Další kapitolku vám napsala Granulka, tak si ji užijte :D.
09.05.2010 (09:15) • EDdomcaBE • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3625×
3. kapitola
Když jsem konečně dostala Emmetta do auta, což nebylo nic jednoduchého, vyjeli jsme do školy. Možná bychom si mohli pořídit nenápadné auto… Naše Lamborghini Gallardo Spider je asi trošku… ehm… nevyhovující.
Když jsme přijeli na malé parkoviště ke škole, koukali na nás opravdu divně. Emmett se nadechl a vystoupil z auta, rozhlédl se, nadechl se a potom si mlsně olízl rty. Och bože!!! Ten je fakt nemožnej! Než stihl něco udělat, čapla jsem ho a přidržela, aby neudělal nějakou blbost. Hned první den ve škole pozabíjet všechny lidi, není nejsnadnější vysvětlovat lidem s vidlemi, že jsme upíři. Koukla jsem po něm tím nejhroznějším pohledem, co jsem svedla, ale jemu zase začal cukat levý koutek.
Rozhodla jsem se, že až přijedeme domů, rozstříhám mu jeho nejmilejší svetr s růžovým poníčkem.
Nemělo by mě překvapovat, že lidé občas zapomenou zavřít pusu, když nás uvidí, a v Emmettově případě se to ještě zdvojnásobí, protože ty jeho „korby“ se opravdu přehlédnout nedají a v černém tričku ještě více vyniknou. Každopádně jsme se dostali hned na poprvé do správné učebny a obsadili místa v zadní lavici. S Emmettem máme stejný rozvrh kromě tělocviku. Když bylo po zvonění, učitel nás donutil se představit. Já jsem se rozhodla působit jako uzavřená dívka, Emmett se rozhodně nechtěl přetvařovat…
Asi 5 minut po zvonění se otevřely dveře a do nich vstoupil chlapec s bronzovými vlasy, krásným obličejem a zlatýma očima. Zlatýma očima?!? A ta jeho vůně… Je to rozhodně upír!!! Za ním připlula krásná upírka s blonďatými vlasy. Byla úplně stejná. Zatímco její přítel byl asi stydlivý, blondýna byla rozhodně pyšná princezna. Jeho krásné oči přelétly místnost a zastavily se na mém obličeji… Přimhouřil oči a potichu zavrčel. Blondýna se vznášela, jak byla namyšlená, ale to už jsem nevnímala, protože se staly dvě věci najednou, Emmett obdivně zavzdychal a pozoroval kluka… Můj bože snad není teplej?!? Ale potom jsem zjistila, že kouká na pyšnou princeznu a ten kluk mě pozoroval strašně zkoumavě… Jo, tak takovýhle typy fakt nesnášim, už teď mi pije krev…
Emmett zůstal celou hodinu s otevřenou pusou a já jsem mu chtěla dát bryndák, aby se mi neumokřil. Ten kluk ze sebe vymáčkl omluvu pro učitele a posadil se na místo vedle mé lavice. Když zazvonilo, urychleně oba dva vypadli. Hmm, asi se jdou nakrmit… S Emmem jsem se to pokoušela probírat, ale on mi tvrdil, že od nich nám žádné nebezpečí nehrozí... Já mu ten svetr opravdu rozstříhám…
Všechny hodiny, co jsme měli, probíhaly stejně. Učení nám docela šlo, kluk s princeznou nepřátelsky vrčeli, Emmet se usmíval a slintal jak pejsek, a já v zádech cítila pohled kluka a ještě někoho jiného…
Po škole jsme museli do jídelny. Nebylo těžké ji najít. Jednak proto, že tam všichni prchali a ten pach jídla je prostě nezapomenutelný. Usadili jsme se ke druhému stolu u okna, který byl neobsazený. Nevěděli jsme proč, ale to se brzo objasnilo. Nejdříve byl cítit upíří pach a pak vstoupili upíři v celé své kráse a k mé smůle se usadili vedle nás. Emmett byl šťastný a já naštvaná. Ale něco se změnilo… Ten kluk, myslím, že Edward, se na mě koukal tak nějak fascinovaně. Nevím, co by tomu řekli ostatní, kdybych ho prohodila oknem. Jeden z nich měl velmi soustředěný pohled a nasával nosem, blondýna, která šla poslední, byla lhostejná a okázale si nás nevšímala a padesát metrů za ní přicházelo její ego. Ale pohled malé upírky, která měla elfí obličej, mě poněkud mátl. Usmívala se. Chtěla jsem vypadnout. Popadla jsem Emmetta a táhla ho pryč, když v tom najednou něco zapraskalo a Emmettova paže mi zůstala v ruce. Emmett koukal vyjeveně a začínal otevírat pusu… Všechno stichlo, až na Emmetův… Smích?!? Rychle jsem po něm koukla, a viděla jsem, jak z rukávu vytahuje svoji ruku a směje se. Přidala se k němu celá jídelna a upíři. Emmett pokukoval po blondýně, ale ta byla nadále stejně lhostejná. Vypadla jsem z jídelny a jela domů.
Šlápla jsem na plyn a doma byla docela brzy. Vlítla jsem do domu, našla jsem ty největší nůžky, Emmettův svetr a… Šmik, šmik, šmik! Pro dokonalost jsem ho rozvěsila po zahradě. Skočila jsem si na oběd a čekala na Emma. Dostane se domů asi pozdě, když jsem ujela s autem. Začetla jsem se do knížky, a teprve strašný řev mě vytrhl z děje. „Nééééé, Staníku, co ti to udělala?“
Vyprskla jsem smíchy a nemohla jsem přestat.
Když Emmetta přešly emoce a mě záchvat smíchu, chtěl si se mnou Emmett promluvit. No to zas bude… Emm se tvářil dost hrozivě, ale to mě nijak nevzrušovalo. Jsem rychlejší, mrštnější a mám mozek. Když Emmett řekl, o čem si chce se mnou promluvit, ůžasem mi spadla brada…
„Emmette Swane!!! Ty idiote!!! Jak jsi mohl s nimi mluvit? Mohli tě zabít!“
Emmett mi sdělil, že se po mém „útěku“ dal s nimi do řeči. Prý jsou fajn, hlavně malá Alice a její brácha Edward. Myslela jsem, že ho zabiju! Nejdříve s ním chtěli zápasit, ale Jasper, nebo jak se jmenuje, zařídil klidnou náladu. Emmett říkal, že jsou neškodní, že pijí krev zvířat a nechtějí nikomu ublížit. To jim tak budu věřit… Ale pak mě něco napadlo…
„Emmette? Co tvoje vyvolená pyšná princezna?“ Emmett neuvěřitelně zbledl (teda jestli to u upíra jde, ale bylo na něm vidět, že o tom nechce mluvit). Nakonec se ale rozpovídal… Měla jsem co dělat, abych se neválela smíchy po zemi… Blondýna nebyla moc příjemná… Emmett na ni zkoušel svoje „šarmantní“ balící metody, ale blondýna se mu vysmála a řekla, že s orangutany nechodí, a ať to prý zkusí na srnku v lese, že ta prý bude poddajná, a třeba nepadne omámena pohledem na Emmettovo podpaží, načež mě Emm požádal o voskové pásky weet. Ale pak mě znepokojilo něco jiného… Edward se na mě prý vyptával… Emmett mu řekl, že jsem svého posledního přítele zabila, ale prý to není moje vina, ten medvěd byl ve špatnou dobu na nesprávném místě… Tak za to mu rozstříhám ještě trenky s motýlama!!!
Emmett potom řekl ještě něco, co mě naštvalo… Ti hnusní upíři řekli, že se máme odstěhovat!!! No to teda ne!!! Z domu mě mikdo nedostane!!! A co mě odrovnalo ještě víc, bylo to, že návrh vyslovil Edward… No počkej, chlapečku, banánem ve výfuku to začne a zavřením tvé maličkosti na psychiatrii to zkončí!!!!!
Byla jsem zabrána do úvah o pomstě tak moc, že jsem si nevšimla Emmetta, plížícího se z domu, pachu upírů a blížící se bouřky…
Autor: EDdomcaBE (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Sklapni Emmette! - 3. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!