocnice!“

„Tak na co ještě čekáš! Jedeme!“ Jacob a Carlisle vystřelili z pokoje a já tam zůstala sama. Takhle jsem si teda dnešní večer nepředstavovala.

Jacob:

Leah ležela na pohovce a u ní stála Sue s Michaelem.

„Leah!“ vykřikl jsem a okamžitě k ní běžel.

„To je dobré Jaku! Už je mi dobře.“ Pohladila mě po tváři.

„Co se ti stalo?!“

„Udělalo se mi špatně a tak jsem se šla vyzvracet. Když jsem se vracela ze záchodu, udělalo se mi před očima černo a já omdlela… Nic hrozného.“ Mávla rukou a napila se vody, kterou ji přinesla Esmé.

„Neměli bychom jet radši do té nemocnice?“ zeptal jsem se Carlisla, který právě přišel s tlakoměrem.

„No, změříme tlak a uvidíme.“ Leah nastavila ruku, aby ji mohl Carlisle změřit tlak.

„Hmmm, je trochu nižší než by měl být, ale není to až tak hrozné, jak to vypadalo,“ konstatoval.

„Takže se nemusím vrátit zpátky do nemocnice?“ Zaradovala se.

„Zdá se, že to není nutné, ale musíš hodně odpočívat. Udělám ti ještě pár testů a podle těch se dozvíme, proč si omdlela… Jacobe, mohl by si Leah odnést nahoru?“

„Ale jistě!“

„To nebude potřeba! Já ji tam odnesu sám.“ Michael vzal Leah do náručí a odnesl ji nahoru do pokoje… Já jsem se šel podívat za Nessie.

Nessie:

Otevřely se dveře a v nich se objevil Jacob. Četla jsem si dál a nevěnovala mu pozornost.

„Ty se zlobíš?“ posadil se ke mně.

„Ne!“ odsekla jsem.

„Tak už se nezlob, že jsem musel odejít.“ Začal mě líbat, ale já na to neměla náladu. Odtrhla jsem se od něho a on se na mě nechápavě podíval.

„Chápu, že je Leah tvoje dobrá kamarádka, ale to už trochu přeháníš. Stačí jen, aby se jí udělalo trochu špatně, a už za ni běžíš jako její ocásek.“ Už mě to rozčilovalo!

„To není pravda!“ bránil se.

„Ale ano! Připusť si to!“ Vstala jsem a šla do koupelny. Práskla jsem dveřmi tak silně, až mi z poliček popadali věci. Zamkla jsem a trucovala.

„Lásko, otevři!“ ozval se za dveřmi Jacobův hlas.

„Jdi pryč!“ Skácela jsem k zemi a po tváři se mi kutálely slzy jako hrachy.

„Ty pláčeš?“ zeptal se starostlivě, ale já neodpověděla.

„Nessie! Slyšíš mě?!“ bouchal pěstmi do dveří.

„Co se to tady děje?!“ ozvala se za dveřmi Bella.

„Nessie je v koupelně a trucuje… Okamžitě otevři ty dveře!“ bouchal ještě větší silou, ale marně.

„Jacobe, uklidni se! Mohl by si nás chvíli nechat o samotě?!“ poprosila ho.

„Ale jistě! Doufám, že se mezitím uklidní!“ Práskl dveřmi pokoje a já propukla v ještě větší pláč.

„Nessie, otevři mi prosím.“ Otevřela jsem dveře a Bella si sedla na zem vedle mě.

„Neplakej.“ Láskyplně mě objala a já jí plakala do halenky.

„Co se stalo?!“ Podívala se mi starostlivě do tváře.

„Jacob… Jacob je jako Leahin ocásek, když se jí udělá jen trochu špatně, už za ní běží… Vy všichni za ní bežíte!“

„To není pravda a ty to víš… Jacob se snaží trávit s tebou každou minutu. Je pravda, že teď trošku více času tráví s Leah, ale to jen proto, že je zraněná. Je to jeho dobrá přítelkyně a ty by si udělala to samé být na jeho místě,“ bránila ho.

„Trošku více času?! Teď když tady bude nastěhovaná, bude s ní trávit skoro všechen čas!“ Byla jsem tak zoufalá!

„Tak proč mu neřekneš, že se ti nelíbí, že se jí věnuje?!“

„Myslíš, že by mě poslechl?! Vím, co by přesně řekl… Leah je pouze má dobrá přítelkyně. Nemáš žádný důvod na ni žárlit.“ Předvedla jsem přesně Jacobův hlas a Bella se z toho mále smíchy potrhala.

„Budeme to muset všichni vydržet, dokud se Leah neuzdraví… A teď přestaň trucovat a vzchop se! Jsi přece Renesmé Carlie Cullenová!“ Povzbudivě se na mě usmála a pomohla mi vstát ze studené podlahy… Zbytek dne jsem strávila v pokoji. Byla jsem tak unavená, že jsem usnula. Vzbudila jsem se až ráno… Vůbec se mi nechtělo do školy. Sice máme za týden vánoční prázdniny, ale už to asi nevydržím! Došourala jsem se do kuchyně a narazila tam na Jacoba.

„Dobré ráno,“ pozdravil.

„Dobré.“ Po včerejšku už jsem byla trochu klidná… Vytáhla jsem si ovocný salát s jogurtem a s chutí se do něho pustila.

„Zlobíš se ještě?“ Chytil mě za ruku a pohlédl na mě s omluvným výrazem.

„Už ne.“ Usmála jsem se na něho a v jeho tváři se objevila úleva.

„Miluji tě a vždycky budu!“ Posadil si mě na klín a políbil.

„Ehm,“ odkašlal si Edward a já leknutím vyskočila z Jacobovi náruče.

„Esmé chtěla, abych zašel Leah pro vodu. Nenechte se rušit.“ Popadl láhev s vodou a odešel.

„Já už se půjdu chystat, za chvíli vyrážíme do školy.“ Políbila jsem ho a šla do pokoje. Hned jsem vyrazila do koupelny vykonat ranní hygienu a pak hurá do šatny. Vyhrabal jsem pohodlné džíny, fialové tričko s černým bolerkem a tenisky. Decentně jsem se nalíčila, vlasy stáhla do jednoduchého culíku a mohlo se vyrazit… Dneska nás do školy vezl Edward… Dojeli jsme před školu a nikde ani živáčka. Všichni byli namačkáni na dveřích školy a na něco koukali. Z důvodu chřipkové epidemie, se vyhlašují celotýdenní chřipkové prázdniny.

„Super!“

„Co se děje?!“ podivil se Edward, když jsme se vraceli k autu.

„Máme chřipkové prázdniny!“ vykřikl radostně Jacob. Edward pustil rádio, v kterém právě hlásili ranní zprávy.

„Většina základních, středních a vysokých škol má chřipkové prázdniny, kvůli chřipkové epidemii, která se šíří skoro po celém světě. Příznaky mohou být, vysoké teploty, nevolnost, bolest v krku a omdlévaní, které se zatím vyskytlo pouze u vážně nemocných. Pokud máte všechny tyto příznaky, okamžitě se dostavte ke svému lékaři nebo do okolních nemocnic, které vám poskytnou okamžitou pomoc.“

„Co když má Leah tu chřipku?!“ vykřikla vyděšeně Alice.

„Stavíme se raději do lékárny pro roušky. Nemůžeme vědět, jestli to není náhodou přenosné i na upíry.“ Rozhodl Edward a odbočil směrem do města… Zaparkoval před lékárnou a vydal se dovnitř. Za chvíli byl zpátky s celou papírovou taškou, kterou mi položil na klín.

„Co si to všechno koupil?“ Bylo tam snad třicet krabiček léků.

„No ta lékárnice mi doporučila nějaké léky, které jsou prý proti té chřipce.“

„Reklamní trik.“ Vysmál se mu Jasper. Edward jen vzteky zavrčel a rozjel se zpátky domů.

„Co tady děláte?“ podivila se Esmé, když nás spatřila ve dveřích.

„Máme chřipkové prázdniny!“ Poskakoval radostně Jacob.

„Kde je Carlisle?!“ zeptal se Edwrad.

„Ve své pracovně. Co po něm potřebuješ?“ Než se stačila zeptat, byli jsme už všichni nasáčkovaní v Carlisleově pracovně.

„Jak to, že nejste ve škole?“ Byla první reakce Carlilsla, když nás všechny spatřil.

„Máme chřipkové prázdniny,“ odpověděla jsem spolu s Jacobem, který byl stále nadšený.

„Slyšel si o té chřipce Carlisle?“

„Ano, právě jsem pro jistotu Leah odebral krev, mohlo by ji to ohrozit.“

„Jak to myslíš? Mysleli jsme, že Leah je nakažená.“ Carlisle se jen tajemně pousmál.

Autor: Gabby01 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Silné pouto - 7. díl: