Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Silné pouto - 8. díl

20.03.2010 (16:30) • Gabby01 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1242×

„Slyšel jsi o té chřipce, Carlisle?“

„Ano, právě jsem pro jistotu Leah odebral krev, mohlo by ji to ohrozit.“

„Jak to myslíš ohrozit? Mysleli jsme, že Leah je nakažená.“ Carlisle se jen tajemně pousmál.

„Tak řekneš nám, co se tady děje?!“ zeptal se netrpělivě Jacob.

„Ať vám to Leah poví sama.“ Všichni jsme se řítili do Leahina pokoje, která seděla v posteli a četla si nějaký časopis.

„Děje se něco?“ zeptala se překvapeně.

„Jestli se něco děje? To máš vědět ty, ne?!“ rozčílil se Jacob.

„Mluvili jste s Carlislem, že ano?“

„Jo, ale nechtěl nám nic říct… Tak co se tedy děje?!“ Všichni jsme netrpělivě čekali na odpověď.

„No, stejně byste se to za pár měsíců dozvěděli… Jsem těhotná!“

„Cože?!“ vyhrkli jsme sborově.

„Blahopřeji!“ Alice přiskákala radostně k posteli a objala ji.

„Už to ví i tatínek?“ zeptala se Esmé, která právě přinesla Leah malou svačinku.

„Ne, chtěla bych, aby to bylo trochu netradiční, a proto jsem tě chtěla Alice požádat o radu.“ Alicin obličej se rozzářil jako sluníčko.

„Mám nápad! Sejdeme se v sedm hodin na zahradě… Přijď i s Michaelem.“ A to už Alice byla z pokoje pryč.

„Na zahradu?“ podivila se Leah.

„Tak my už tě necháme o samotě.“ Odešli jsme z pokoje a nechali Leah, aby si ještě trochu odpočinula. Jsem zvědavá, co má Alice za lubem.

„Rosalie, Esmé, Bello! Pojedete se mnou nakoupit pár potřebných věciček na dnešní velký večer.“ Bella nebyla moc nadšená, ale když si něco Alice zamane, není cesty zpět.

„Tak zatím,“ rozloučily se a odjely… Seděla jsem na pohovce a koukala z okna na zahradu.

„Nad čím přemýšlíš?“ Přisedl si ke mně Jacob.

„Nad ničím.“ Usmála jsem se a on si mě posadil na klín.

„Neboj, není to moje dítě,“ zasmál se.

„Nikdy by mě to nenapadlo, ale i když…“

„Miluji tě a nikdy bych tě s nikým nepodvedl. To si pamatuj!“ přerušil mě a dlouze mě políbil.

„Já tě taky miluji.“ Schoulila jsem se v jeho náruči a za chvíli usnula… Probrala jsem se v posteli, společně s Jacobem, který také usnul… Alice s ostatními už byla zpátky. Sešla jsem dolů po schodech a nestačila se divit. Všude byly stuhy, látky a květiny.

„Nessie pomůžeš nám prosím?“ poprosila Alice.

„Jistě, co mám dělat?“

„Nanos na zahradu ty květiny.“ Brala jsem jednu vázu za druhou a odnášela je… Došla jsem na zahradu a nestačila se divit. Naše pergola byla nádherně ozdobená krémově hnědými stuhami, svíčkami a malými lampiónky… Naaranžovala jsem květiny a Alice vysypala chodníček k pergole lístky žlutých růží.

„Perfektní!“ zaradovala se a šla pro zbytek rodiny.

„Alice, je to nádherné! Jako vždy jsi odvedla skvělou práci!“ pochválila ji Esmé.

„To je tak romantické… Takhle má vypadat romantika, Emmette!“ Šťouchla ho Rosalie loktem do žeber. Emmett jen nahodil znuděný výraz.

„Kuřecí steaky!“ vzpomněla si Esmé a běžela do kuchyně a já jsem se šla podívat za Leah, jestli nepotřebuje s něčím pomoct… Byla v šatně a připravovala se.

„Nepotřebuješ s něčím pomoct?“ zeptala jsem se.

„No, vlastně ano. Mohla bys mi zapnout zip a pomoct s líčením a účesem?“ Měla na sobě béžové, koktejlové šaty, se světle hnědým plédem a baleríny, které ladily s celým outfitem.

„Jo.“ Zapnula jsem jí šaty a vydala se s ní do koupelny. Jemně jsem ji nalíčila a vlasy sepnula do drdolu… Vypadala opravdu nádherně!

„Moc ti to sluší!“ všichni ji chválili… Někdo zazvonil u dveří.

„To bude určitě Michael.“ Šla honem otevřít.

„Jsi tak krásná!“ vydechl úžasem.

„Děkuji,“ začervenala se a políbila ho.

„Pojď se mnou.“ Táhla ho za ruku směrem na zahradu.

Leah:

Vedla jsem ho cestičkou vysypanou růžemi přímo k pergole, kde na nás čekala Alice.

„Jsem Alice a dnes vás budu obsluhovat.“ Přitom se tvářila velmi vážně, ale já se musela zasmát.

„Dnešní menu, rajčata plněné cottage sýrem jako předkrm, kuřecí steak se zeleninovým salátem jako hlavní jídlo a tiramisu jako dezert… Co si budete přát k pití?“ zeptala se.

„Já si dám červené víno a ty určitě také, ne?“ zeptal se mě Michael.

„Ne, já si dám džus. Děkujeme.“ Alice odešla do domu.

„Džus?! Nejsi nemocná?!“ Šáhl mi na čelo.

„No, jak se to vezme, ale k tomu se dostanu později.“ Snažila jsem se to ještě ututlat, protože mu to chci oznámit až po večeři.

„Děje se něco?“ zeptal se nervózně.

„Ne, nic hrozného.“ Alice už byla zpět i s nějakým velikým podnosem.

„Dobrou chuť.“ Podala nám předkrm a pití a odešla pryč.

„Je to vynikající, že?“ Strčila jsem si do pusy další sousto.

„Ano, je to opravdu dobré,“ souhlasil… Když jsme dojedli, byla Alice zpět s dalším chodem.

„Chutnalo vám?“ zeptala se a podala nám hlavní jídlo. Vonělo to úžasně.

„Ano, bylo to velmi dobré, poděkujte šéf kuchaři.“ Usmála jsem se na ní a ona na mě mrkla a odnesla prázdné talíře předkrmu.

„Tak tohle nemá chybu.“ Bylo to opravdu výborné. Maso se sypalo v ústech a ten salát! Mňam!

„Je to opravdu výborné,“ přikyvoval Michael… Následoval přímo excelentní dezert a pak veliké překvapení… Alice přinesla menší podnos a na něm krabičku. Věděla jsem přesně co v ní je.

„Tohle je pro vás.“ Položila ji před Michaela, povzbudivě se na mě usmála a nechala nás o samotě.

„Chci ti něco říct, ale nejprve otevři tu krabičku.“ Nejistě ji otevřel.

„Dětské botičky?!“ podivil se.

„Čekáme miminko!“ Michael jen na mě zíral, ale pak se vzpamatoval.

„Dostalas mě!“ Rozesmál se Michael a já na něho nechápavě hleděla.

„Ale já jsem opravdu těhotná!“ rozčílila jsem se.

„Tys měla jít na hereckou školu.“ Pořád se smál, ale to už jsem nevydržela a rozplakala se.

„Neplakej, byla to jen sranda!“ Přiskočil ke mně a chtěl mě obejmout, ale já ho odstrčila.

„Chápeš to, že s tebou čekám dítě! Budeme mít miminko!“ křičela jsem na něho a on na mě jen zíral. Utekla jsem od stolu a cestou se srazila s Alicí.

„Co se děje?!“ zeptala se starostlivě, když spatřila mou uplakanou tvář. Neodpověděla jsem a s brekem utekla do pokoje, kde jsem se zamkla a svalila na postel.

„Leah, otevři!“ Byla to máma. Byla jsem ráda, že je to ona. Potřebovala jsem ji… Odemkla jsem dveře a posadila se na postel. Máma si sedla vedle mě a objala mě kolem ramen.

„Zlato, co se stalo?!“ zeptala se.

„On… On mi nevěřil!“ Znovu jsem se rozbrečela a schoulila jsem se v její náruči.

„On ti nevěřil, že jsi těhotná?“ zeptala se překvapeně.

„Jo!“

„Pochop ho, musel to pro něj být šok!“ bránila ho a to mě ještě více rozčílilo.

„To už ale přehnal, když mi řekl, že jsem měla jít na hereckou školu.“ Stále jsem brečela a nemohla přestat, byla jsem tak nešťastná.

„Michael je z toho moc špatný a chtěl by s tebou mluvit.“

„Ale, já ho nechci už nikdy vidět!“ Zabořila jsem obličej do polštáře… Ona tam chvíli seděla, ale pak se zvedla a odešla… Trochu jsem se uklidnila a rozhodla jsem se dát si teplou sprchu, a tak jsem se vydala do koupelny… Vypadala jsem hrozně. Řasenku jsem měla rozmazanou po celé tváři a rozcuchaný drdol… Vlezla jsem do sprchy a pustila si teplou vodu, která mě pomalu uspávala. Převlékla jsem se do pyžama a šla si lehnout. Ulehla jsem do postele a v tom někdo zaklepal.

„Můžu?“ nakoukla do pokoje Bella.

„Jistě,“ odpověděla jsem… Bella si sedla na postel a usmála se na mě.

„Vím, co se stalo a docela tě i chápu, protože jsem zažila něco podobného.“

„Vážně?!“ podivila jsem se.

„Ano, když jsem Edwardovi oznámila, že čekám jeho dítě, také mi ze začátku nevěřil, ale to možná bylo tím, že jsem byla člověk a on je upír… Cítila jsem se úplně stejně jako ty… Tím ti chci říct, že bys mu měla dát ještě šanci. Určitě tě pochopí. Možná, že si nebude ještě stoprocentně jistý, jestli opravdu čekáš miminko, ale pokud mu to nějak dokážeš, budete oba šťastní.“ Bella mě natolik uklidnila, že jsem se rozhodla s Michaelem promluvit.

„Děkuji ti Bello,“ poděkovala jsem.

„Nemáš za co.“ Usmála se na mě a odešla… Začaly se mi klížit víčka, ale probralo mě tiché zaklepání.

„Můžu jít dále?“ Michael pootevřel dveře a do pokoje proniklo silné světlo.

„Ano, můžeš,“ odpověděla jsem.

„Chtěl bych si s tebou promluvit o tom dnešním nedorozumění.“ Posadil se ke mně a pohladil mě po tváři.

Autor: Gabby01 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Silné pouto - 8. díl: